Ani po dvaceti letech neztratil příběh Mafie nic na svém lesku, spíš naopak a dokáže vtáhnout do děje stejně dobře jako tehdy. Vlastně jsem měl čas mezitím dospět a užít si příběh možná ještě víc než tenkrát, kdy jsem hrál dospělý příběh ve věku dítěte a nedokázal jsem ho proto naplno ani ocenit.

Asi mám tu výhodu, že si nepamatuji úplně přesně každou scénu záběr po záběru a tak mě tolik nezatěžovala potřeba srovnávání s originálem a hru jsem si užil skoro jako novou. Potěšila mě věrnost předloze a že se autoři nepouštěli do divokého přepisování a vlastních interpretací.

Až u českého dabingu člověku znovu dojde, jak skvělý a přínosný je, když se hráč může očima věnovat dění na obrazovce a ušima poslouchat rozhovory, aniž by musel do toho všeho ještě stíhat číst titulky. Marcel Vašinka se role Salieriho zhostil skvěle a sednul mi dokonce pro postavu vůdce mafie víc než Antonín Molčík.

Zamrzí snad jen horší nevýrazná grafika města. Obzvlášť, když hra vychází na samém konci životního cyklu generace konzolí a nepochybně z nich šlo vytáhnout mnohem víc. Občas mě rozesmál nějaký ten vizuální bug, ale nic vážného.