Mám rád vyhlašování her roku formou diskuze nějakého herního webu. I když se tam málokdy probojují menší kousky, často je někdo zmíní. Unpacking je spolu s The Forgotten City a Inscryption jedna ze tří her, které jsem se letos rozhodl rychle zahrát, než přijdou hlavní taháky. A vybral jsem si dobře. Unpacking tvořil zenovou rovnováhu k děsivému Inscryption a byla radost ji hrát.

Ve hře vybalujete krabice. A to je vše. Hra nenabízí žádnou další herní náplň. Dohrajete ji za 2-3 hodiny a je v ní maximálně 10 vět textu. Proč je tedy zajímavá? Hra formou vybalovaných věcí vypráví příběh o postavě, které ty věci patří. Ať už se jedná o nostalgické předměty, které s ní jsou celý časový úsek, nebo vzpomínkové předměty, které je lepší schovat někde hluboko do skříně, protože se váží k něčemu, co už není. Jeden ze silných momentů bylo, když jsem vybaloval krabice zřejmě po přestěhování se k partnerovi hlavní postavy a marně jsem se snažil pověsit někam na zeď diplom. Nebylo místo a diplom musel pod postel. A tak hra nabízí zřejmě to nejsilnější poselství – nikdy nezůstávejte s někým, kdo vám nedovolí pověsit si na zeď diplom, nevydrží to.

Občas hra taky vypoví něco o vás - stylem jakým seřadíte knihy v knihovně apod.. možná se začnete těšit na vaše příští stěhování abyste vše udělali lépe, jako v této hře.

Ačkoliv bych případný druhý díl asi už nehrál - bohatě mi stačil tento zážitek, naprosto si dokážu představit, že by to mohlo někoho bavit dlouhé hodiny. A já případnému pokračování dost fandím. Příjemný zážitek.