Protože se postupně snažím dohrávat FPS staršího data, nemohl mne neminout i první Far Cry. Popravdě jsem se něj poměrně těšil a očekával jsem hru srovnatelnou s Half-Life 2 a Return to Castle Wolfenstein. Prostředí tropického ostrova s možnostmi vícero cest jak řešit souboje by k tomu vybízelo, ale už na začátku mě nepříjemně zaskočila náhrada rychlého ukládání za systém automatických checkpointů. Tenhle způsob, pokud není dobře implementován, dokáže hraní poměrně otrávit.
Bohužel je to i tento případ. Nejde ale jenom o nesmyslně rozmístěné checkpointy, kdy dopředu nevíte, kdy se vám hra uloží, ale i o neférově zvýhodněné nepřátele, kteří, pokud jen o milimetr vystrčíte hlavu z křoví, vás vidí na velkou dálku jak ostříži. Úplně absurdně je to vidět hned z počátku hry, kdy na vás pobřežní člun střílí jednu raketu za druhou při sebemenším pokusu jej nějak překvapit. Nejde to a vy buď musíte vyběhnout a raketometčíka sejmout perfektně mířenou ranou, nebo prostě pasáž bez zastavení projet. Samozřejmě se tím ničí nějaký pomalejší taktický postup a stealth. A byť by se to tak ze začátku mohlo zdát, stealth zkrátka není příliš validní způsob hraní. I snajperka vás hned při první ráně prozradí. Hraní je tak spíš o dobrém prvním výstřelu, následném rychlém taktickém přesouvání a excelentní mušce, protože nepřátelé se na vás začnou okamžitě hrnout (měl jsem pocit, že často všichni z celé mapy).
V kombinaci s větším množstvím silných nepřátel mne to v třetině hry přestalo bavit. Nepřispívají k tomu samozřejmě ani trigoni, kteří by mi sami o sobě nevadili, ale opět, jsou příliš silní. Kdyby první dva exempláře neskákali jako opičáci na speedu, tak by to bylo tak akorát. Korunu všemu tomu nasadil bug, který je obsažen ve verzi 1.4 na Steamu, kdy vás nepřátelé vidí skrze stěny stanů. Při pokusu o různé neoficiální patche mi hra zatuhávala a nakonec jsem byl už ze všeho tak otrávený, že jsem se vrátil k neopatchované verzi a zbytek hry dohrál v godmodu, čemuž se u her snažím maximálně vyhýbat. Paradoxně mě ale Far Cry začal bavit více. A to i díky ukazateli vašich úmrtí, který jsem se snažil držet na co nejnižší hodnotě a tím alespoň trochu kompenzovat využití cheatu.
Každopádně se po dohrání nemůžu zbavit pocitu, že hra je svým způsobem rozbitá. Vysoká obtížnost mne kvůli systému checkpointů nemotivovala jako u jiných her, ale naopak mi přišla neférová a leckdy vyloženě o štěstí (stačí jeden žoldák schovaný ve křoví a opáčko) a nebýt pestrých misí a opravdu pěkně navrženému tropickému prostředí, které se mi za celou dobu neokoukalo a které i po mnoha letech působí hezky, od dohrání by mě spolehlivě odradila.
Chápu, že mnoho hráčů na první Far Cry dodnes vzpomíná. Technologicky to byla hra jistě na výši a představila i několik originálních prvků, ale myslím, že její nedostatky jsou oproti jiným hrám z téže doby dnes mnohem viditelnější a nepříjemnější. Za zahrání stojí, ale je potřeba se obrnit buď velkou trpělivostí nebo se připravit na různé způsoby, jak tyto designové vady obejít (neoficiální quick save / quick load, nekonečné náboje nebo godmode).
Bohužel je to i tento případ. Nejde ale jenom o nesmyslně rozmístěné checkpointy, kdy dopředu nevíte, kdy se vám hra uloží, ale i o neférově zvýhodněné nepřátele, kteří, pokud jen o milimetr vystrčíte hlavu z křoví, vás vidí na velkou dálku jak ostříži. Úplně absurdně je to vidět hned z počátku hry, kdy na vás pobřežní člun střílí jednu raketu za druhou při sebemenším pokusu jej nějak překvapit. Nejde to a vy buď musíte vyběhnout a raketometčíka sejmout perfektně mířenou ranou, nebo prostě pasáž bez zastavení projet. Samozřejmě se tím ničí nějaký pomalejší taktický postup a stealth. A byť by se to tak ze začátku mohlo zdát, stealth zkrátka není příliš validní způsob hraní. I snajperka vás hned při první ráně prozradí. Hraní je tak spíš o dobrém prvním výstřelu, následném rychlém taktickém přesouvání a excelentní mušce, protože nepřátelé se na vás začnou okamžitě hrnout (měl jsem pocit, že často všichni z celé mapy).
V kombinaci s větším množstvím silných nepřátel mne to v třetině hry přestalo bavit. Nepřispívají k tomu samozřejmě ani trigoni, kteří by mi sami o sobě nevadili, ale opět, jsou příliš silní. Kdyby první dva exempláře neskákali jako opičáci na speedu, tak by to bylo tak akorát. Korunu všemu tomu nasadil bug, který je obsažen ve verzi 1.4 na Steamu, kdy vás nepřátelé vidí skrze stěny stanů. Při pokusu o různé neoficiální patche mi hra zatuhávala a nakonec jsem byl už ze všeho tak otrávený, že jsem se vrátil k neopatchované verzi a zbytek hry dohrál v godmodu, čemuž se u her snažím maximálně vyhýbat. Paradoxně mě ale Far Cry začal bavit více. A to i díky ukazateli vašich úmrtí, který jsem se snažil držet na co nejnižší hodnotě a tím alespoň trochu kompenzovat využití cheatu.
Každopádně se po dohrání nemůžu zbavit pocitu, že hra je svým způsobem rozbitá. Vysoká obtížnost mne kvůli systému checkpointů nemotivovala jako u jiných her, ale naopak mi přišla neférová a leckdy vyloženě o štěstí (stačí jeden žoldák schovaný ve křoví a opáčko) a nebýt pestrých misí a opravdu pěkně navrženému tropickému prostředí, které se mi za celou dobu neokoukalo a které i po mnoha letech působí hezky, od dohrání by mě spolehlivě odradila.
Chápu, že mnoho hráčů na první Far Cry dodnes vzpomíná. Technologicky to byla hra jistě na výši a představila i několik originálních prvků, ale myslím, že její nedostatky jsou oproti jiným hrám z téže doby dnes mnohem viditelnější a nepříjemnější. Za zahrání stojí, ale je potřeba se obrnit buď velkou trpělivostí nebo se připravit na různé způsoby, jak tyto designové vady obejít (neoficiální quick save / quick load, nekonečné náboje nebo godmode).
