Herní výzva 2022 - bod č. 2 Cesta do středu země 

První krokovací dungeon jsem odehrál v roce 2016 a jednalo se o Legend of Grimrock, u kterého jsem se celkem bavil. Ovšem od té doby uplynulo téměř šest let a nehrál jsem žádný. Nyní jsem se díky výzvě konečně dokopal zahrát si další a vůbec to nebylo špatné (doufám, že si další dungeon zahraji dříve než zase za šest let :)).

Začátek je takový obyčejný, kdy se vydáváte s partou dobrodruhů hledat zdroj zla. Při vstupu do kanalizace se za vámi vstup zhroutí, a tak nezbývá než pokračovat vpřed. Postupně se tak dostáváte do větší hloubky a potkáváte nové nepřátelé a také rozdílná prostředí. Dobře si hra po letech vede ve své grafice, která je stále dobře koukatelná a neodpuzuje. Výborné jsou i zvuky, kdy slyšíte nepřátele chodit například za zdí a říkáte si, že tam snad bude nějaký vstup nebo se na vás odněkud vyřítí.

Dungeony byly stísněné a naplněné řadou pastí, hlavolamů a také monster. To mi navazovalo takový trochu nepříjemný pocit, co se kde objeví. Především jsem měl strach v oblasti s pavouky (ta arachnofobie), kteří opravdu nepříjemně ťapou po chodbách a jenom jsem vždy čekal kdy na mě vyskočí.

Přesto je zde pár negativ, mezi které se řadí občasné záseky při soubojích, kdy se pohyb na chvíli zasekne. Při záseku jsem po většinou stihl zmáčknout i několik kláves pro pohyb postav a následně se vše zrychlilo a já chvíli tápal, kam jsem se to vlastně dostal. Dalším negativem (i když ke svému věku trochu pochopitelným) je chybějící mapa. Naštěstí si dokážu tvořit mapu přímo v hlavě, takže jsem si po jednom projití pamatoval, kde co je a kudy se tam zase dostat. Nejvíce ovšem zamrzí useknutý konec, kdy jsem dostal pouze textové znění o mém úspěchu a pak se hra sama ukončila.