K Broken Swordu jsem se dostal až nějaký čas po jeho vydání a v té době to byla jedna z prvních vážněji pojatých adventur, protože předtím jsem měl zkušenost spíše s Poldama nebo s Gobliins. Už v té době jsem ale po pár hodinách hraní poznal, že toto bude jedna z mých oblíbených her respektive herních sérií.
Tím nejdůležitějším na každé adventuře je pochopitelně dobrý příběh a ten se v Broken Swordu povedl na jedničku. Dobrodružné vyprávění má skoro až filmový nádech a zabředává do historických reálií. Osobně se o historii zase tak moc nezajímám, takže nemám tušení, jak moc se popisovaná historie templářského řádu zakládá na realitě. Nicméně podaná vysvětlení ve hře jsou pro mě dostačující a pochopitelná.
Líbí se mi, jak je hra sice pojata vážně, ale přitom je na každém kroku spousta humoru, který zde není na sílu jako v jiných hrách. Mám na mysli například ironické popichování mezi Georgem a Nico, až přehnané vychloubání George, když žárlil na Andrého, Georgovy neúspěšné pokusy o podání ruky s prakticky každou postavou, hospodský v Irsku a jeho "spolehlivá" myčka na sklenice, pohroma když není možné čepovat pivo místo toho, aby řešili únos Fitzgeralda a mnoho, mnoho dalšího.
Určitě musím zmínit i dobře napsané a zapamatovatelné postavy. Když pominu hlavní postavy, tak asi nikdy nezapomenu na přitroublého seržanta Moea, na gaunery Flapa a Guida do puntíku splňující archetypy mafiánů, podivné americké manžele Hendersonovi, Lady Piermont, a tak dále a tak dále.
Průběh hry je potom celkem intuitivní s výjimkou několika míst. Mám samozřejmě na mysli legendární scénu s kozlem a pak třeba taky získání drátku od kýchajícího chlápka v hospodě v Irsku. Každopádně je to hra ze staré školy, takže můžu zapomenout na modernější prvky typu dvojklik na rychlý přechod do další obrazovky a taky může dojít na smrt bez automatického přesunu na nejbližší "bezpečnou" pasáž. Pokud si hráč hru dlouho neuložil, tak prostě smůla.
Audiovizuální stránka hry byla pro mě líbivá tehdy a je líbivá i dnes. Někdy si i říkám, že hra vypadá jako animák od Disney. Zajímavá je i hudba, která nehraje zase tak často, ale perfektně podbarvuje napínavé scény. Nakonec musím zmínit i skvělý dabing. Hlas George je až ikonický, francouzský přízvuk Nico se také dobře poslouchá, škoda že v ostatních dílech se o její namluvení postarala jiná dabérka. Namluvení ostatních postav se také povedlo.
Co mně ale vadí, jsou chybějící titulky u jednotlivých cut scén. Při prvním hraní jsem byl úplně mimo, dnes je sice moje angličtina na trochu lepší úrovni, ale i tak jsem měl celkem problémy porozumět. Nejhorší to bylo u výše obdivovaného francouzského přízvuku Nico, kde by se ty titulky opravdu hodily. Ale řekl bych, že je to jen malá piha na kráse.
První Broken sword už pro mě asi navždy zůstane druhou nejlepší adventurou všech dob. Má velmi dobrý a propracovaný příběh, výborně napsané dialogy se špetkou humoru, grafika vypadá stále roztomile. No každopádně jsem toho názoru, že by tento skvost neměl minout žádný milovník starých dobrých adventur.
Tím nejdůležitějším na každé adventuře je pochopitelně dobrý příběh a ten se v Broken Swordu povedl na jedničku. Dobrodružné vyprávění má skoro až filmový nádech a zabředává do historických reálií. Osobně se o historii zase tak moc nezajímám, takže nemám tušení, jak moc se popisovaná historie templářského řádu zakládá na realitě. Nicméně podaná vysvětlení ve hře jsou pro mě dostačující a pochopitelná.
Líbí se mi, jak je hra sice pojata vážně, ale přitom je na každém kroku spousta humoru, který zde není na sílu jako v jiných hrách. Mám na mysli například ironické popichování mezi Georgem a Nico, až přehnané vychloubání George, když žárlil na Andrého, Georgovy neúspěšné pokusy o podání ruky s prakticky každou postavou, hospodský v Irsku a jeho "spolehlivá" myčka na sklenice, pohroma když není možné čepovat pivo místo toho, aby řešili únos Fitzgeralda a mnoho, mnoho dalšího.
Určitě musím zmínit i dobře napsané a zapamatovatelné postavy. Když pominu hlavní postavy, tak asi nikdy nezapomenu na přitroublého seržanta Moea, na gaunery Flapa a Guida do puntíku splňující archetypy mafiánů, podivné americké manžele Hendersonovi, Lady Piermont, a tak dále a tak dále.
Průběh hry je potom celkem intuitivní s výjimkou několika míst. Mám samozřejmě na mysli legendární scénu s kozlem a pak třeba taky získání drátku od kýchajícího chlápka v hospodě v Irsku. Každopádně je to hra ze staré školy, takže můžu zapomenout na modernější prvky typu dvojklik na rychlý přechod do další obrazovky a taky může dojít na smrt bez automatického přesunu na nejbližší "bezpečnou" pasáž. Pokud si hráč hru dlouho neuložil, tak prostě smůla.
Audiovizuální stránka hry byla pro mě líbivá tehdy a je líbivá i dnes. Někdy si i říkám, že hra vypadá jako animák od Disney. Zajímavá je i hudba, která nehraje zase tak často, ale perfektně podbarvuje napínavé scény. Nakonec musím zmínit i skvělý dabing. Hlas George je až ikonický, francouzský přízvuk Nico se také dobře poslouchá, škoda že v ostatních dílech se o její namluvení postarala jiná dabérka. Namluvení ostatních postav se také povedlo.
Co mně ale vadí, jsou chybějící titulky u jednotlivých cut scén. Při prvním hraní jsem byl úplně mimo, dnes je sice moje angličtina na trochu lepší úrovni, ale i tak jsem měl celkem problémy porozumět. Nejhorší to bylo u výše obdivovaného francouzského přízvuku Nico, kde by se ty titulky opravdu hodily. Ale řekl bych, že je to jen malá piha na kráse.
První Broken sword už pro mě asi navždy zůstane druhou nejlepší adventurou všech dob. Má velmi dobrý a propracovaný příběh, výborně napsané dialogy se špetkou humoru, grafika vypadá stále roztomile. No každopádně jsem toho názoru, že by tento skvost neměl minout žádný milovník starých dobrých adventur.
