Mafii: Definitive Edition jsem hrál jako člověk nepolíbený originálem (i když několik profláklých scén a hlášek jsem samozřejmě dříve viděl). Proto jsem si mohl tenhle kultovní příběh zabalený v kompletně novém hávu vychutnat bez neustálého srovnávání nebo nostalgického vzpomínání na původní verzi. Právě příběh je alfou a omegou jak originálu, tak i remaku, a i když už možná nepůsobí tak přelomově jako před 20 lety, stále je vynikající. Rovněž hlavní postavy jsou dobře napsané a nadabované. Hrál jsem s původním anglickým dabingem, který je podle mě vydařený a určitě bych ho doporučil více než ten český, který na mě působil trochu kostrbatě...zkrátka jako když si pustíte třeba Kmotra s českým dabingem.
Líbila se mi taky artová stránka hry. Hudba je skvělá a grafika taktéž. Město Lost Heaven je pěkně nadesignované a když jedete jeho ulicemi v nablýskaném veteránu a v rádiu vám hraje swingová hudba, atmosféra 30. let na vás z monitoru přímo dýchá.
Co se týče gameplaye, tak je Mafia: DE jednoduchou a poměrně přímočarou střílečkou okořeněnou pouze častými automobilními honičkami. Hra vás zpravidla hodí do děje s nějakou deufaltní zbraní a vy jdete předem určenou cestou a kosíte desítky nepřátel. Jen pár misí nabízí nějakou možnost kreativity či improvizace. Celkově není gameplay rozhodně to, co by Mafii: DE zdobilo a musím říct, že mě chvílemi i trochu nudil.
Velkým zklamáním je pro mě to, že ačkoliv tvůrci DE vytvořili graficky krásný a detailní svět, neudělali hru jako plnohodnotný open world. Na místo toho je zde jakýsi Free ride mode, který nemá žádný příběh a ve kterém pouze plníte různé stupidní úkoly (střílíte mimozemšťany apod.). To vnímám jako promarněnou příležitost posunout Mafii někam výš. Takto tvůrci pouze předělali původní hru do moderní grafiky, pozměnili pár dialogů a uhladili hratelnost. Žádná nadstavba nebo invence se však nekoná.
Účelem Mafie: DE zřejmě bylo zejména odvyprávět jeden legendární příběh nové generaci hráčů, což se také asi podařilo. A jsem za to rád, protože ten příběh si to určitě zaslouží a koneckonců jinak bych se k němu ani já nikdy nedostal. Bohužel mi ale po dohrání zůstala trochu pachuť z pocitu promarněné příležitosti. Mohlo vzniknout něco víc, než pouhý remake, ale nestalo se.
Líbila se mi taky artová stránka hry. Hudba je skvělá a grafika taktéž. Město Lost Heaven je pěkně nadesignované a když jedete jeho ulicemi v nablýskaném veteránu a v rádiu vám hraje swingová hudba, atmosféra 30. let na vás z monitoru přímo dýchá.
Co se týče gameplaye, tak je Mafia: DE jednoduchou a poměrně přímočarou střílečkou okořeněnou pouze častými automobilními honičkami. Hra vás zpravidla hodí do děje s nějakou deufaltní zbraní a vy jdete předem určenou cestou a kosíte desítky nepřátel. Jen pár misí nabízí nějakou možnost kreativity či improvizace. Celkově není gameplay rozhodně to, co by Mafii: DE zdobilo a musím říct, že mě chvílemi i trochu nudil.
Velkým zklamáním je pro mě to, že ačkoliv tvůrci DE vytvořili graficky krásný a detailní svět, neudělali hru jako plnohodnotný open world. Na místo toho je zde jakýsi Free ride mode, který nemá žádný příběh a ve kterém pouze plníte různé stupidní úkoly (střílíte mimozemšťany apod.). To vnímám jako promarněnou příležitost posunout Mafii někam výš. Takto tvůrci pouze předělali původní hru do moderní grafiky, pozměnili pár dialogů a uhladili hratelnost. Žádná nadstavba nebo invence se však nekoná.
Účelem Mafie: DE zřejmě bylo zejména odvyprávět jeden legendární příběh nové generaci hráčů, což se také asi podařilo. A jsem za to rád, protože ten příběh si to určitě zaslouží a koneckonců jinak bych se k němu ani já nikdy nedostal. Bohužel mi ale po dohrání zůstala trochu pachuť z pocitu promarněné příležitosti. Mohlo vzniknout něco víc, než pouhý remake, ale nestalo se.
Desperados III