Předem se omlouvám za trochu peprnější recenzi, ale fakt mi nadskakuje dekl. Chtít se jednou trochu polekat, to přece není nic tak hroznýho, že ne? To bych ovšem nesměl hrát Outlast 2, kde jsem po rozmlsanosti z prvního dílu očekával prvotřídní horor. Dostal jsem spíš klystýr rezavými hřebíky. Už jednou použitými ke stejnému účelu. Tahle hra vám nedá vůbec nic zadarmo, a to až tak extrémně, že vás to vůbec nebude bavit...ba co víc, bude vás to nebetyčně srát. Ale popořadě.

Do konce mě dotáhnul příběh - ujetosti v podobě náboženských sekt si nechám líbit. A je to popravdě to jediné, co vás donutí neseknout s tou hrou, jakmile se dostanete k těžším částem. Však to znáte. Havárka vrtulníku, náhodou si to zapíchnete na kraj sadistickýho městečka, a střeva můžou začít lítat. Sem tam vás popožene hillbillík s mačetou, sem tam paní od Metrostavu... Po cestě potkáte všechny možné i nemožnné části těl, prostě takový herní body horor. Prolínají se dva příběhy, a přestože jsou někdy přeskoky mezi liniemi použité jako scénáristická berlička, poskládané je to dobře. Tuhle část hodnotím kladně, i když jsem se z ní dozvěděl zhruba prd.

Hele, netuším, proč spadnul vrtulník, proč se tam najednou měl zrodit Antikrist, proč byli všichni tak mimo, a vlastně ani proč tam všude rozvěšeli svoje kámoše - tu za krk, tu za kule. Dobře, pak jsem si našel, že za to teda jako může zlá společnost Murkoff, ale hergot, nemohlo to třeba vyplynout ze hry? Fakt si to musím číst ve formě komiksů po finiši hry? To je jako bych pozval rodinu na oběd, všichni se po něm druhej den posrali, a já jim to odůvodnil tak, že to bylo příběhově spjatý s tím minulým, kde se teda ale posrali ještě ten den. Tohle fakt neuznávám, sorráč.

Grafika a audiovizuální stránka je lahůdka. Fakt nemám, co bych vytknul, Prostředí je fakt stylový a skoro by i dokázalo navodit atmosféru. Jako kdyby si v Horní Dolní zahráli šibenici v reálu, a toho, co hádá, pro tu prdel ještě přismažili a použili jako cvičnej terč pro Karla, co se učí házet sekyrkama. Jenže pak se tyhle epesní náměstíčka začnou opakovat, a vás to tak nějak přestane šokovat. Když potom narazíte na ledvinu připravenou k darování v každý skříni, jen suše pozdravíte a jdete se schovat jinam. Za mě dobrý, ale dávkování trochu over the top. Co se týče zvuků, v tomhle jsou kluci TOP třída. Netřeba komentovat.

A teď ty pitomý mechaniky. Kamera fajn, mikrofon fajn, dobíjení, natáčení - jo, super. Všechno při starým, klasika Outlastu. Ty vole, ale co ten level design? Ten hořící oběšenec se sekyrkama v zadku jsem ve skutečnosti já, když se na šedesátý pokus snažím proběhnout level. Já nevím, jestli si Red Barrels řekli, že mě teda správně naserou, ale kouzlo Outlast tkví v atmosféře. Pomalu něco buduju, nervy jsou napnutý jak struna, hráč je hnědej, přestože se mu vlastně nic neděje, a pak přijde ta lekačka, co to všechno uvolní. Ne, tady vás jednom kuse někdo honí.

Ale pozor, to není všechno. Vy totiž ani za prd nevíte, co v tu chvíli máte dělat. Typicky spadnete do místnosti velikosti fotbalového hřiště, máte utéct, ale nic nevidíte, nonstop vás někdo pronásleduje, a když se náhodou blížíte k východu, spustí se skript. Na obtížnost Nightmare se navíc antagonisti naučili běhat, takže po pár pokusech je veškerá imerze v hajzlu,, a vy už jen znuděne šmajdáte mapou, abyste zjistili, kam teda doběhnout. A mezitím schytáváte neustále se opakující animace smrti. Tip pro začátečníky: vždycky jděte tam, odkud přišel bubák. To je totiž strašná prdel, dát východ za bubáka a pak to 70krát zopakovat. Cyve.

Jo a nejlepší je, že některý bludiště maj slepý ramena, takže si pomalu můžete kreslit mapu jako v Kyrandii. Jen je zajímavý, že někdy bubák neodhalí, že mu oblizujete ouško, a podruhý si neomylně zaběhne patnáctistovku ve světovým rekordu, na jejímž konci vám zapíchne kudlu do řiti, když se zrovna schováváte v krabici od bot. A je to jedno, že je to na druhý straně mapy. Asi choděj po čuchu.

Sólo epizodkou jsou trčící větve, kousky slámy, listy a kdejaké pitomosti, o které se v rychlosti běhu 120 km/h spolehlivě instantně zaseknete. Školní bubák potom v jednom úprku dokonce mizí a objevuje se přesně za váma, takže si připadáte jak Sanko, když se učil nazpaměť bobovou dráhu. Zkuste si pak dveře otevírat o milisekundu déle. To dostanete francouzáka, že to s váma sekne. 

Už jsem se trochu uklidnil. Takže: problém Outlast 2 je jeho za vlasy přitažená snaha o akčnost. V jedničce jsme zažili tak strašně vypjaté situace, a jen několik z nich bylo zakončeno úprkem. Tady je ten poměr úplně opačný, takže utíkáte skoro pořád a ještě k tomu vám level design neporadí, kam to zahnout. Výsledkem je fakt nulová imerze a posléze hráčova rezignovanost. Neustále opakující se smrt po čase není nervydrásající, je otravná.

Strašně mě štve jedna věc: i když razím teorii, že v takovýchto survivalech je hloupost nabízet zbraně, tady s jejich absencí mám živelný problém, protože prostě nedává ani trochu smysl. Doslova na každém rohu je nůž, motyka, vidle, drát, prkno... Jak moc velký příběhový smysl dává, že hrdina, kterého se týden v kuse snaží ÚPLNĚ KURVA KAŽDÝ ZABÍT, nechá svoje nepřátele tiše chrupkat v postýlce, když se jim náhodou vkrade do domu. Ještě chybí funkce "přikrýt a dát pusu na čelo". Na každým náměstíčku hoří pár ostnáčem omotaných těl, ale náš "hrdina" utrousí "ne, jsem pacifista" a ochotně schytá mačetu do oka, přestože se hillbillík napoprvé netrefil a po demižónu samohonky loví žabikuch 5 minut z vysoký trávy.

Omlouvám se, nasral jsem se. Měl-li bych hru doporučit, doporučím ji na Easy. Pak to může být zajímavý filmový zážitek, který vás možná i vtáhne, protože prostě neumřete. Ale na Nightmare to nehrajte, protože potom v nervech fakt někoho zabijete. A to není dobré, áno?