Písky času se vyznačují famózním level designem, netuctovým příběhem, krásnou grafikou a hudbou, ale také ostrým kontrastem mezi zábavností akčně/adventurní a soubojové části hry, z nichž druhá jmenovaná je podle mě o poznání slabší. I při soubojích jsem se zpočátku docela bavil - komb a úderů sice není moc, ale choreografie soubojů je parádní, stejně jako nepřátelé, jejichž vzhled, mnohdy vyvolávající úsměv na rtech, koresponduje s pohádkovým laděním celé hry. Čím víc jsem ale postupoval hrou a užíval si všudypřítomného skákání, hopsání, běhu po zdech, vyhýbání se pastím a hrátkám s časem, tím víc mě děsila vidina nadcházejícího souboje, jejichž obtížnost a nezábavnost se v průběhu hry neustále zvyšovala. V konečných fázích hry jsem se bohužel nevyhnul několikerému opakování soubojů (např. bitka na stoupající plošině, u níž jsem už pomalu přecházel do berserk stavu), ve kterých jsem měl co dělat, abych ubránil sám sebe, natož ještě mou křehkou společnici, jejíž začlenění do hry je jinak ale výborným tahem přinášejícím značné oživení.

Dál už není téměř co vytknout, snad jen občas neposedná kamera, která dovede pozlobit hlavně díky časté změně úhlů pohledu, kvůli kterým princ náhle změní směr běhu. Nemyslím si, že by to celkovou kvalitu hry nějak výrazně sráželo a rozhodně mi vliv kamery na ovládání vadil méně než neustálé opakování soubojů.

Trochu jsem se bál úrovně grafického zpracování, jelikož jsem se ke hře dostal až v roce 2009, ale i po více jak pěti letech od vydání grafika neztratila nic ze svého kouzla a rozhodně je základním stavebním kamenem oné pohádkové atmosféry.

Můj celkový dojem z Písků času je jednoznačně pozitivní. Drtivou většinu hry jsem se výborně bavil, a to hlavně díky vynikajícím nebojovým pasážím, jejichž poměr mezi zábavou a obtížností je téměř ideální. Potěšila mě i přítomnost několika rébusů, ať už logických(zrcadla, fáze měsíce) či méně logických, resp. nelogických(kruhová komnata se dvěma patry a několika vchody/východy). Skvělý start novodobé PoP série.