Když jsem začal hrát Bioshock Infinite po dlouhé pauze od předešlých dvou dílů, nebyl jsem si vůbec jistý zda se mě to bude líbit. Prvních pár desítek minut bylo vizuálně zajímavých ale nic z čeho bych byl nadšen, takový nudný úvod ve stylu který mě osobně příliš nesedí. Ale ve chvíli kdy jsem se dostal o kousek dál ve hře a seznámil se s Elizabeth, hra nabrala úplně jiný rozměr. Z počátku protivné děvče jsem si nakonec hodně oblíbil a proto mě konec hry příjemně překvapil. Nebyla to vůbec špatná jízda.

Když už jsem u té jízdy, nemohu nezmínit nový herní prvek kdy se po mezi jednotlivými létajícími ostrovy přesouváte pomocí háku zavěšeného jako lanovka. Je to příjemný nový způsob přepravy i pomocník v boji protože jako pohyblivý terč jste méně zranitelní.

Pro někoho ten příběh může působit nudně, předvídatelně ale za sebe mohu Bioshock Infinite doporučit právě kvůli němu. A taky hlavně Elizabeth bez které by to byla jen další nudná střílečka.