Po necelých sedmi hodinách a asi třinácti respawnech...

Nejdále jsem se dostal na poslední boss fight Elysea. Bezpochyby je pravda, že čím déle člověk Hades hraje, tím více se učí. Jde o složitou hru stran skládání bonusů a ještě složitější na správné ovládání. Hlavně souboje s protivníky na konci kapitoly jsou obtížné (asi až na toho kostěného hada tedy) kvůli jejich zásobě různých skillů a případně kvůli několika fázím bitvy. Ale zemřít jde celkem snadno i při běžné potyčce s mobem.

Jde o vynikající vymazlenou "roguelike-like" hru, s celkem pěknou grafikou (ani mi nevadí, že je stylem v oné warcraft 3 linii) a zběsilým "teleport-udeř" gameplay (přičemž ale údery je třeba umět načasovat). Osobně mi trochu nesedne absence lootu a především RNG výběr z boostů. Chápu, že tím hra získává na replayabilitě kvůli zkoušení nových možností. Ale postava je kvůli tomu méně "moje".

Now... Fanda žánru absolutně nejsem. Přesto jsem hrál do dvou do rána. Jistě pomáhá, že smrt tu posunuje příběh a dává vám šanci odemknout v podsvětí nové bonusy. Po těch několika hodinách jsem ale i tak začínal zažívat trochu pocit stereotypu. Horší ale je, že mě z hry solidně bolí mé artrotické prsty. :) Pro zachování vlastního zdraví se tedy skláním a uznávám, že mě Hades porazil. Raději si zbytky svých kloubních chrupavek ušetřím pro následující roky hraní. ;)