Warrior Within sice nějaké zásadní změny v herním konceptu oproti prvnímu dílu nepřináší, ale stejně jsem měl pocit, že hraju odlišnou hru. Potěšilo mě hlavně mnohem lepší prolnutí soubojů s nebojovými pasážemi, které byly v prvním díle od sebe zřetelně odděleny. Patrná je i změna atmosféry, která přešla z pohádkové na ponurou, dále grafiky, která přešla z pestré na matnou a i hudby, která přešla z orientální na rockovou. Tyhle dost zásadní změny nepovažuju za klad, ale ani za zápor.

Velmi se mi líbil nápad s cestováním do minulosti a přítomnosti, který je výborně realizován v příběhu, ale jeho převedení do herní podoby podle mě není nejšťastnější. Zhruba tak do poloviny hry je procházení stejných lokací ve dvou časových rovinách zábavné, jenže pak už mi neustálé návraty do již dříve prošlých úrovní začaly vadit, a na dveře začal neúprosně klepat stereotyp. Za špatný tah taky považuju výrazné zvýšení obtížnosti. Značná redukce ukládacích míst je viditelná na první pohled a v kombinaci s velkým množstvím časově omezených úseků, kterých oproti prvnímu dílu přibylo jako hub po dešti, je hra místy až moc obtížná(např. některé útěky před Dahakou, které jsem opakoval vícekrát, než by mi bylo milé nebo úrovně za písečného ducha na konci hry, v nichž jsem se musel hnát neustále rychle vpřed k životodárným fontánám, jelikož jsem si nastřádal málo zvýšení HP, které mu neustále ubývají). Díky těmto pasážím se naplno projevily nedostatky nestabilní kamery, jejíž vliv na ovládání byl při časově omezených úsecích mnohdy rozhodující a znamenal restart úrovně (sekvenci s nápisem game over, která trvá na můj vkus zbytečně dlouho jsem začal brzo nenávidět).

Obrovským posunem vpřed oproti prvnímu dílu je provedení soubojů, které jsou drsnější, efektnější a určitě i zábavnější. Počet úderů a komb se značně zvýšil, většina z nich se dá efektivně používat a není ani moc těžké si je osvojit. Rozhodně potěší i možnost používat různé sekundární zbraně, popř. je házet po nepřátelích, kteří už nejsou tak tupí jako klauni z prvního dílu a na některé je třeba používat speciální taktiku. Výborné jsou záverečné údery, jimiž lze protivníky masakrovat na X způsobů(ideálně ještě ve zpomalených záběrech). V prvním díle jsem si souboje moc neoblíbil a považoval jsem je spíš za nutné zlo, ale ve druhém díle představují rozhodně to nejlepší co může hra nabídnout.

Celkové hodnocení sráží dolů hlavně obtížnost některých úseků a opakující se prostředí, ale i přesto hodnotím hru kladně, a to hlavně díky vynikajícím soubojům, jejichž intenzita nemá v jiných hrách obdoby. Když porovnám první dva díly série, tak u mě sice jednoznačně vítězí Sands of Time, jelikož jsem se u něj bavil mnohem víc, ale Warrior Within je pořád výborná a zábavná akční hra, jen občas frustrující.