Další strohý komentář k rozšíření (2/3). Labyrint se 100 patry má pro hlavní hru smysl v tom, že se do něj může hráč ponořit kdykoliv během té potenciální fáze, kdy přestává obtížnostně stačit aktuálním výzvám, a nahrabat tam nějaké ty zkušenosti i vzácnější materiál. Problém labyrintu je ovšem v tom, že všechna monstra jsou příliš lehká, zatímco boss na každém 20. patře je poměrně silný a rychlý (hráno na experta), takže se mi několikrát stalo, že jsem ztratil i více než jednu či dvě hodiny postupu ve hře, jelikož v labyrintu nelze ukládat hru. Což mě absolutně vytáčelo a asi po třetím zpackaném pokusu už jsem raději snižoval obtížnost na hard a se slzou v oku jsem vzpomínal na tahové souboje v jiných hrách. Frenetická akce mi prostě nejde. Navíc oživovací materiál pro skupinku má jen silně omezené využití dané limitem pro každý souboj. Nakonec se mi labyrintem podařilo zdárně projít, ale v poslední třetině jsem cítil, že těmto grindovačkám zcela neholduji a chvílemi mi to již přišlo dlouhé, mimo jiné i proto, že generované chodby se opakovaly stále dokola se stejnými místy. Líbilo se mi ovšem příběhové pozadí a odhalované tajemství.  

Rozšíření také rozsypalo po celém světě malé modré kuličky, jež je možné sbírat klidně od začátku hry. Jsou to Rolandovy záznamy do leafbooku, což je vlastně fantasy tablet, z nějž je možné pořizovat snímky a dávat je na místní sociální síť. Mimo Rolandových záznamů bývají obsahem i snímky pořízené jakýmkoliv obyvatelem Ni no Kuni a pod příspěvky se objevují komentáře jiných uživatelů. Což někdy může být celkem sranda, když se s něčím svěří postava, kterou ve hře znáte, a postaví se tím do jiného světla. Ale abych se přiznal, tak po opuštění městečka Goldpaw už jsem si na leafbook ani nevzpomněl.

Novinkou jsou bojové metody. Namátkou jsem si je vyzkoušel, ale ani jedna mi příliš nepřešla do krve. Metody mění zažitý stereotyp boje a obohacují jej o další mechaniky. Třeba adrenalinové uhnutí od nepřátelského úderu, zatímco postava ve zpomaleném záběru dokáže zasadit několik vlastních rychlých úderů; nebo házení různých mechanických udělátek. Tady bych chtěl ovšem podotknout, že pro mě nastal ten problém, že i když jsem postavám nějakou speciální metodu nastavil, tak hra ji prostě ignorovala u postav, které sama ovládá vedle hráče na bojišti, a tím podle mě mizí spousta zábavy. Mohlo vzejít několik různých zábavných kombinací okořeňující živé soubojové části; takto mi to přišlo jako dost nevyužitý potenciál.

Rozcestník - základní hra a 3 DLC:
Ni no Kuni II: Revenant Kingdom   
Ni no Kuni II: Revenant Kingdom - Adventure Pack    
Ni no Kuni II: Revenant Kingdom - The Lair of the Lost Lord    
Ni no Kuni II: Revenant Kingdom - The Tale of a Timeless Tome