Brány Skeldalu 2 jsem hrál paradoxně o dost dřív než jedničku a paradoxně mi víc sedla než většině hráčů. Klasické point and click adventury a strategické tahové souboje alá Heroes of Might and Magic jsem měl radši mnohem dřív než dungeony a nebyl zatížen ani dojmy z jedničky a neočekával jsem další krokovací dungeon. Přestože hra dost zapadla a dozvěděl jsem se o ní až po letech tak nějak náhodou, na papíře zněla slibně. Kombinace adventury a tahových soubojů se mi zamlouvala a do hry jsem se pustil. A musím říct, že jsem byl víc než nadšen.

Jasně, příběh asi není nic moc, ale ten pro mě upřímně ve hrách nikdy nebyl nejdůležitější. Daleko víc ocením právě kvalitní soubojový systém a systém vývoje postavy. A Branách Skeldalu 2 bylo oboje zvládnuto dobře. I když samozřejmě brzy pochopíte, že některá kouzla jsou lepší než jiná, některá budete používat pořád, jiná si po přečtení popisku ani nevyzkoušíte. Ale tak to prostě je a těžko to hře vyčítat, to má nějakým způsobem každá hra. Co mě ale upřímně překvapilo, bylo, jakým způsobem jsou obě složky hry a jak často jsou propojené, jak často je musíte kombinovat. Že se nejedná jen o část bojovou a část adventurní, kdy když Vám nejde nebo Vás nebaví jedna, pustíte se do druhé. V adventurní části např. potřebujete peníze, abyste si mohli koupit předmět, který Vás posune dál v příběhu, ale peníze musíte získat bojem. Zisk některých kouzel musíte podmínit adventurními prvky, ne je jen koupit nebo tak nějak získat v průběhu příběhu. Na několika místech musíte zase použít kouzla, abyste se posunuli dál v ději. Musím přiznat, že na těchto místech jsem velmi často zakysnul a musel se podívat do návodu, ale bylo to spí tím, že se mozek přepnul do adventurní části a nenapadlo ho hledat řešení v knize kouzel, která používáte v boji (situace, kdy musíte použít Teleportaci, Magický štít nebo např. Zrychlení).

Musím uznat, že závěrečná část už byla soubojově hodně natahovaná a dost stereotypní. Naučíte se jednu nebo dvě kombinace kouzel, které jsou nejsilnější a většinu soubojů už nic nevymýšlíte. Prostě naklikáváte stejná kouzla a postupujete k dalším soubojům, které probíhají zase a pořád stejně. Konec už jedete docela s návodem, protože nechcete bloudit do špatných uliček přidávat si stále více stejných soubojů. Což hodnotím jako největší slabinu hry.

Suma sumárum musím říct, že mi Brány Skeldalu 2 přijdou lepší hrou než jednička, její jiný styl mi více sedl a přišel mi i zábavnější. Hru jsem tak nyní dohrál už potřetí a nevylučuju, že si ji někdy v budoucnu dám ještě aspoň jednou, což se bohužel o jedničce už říct nedá. Docela mě mrzí, že hra docela zapadla, když nenaplnila očekávání po prvním dílu a i mně docela trvalo, než jsem se o ní dozvěděl.