Představte si hru, která je éterická jako jemný závoj unášený jarním vánkem. Představte si dívku, která zpívá jako raněná víla a jejíž hlas otevírá květy surrealistických květů. A představte si svět, který ubíhá pod vašimi lehlými skoky s ladností delfína, jenž se pln radosti míhá na pomezí horizontu a vodní masy. Tak tahle vaše představa bude v porovnání se hrou GRIS vypadat jako kus plesnivého exkrementu.

GRIS je hodně zvláštní hra, jenž by se dala popsat asi jako relaxační plošinovka s občasnými puzzly a příběhem plným analogií. Tahle škatulka ale voní jako zaprášený šuplík v kartotéce staré sekretářky a to něžné aroma hry rozhodně nevystihuje. GRIS je hra, která vás pohladí po duši, ponoukne vás pohlédnout na starosti všedního dne s nadhledem filozofa a možná vás i dojme. A pokud nejste ten typ, kterému by často vlhly oči dojetím, ani tak nebudete zklamáni, protože o to lépe uvidíte tu nádherně estetickou grafiku, kterou se tato hra honosí. Právě ona dokonale souzní s něžnými tóny hudebního doprovodu a staví před vašima očima katedrálu tak trochu nejasného příběhu.

GRIS není příliš obtížná hra a pokud budete alespoň trochu pozorní, strávíte nad občasnými rébusy spíše desítky vteřin než minuty. Většinou stačí jen najít správnou cestu, všímat si nakřáplých povrchů, trigonometrických motýlů a trochu logicky přemýšlet. Ani koordinace vašich prstů zde nebude podrobena přílišné zátěži a já zde měl větší problém jen jeden v závěru hry, kdy se mi opakovaně nedařilo vyskákat po květech, které má avatarka otevřela zpěvem, na druhou stranu prolákliny. Předpokládám, že vývojáři optimalizovali hru pro gamepad, ale i na klávesnici nebudete mít problém. Snad i z toho důvodu, že si vystačíte se čtyřmi směrovými šipkami, skokem, "zatížením" a zpěvem. Oceňuji, že ovládání se dá na klávesnici přenastavit, což se zdá jako samozřejmost, ale ne všechny hry to umožňují.

Samotná hratelnost většinou nerušeně plyne s lehkou grácií a já trochu bloudil jen v závěrečných fázích hry, kde se stala hra mírně nepřehlednou, čemuž moc nepomohla ani lokální změna gravitace, kde budete nuceni hrát chvílemi hlavou dolů. Ale já jsem schopen se ztratit i v přímé chodbě. Pokud zde budete očekávat něco jako inventář, zbraně a nepřátele, budete zklamáni. Ani umřít se zde nedá, pokud vím, což ale vše považuji za klad. Tahle hra se oprostila od všech zbytečností, aby tak na hladinu hratelnosti vypluly vlnky estetické něhy a ladnosti, kterými se tato hra může pyšnit. No, něco na způsob nepřátel zde vlastně je, ale asi to není to, co si pod tímto pojmem představíte.

GRIS je hra, kterou se trochu stydím nějak analyzovat. Jde o stejně zbytečnou snahu, jako popisovat dopad okvětního lístku na hladinu klidného jezera, nebo jako zapisovat do not šumění písku pouště. Pokud budete v tom správném duševním rozpoložení, může pro vás tato hra představovat nesmírně podmanivý zážitek. Něžný jako vzpomínka na někoho, kdo tu už není a s nímž vám vždy bylo dobře. Třeba na sebe sama.