FIFU 11 mám hodně rád, je to můj nejoblíbenější ročník a nejlepší ročník, jaký jsem hrál. Je teda pravda, že jsem nehrál zdaleka všechny a nejsem ani online hráč, takže si klidně vystačím s jedním ročníkem několik let a nemusím stále každý rok kupovat novou hru.
FIFA 11 mi přesto utkvěla s paměti a občas se k ní na starším notebooku rád vracím. Je pravda, že tou fíčurou, která mě tehdy tak dostala, bylo vytvoření vlastního hráče a celková interakce s ním. Ta hra je na to tak nějak stavěná už od začátku. Jasně, vytvořit vlastního hráče jsem si mohl už ve FIFĚ 99. Ve FIFĚ 09 jsem si pak mohl rozjet přímo kariéru s vlastním hráčem, kdy byla možnost hrát jen za něj.
Ale až FIFA 11 přišla s naprosto komplexní implementací vlastního hráče přímo do hry. Ta hra vlastně při spuštění začala tím, že jste si vlastního hráče vytvořili. Poté už hlavní menu fungovalo jako tréninkové hřiště, kde mohl Váš hráč trénovat a střílet na Petra Čecha. Navíc to všechno fungovalo tak nějak komplexně pro celou hru. Vybrali jste si hráče, přidělili ho do týmu a když jste pak hráli kariéru, sezony, cokoli, Váš hráč plnil výzvy, získával odměny, získával statistiky a všechno se promítalo přímo do Vašeho profilu přímo ve hře, nikoli jen v kariéře, která vrcholila mistrovstvím světa, kde jste mohli dovést svou zemi coby kapitán až k poháru.
To mi v té době hodně sedlo. A jakmile jsem dohrál kariéru v Manchesteru United, dal jsem si ji okamžitě znovu. S týmž vylepšeným hráčem. Fungovalo to jako takový New Game +, i když je pravda, že různých výzev tam bylo spousta, některé bylo hodně těžké získat a některé se mi nepodařilo získat dodnes (vykopni míč z brankové čáry, dej pět gólů rybičkou, dej dva góly z přímáku v jednom zápase, atd.)
Váš fotbalista se zlepšoval pasivně mírně za splněné výzvy, potom trochu více aktivně podle toho, jak se Vám aktuálně dařilo, což hra prezentovala jako dobrou aktuální formu hráče. Takže se zase nešlo pouhým plněním výzev dostat na hodnocení 99, ale o to bylo pocit z pomalého a postupného zlepšování uspokojivější.
Je pravda, že systém nadržoval silovým útočníkům ve stylu Rooneyho nebo Ibrahimoviče, ale právě to mě na ní tak bavilo. Protože co může být ve fotbalové arkádě zábavnějšího, než se stát legendou Manchesteru United? Zvlášť, když Vaše počínání komentují (lehce strojeně) Jaromír Bosák s Petrem Svěceným?
FIFA 11 mi přesto utkvěla s paměti a občas se k ní na starším notebooku rád vracím. Je pravda, že tou fíčurou, která mě tehdy tak dostala, bylo vytvoření vlastního hráče a celková interakce s ním. Ta hra je na to tak nějak stavěná už od začátku. Jasně, vytvořit vlastního hráče jsem si mohl už ve FIFĚ 99. Ve FIFĚ 09 jsem si pak mohl rozjet přímo kariéru s vlastním hráčem, kdy byla možnost hrát jen za něj.
Ale až FIFA 11 přišla s naprosto komplexní implementací vlastního hráče přímo do hry. Ta hra vlastně při spuštění začala tím, že jste si vlastního hráče vytvořili. Poté už hlavní menu fungovalo jako tréninkové hřiště, kde mohl Váš hráč trénovat a střílet na Petra Čecha. Navíc to všechno fungovalo tak nějak komplexně pro celou hru. Vybrali jste si hráče, přidělili ho do týmu a když jste pak hráli kariéru, sezony, cokoli, Váš hráč plnil výzvy, získával odměny, získával statistiky a všechno se promítalo přímo do Vašeho profilu přímo ve hře, nikoli jen v kariéře, která vrcholila mistrovstvím světa, kde jste mohli dovést svou zemi coby kapitán až k poháru.
To mi v té době hodně sedlo. A jakmile jsem dohrál kariéru v Manchesteru United, dal jsem si ji okamžitě znovu. S týmž vylepšeným hráčem. Fungovalo to jako takový New Game +, i když je pravda, že různých výzev tam bylo spousta, některé bylo hodně těžké získat a některé se mi nepodařilo získat dodnes (vykopni míč z brankové čáry, dej pět gólů rybičkou, dej dva góly z přímáku v jednom zápase, atd.)
Váš fotbalista se zlepšoval pasivně mírně za splněné výzvy, potom trochu více aktivně podle toho, jak se Vám aktuálně dařilo, což hra prezentovala jako dobrou aktuální formu hráče. Takže se zase nešlo pouhým plněním výzev dostat na hodnocení 99, ale o to bylo pocit z pomalého a postupného zlepšování uspokojivější.
Je pravda, že systém nadržoval silovým útočníkům ve stylu Rooneyho nebo Ibrahimoviče, ale právě to mě na ní tak bavilo. Protože co může být ve fotbalové arkádě zábavnějšího, než se stát legendou Manchesteru United? Zvlášť, když Vaše počínání komentují (lehce strojeně) Jaromír Bosák s Petrem Svěceným?
Pro: Vlastní fotbalista, jeho vylepšování, jeho kariéra, soundtrack, český komentář zápasů
Proti: Přímé kopy byly v minulosti zvládnuty lépe