O hře GRIS se hodně psalo jako o uměleckém díle a celkem pochvalně. S tím musím rozhodně souhlasit, z uměleckého hlediska je hra velmi zajímavá. Grafika je specifická a zaujala mě již z prvních obrázků. V pohybu to vypadá ještě lépe, vůbec bych sed nezlobil za další podobně zpracovanou hru. To jak tvůrci využívají barvy působí nádherně a nejednou jsem se chvíli jen tak kochal. Hudební stránka také nezůstává pozadu. Krásné melodie vhodně podtrhují dění na obrazovce a stojí i za samostatný poslech. Díky kombinaci obou složek má hra úžasnou atmosféru plnou melancholie a naděje, radosti a smutku. Vzhledem k zhruba pětihodinové herní době jsou i výše popsané kvality důvodem k vyzkoušení GRIS. Ale ani hratelnost není špatná.

Jde o plošinovku, která zpočátku působí velmi jednoduše. Po úvodní části jsem měl skoro pocit, že chození a občasné skákání slouží pouze jako předěl před další animací a pokračováním abstraktního příběhu. Ale každou další částí a kapitolou přicházejí nové herní mechaniky a zpestřují tak velmi intenzivní zážitek. Řadu mechanik využijete pouze na pár místech, takže nehrozí žádný stereotyp. Obtížnost je spíše nižší, ale i tak hra obsahuje pár pasáží, které se mi nepovedly zdaleka na poprvé. V každé kapitole je také několik nepovinných činností a sběratelských záležitostí, které vyžadují větší pozornost a šikovnost. Celkově jde o povedený zážitek se skvělou atmosférou a zábavnou hratelností na dva nebo tři večery.