Vikingové jsou v kurzu, tak co by je nemohl jít kydlit i Kruťas Kratos - v akční adventuře, jednoduším Tomb Riderovi, který se občas změní na jednoduší Dark Souls.
A to není špatné, protože obě složky gameplay jsou tu dost zábavné a tím jak se střídá arénové mordování nepřátel se šplháním po skalách a řešením přímočarých a ukrutně samoúčelných puzzlů, tak hra příjemně odsýpá. Bonusem je mírně otevřená povaha světa s odbočkami za vedlejšími úkoly a silnějšími bossy, ale nic z toho není pro projití hlavního příběhu nezbytně potřeba (ne jako ve sračkách od Ubisoftu).
Tedy pokud se nepokoušíte o nějakou echt vysokou obtížnost, pak už se bonusový loot s mocnějšími artefakty hodí - ale hlavní jádro soubojů je ve schopnostech hráče správně reagovat na konkrétní akce protivníků, podobně jako v těch Dark Souls, není to žádné RPGčko kde by šlo v prvé řadě o staty.
A když se Kruťas ve správný moment pořádně rozmáchne sekerou a rozetne nebožáka nemrtváka vedví, to je velmi uspokojující pocit. Což je na hře vlastně to úplně hlavní.
To celé v absolutně nádherně zpracovaném prostředí, fantasy kýč tak kouzelný a líbivě barevný až z toho bolí oči. Ne že by ten svět jakkoli fungoval jako skutečný open world, čistokrevně samoúčelné je tu úplně všechno, ale taky všechno ve hře vypadá překrásně.
Což je taky potřeba, zakryje se tím plochost příběhu - vyvíjející se vztah Kruťase se svým synkem je docela hezký, připomněl vztah Geralta s Ciri ze Zaklínače, i když tady samozřejmě není možnost ho nijak ovlivnit - ale jinak je hra jen primitivní honbou za spoustou MacGuffinů které odemknou cestou dál. Pramalý vývoj videoher od prastarého Dooma s hledáním různobarevných klíčů - prostě je potřeba jít někam a najít věc, pak jít někam jinam a najít jinou věc, pak ještě pár dalších věcí, a pak už se konečně dostanem do cíle. Jo vlastně počkat, ještě ne, ještě potřebujeme támhle tu věc.
A pak je konec.
Ale až do toho konce jsem se docela slušně bavil, a pokračování si klidně dám.
Ale že bych se vracel k dílům předchozím, to nehrozí, ty se z recap videí zdají být o pár řádů ošklivější, primitivnější a hloupější. Naštěstí na jejich znalosti tento díl ani moc nestojí, není divu že u něj autoři i vypustili číslovku.
A to není špatné, protože obě složky gameplay jsou tu dost zábavné a tím jak se střídá arénové mordování nepřátel se šplháním po skalách a řešením přímočarých a ukrutně samoúčelných puzzlů, tak hra příjemně odsýpá. Bonusem je mírně otevřená povaha světa s odbočkami za vedlejšími úkoly a silnějšími bossy, ale nic z toho není pro projití hlavního příběhu nezbytně potřeba (ne jako ve sračkách od Ubisoftu).
Tedy pokud se nepokoušíte o nějakou echt vysokou obtížnost, pak už se bonusový loot s mocnějšími artefakty hodí - ale hlavní jádro soubojů je ve schopnostech hráče správně reagovat na konkrétní akce protivníků, podobně jako v těch Dark Souls, není to žádné RPGčko kde by šlo v prvé řadě o staty.
A když se Kruťas ve správný moment pořádně rozmáchne sekerou a rozetne nebožáka nemrtváka vedví, to je velmi uspokojující pocit. Což je na hře vlastně to úplně hlavní.
To celé v absolutně nádherně zpracovaném prostředí, fantasy kýč tak kouzelný a líbivě barevný až z toho bolí oči. Ne že by ten svět jakkoli fungoval jako skutečný open world, čistokrevně samoúčelné je tu úplně všechno, ale taky všechno ve hře vypadá překrásně.
Což je taky potřeba, zakryje se tím plochost příběhu - vyvíjející se vztah Kruťase se svým synkem je docela hezký, připomněl vztah Geralta s Ciri ze Zaklínače, i když tady samozřejmě není možnost ho nijak ovlivnit - ale jinak je hra jen primitivní honbou za spoustou MacGuffinů které odemknou cestou dál. Pramalý vývoj videoher od prastarého Dooma s hledáním různobarevných klíčů - prostě je potřeba jít někam a najít věc, pak jít někam jinam a najít jinou věc, pak ještě pár dalších věcí, a pak už se konečně dostanem do cíle. Jo vlastně počkat, ještě ne, ještě potřebujeme támhle tu věc.
A pak je konec.
Ale až do toho konce jsem se docela slušně bavil, a pokračování si klidně dám.
Ale že bych se vracel k dílům předchozím, to nehrozí, ty se z recap videí zdají být o pár řádů ošklivější, primitivnější a hloupější. Naštěstí na jejich znalosti tento díl ani moc nestojí, není divu že u něj autoři i vypustili číslovku.
