Hledám výtisk časopisu Voják štěstěny z července 89. Tato kódová věta krásně ilustruje atmosféru hry Soldier of Fortune. Typická béčková akce plná teroristů, speciálních jednotek a víceméně realistických zbraní. Zní to jako slušná zábavná a jednoduchá střílečka, což je vlastně nakonec pravda. Když jsem se do hry pustil, měl jsem v hlavě vzpomínky na hraní v době vydání - dobrý engine, důraz na realismus, různorodé lokace a unikátní systém poškození Ghoul. Tato očekávání bohužel hře uškodila, protože řada věcí nezestárla nejlépe. Hned z počátku mě zarazila grafika. Engine z Quake II nevypadá ani dnes špatně, nedávno hraný SiN ho využívá také, ale zde mu to moc nejde. Kombinace realistických prostředí s tmavou úvodní lokací v metru nevypadá zrovna nejlépe a ani následující level ve vlaku není nic moc. Naštěstí už Sibiř vypadá lépe a i některá další místa jsou povedenější. Platí to i o level designu. Začátek se vývojářům zkrátka moc nepovedl. Kdo vytrvá, dočká se několika povedenějších úrovní a hra se vrátí do vod lehkého nadprůměru. Levely mají opravdu různorodá prostředí a za zmínku stojí ještě třeba Tokyo. Úrovně jsou také dost lineární, co osobně moc nemusím.

Již zmíněný systém Ghoul se stará o poškození těl. To bylo v době vydání hodně reflektováno, ale praktický dopad na hratelnost to vlastně nemá. Stejně jako tehdy jsem vyzkoušel chování systému, ustřelil jednu nohu, jednu ruku a pak hrál dál bez jakékoli změny. Realismus je také trochu přeceňovaný, zvláště s ohledem na hry jako Arma nebo Verdun. Na hře pracoval jako konzultant bývalý americký výsadkář a žoldák John Mullins, který zároveň posloužil jako hlavní postava hry - vzhled a jméno. Jestli jsou díky tomu mise reálnější nevím, ale většina zbraní se skutečnosti drží. Pistole, brokovnice, samopal i plamenomet jsou běžně využívané zbraně, jedinou výjimku tvoří mikrovlnná puška. To zarazilo více lidí a vývojáři v jednom z rozhovorů prozradili, že chtěli do hry něco modernějšího a na tomto typu zbraní prý nejedna armáda pracuje. Zajímavě udělaná je i volba obtížnosti, lze si celkem podrobně nastavit řadu faktorů. Nakonec jsem ale stejně hrál na medium.

Ač mám i originální CD, hrál jsem verzi z GoG. Bohužel ani ta nefunguje na Windows 10 bez problémů a musel jsem použít trik s přejmenováním spouštěcího souboru ze zajímavostí. Soldier of Fortune mě z počátku dost zarazil, ale nakonec naplnil většinu očekávání. Hodnotím sice o něco méně než jsem plánoval, ale stále jde o slušně hratelnou střílečku. S doporučením bych asi dost váhal, jde o záležitost spíše pro fanoušky žánru. Od Raven Software rozhodně existují zajímavější a zásadnější tituly, tohle je spíše to průměrnější z jejich tvorby.