Tak krásně to začalo a tak strašně to skončilo.
Clear Sky jako prequel k S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl začíná působivě. Skvělý audiovizuál a atmosféra prvního tábora v bažinách mě ihned připoutaly k obrazovce. Potěšila také mnohem větší interakce s okolními postavami než v SoC, člověk se tak toho dozví o pozadí příběhu, pohnutkách frakcí a o jednotlivých lokacích daleko více. Vedlejší questy jsou trochu propracovanější a mají za sebou na rozdíl od SoC aspoň nějaký náznak příběhu. Navíc se je docela vyplatí plnit, protože hromady peněz se tu neválí na každém rohu a je tu i mnohem více možností za co je utratit (upgrady zbraní, lékarničky).
Tím však asi výčet pozitivních změn oproti prvnímu dílu končí. Příběh není tak zajímavý a tajemný, celý je postaven v podstatě jen na tom dopadnout hlavního protagonistu ze SoC. Postupně tak náš nový hrdina Scar navštíví jak staré známé lokace, tak i některé nové, které jsou vesměs povedené a opět skvěle stalkerovsky atmosferické. Ubylo však těch strašidelnějších pasáží v různých podzemních objektech, což může pro někoho znamenat řidší atmosféru, mě však zrovna tato změna nevadila.
Clear Sky je mnohem akčnější než její předchůdce, zabíjíte tu neskutečné množství protivníků v obrovských přesilách, ať už v rámci války frakcí či v rámci hlavního příběhu. Počet nepřátel postupem hrou roste a hra se stává koridorovější a lineárnější. Po překročení mostu do Limansku, ač lokace jinak hezká, mě hra pomalu přestávala bavit, protože již nešlo o nic jiného než o zabíjení nekonečných hord nepřátel v koridoru. Vrcholem pak byl otřesný závěr opět u černobylské elektrárny, kde se spawnují protivníci ze všech stran opět ve více než hojném počtu. Neměl jsem tady už žádnou lékarničku ani obvaz, moje vybavení bylo zničené, takže k tomu všemu se přidalo spousta frustrujících loadingů. Po překonání toho všeho se ale odměna v podobě uspokojujícího závěru nedostavila.
Nelze nezmínit otřesný technický stav hry. I když jsem hrál steam verzi na posledním patchi spolu s aktuálním modem SRP, narazil jsem na mnoho bugů, z nichž některé by se daly označit za game-breaking. Naštěstí se daly vyřešit nekonvenční cestou, např. dav zaseklých spřátelených vojaků blokujících dveře se dá rozehnat granátem, musíte ale vyskočit na plot s ostnatým drátem vně základny, abyste mohli granát vytáhnout. Hra mi taky často padala, naštěstí je tu quick save.
Clear Sky mě tedy hlavně po překročení mostu do Limansku zklamal, i když o vyloženou tragédii se nejedná, hra má pořád plno nesporných kvalit, především první polovinu hry jsem si náležitě užil. Nezbývá teď než vyrazit do Pripjati, kde si snad spravím chuť.
Herní výzva 2022 - kategorie. č. 5 - Na vážkách - Normal
Clear Sky jako prequel k S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl začíná působivě. Skvělý audiovizuál a atmosféra prvního tábora v bažinách mě ihned připoutaly k obrazovce. Potěšila také mnohem větší interakce s okolními postavami než v SoC, člověk se tak toho dozví o pozadí příběhu, pohnutkách frakcí a o jednotlivých lokacích daleko více. Vedlejší questy jsou trochu propracovanější a mají za sebou na rozdíl od SoC aspoň nějaký náznak příběhu. Navíc se je docela vyplatí plnit, protože hromady peněz se tu neválí na každém rohu a je tu i mnohem více možností za co je utratit (upgrady zbraní, lékarničky).
Tím však asi výčet pozitivních změn oproti prvnímu dílu končí. Příběh není tak zajímavý a tajemný, celý je postaven v podstatě jen na tom dopadnout hlavního protagonistu ze SoC. Postupně tak náš nový hrdina Scar navštíví jak staré známé lokace, tak i některé nové, které jsou vesměs povedené a opět skvěle stalkerovsky atmosferické. Ubylo však těch strašidelnějších pasáží v různých podzemních objektech, což může pro někoho znamenat řidší atmosféru, mě však zrovna tato změna nevadila.
Clear Sky je mnohem akčnější než její předchůdce, zabíjíte tu neskutečné množství protivníků v obrovských přesilách, ať už v rámci války frakcí či v rámci hlavního příběhu. Počet nepřátel postupem hrou roste a hra se stává koridorovější a lineárnější. Po překročení mostu do Limansku, ač lokace jinak hezká, mě hra pomalu přestávala bavit, protože již nešlo o nic jiného než o zabíjení nekonečných hord nepřátel v koridoru. Vrcholem pak byl otřesný závěr opět u černobylské elektrárny, kde se spawnují protivníci ze všech stran opět ve více než hojném počtu. Neměl jsem tady už žádnou lékarničku ani obvaz, moje vybavení bylo zničené, takže k tomu všemu se přidalo spousta frustrujících loadingů. Po překonání toho všeho se ale odměna v podobě uspokojujícího závěru nedostavila.
Nelze nezmínit otřesný technický stav hry. I když jsem hrál steam verzi na posledním patchi spolu s aktuálním modem SRP, narazil jsem na mnoho bugů, z nichž některé by se daly označit za game-breaking. Naštěstí se daly vyřešit nekonvenční cestou, např. dav zaseklých spřátelených vojaků blokujících dveře se dá rozehnat granátem, musíte ale vyskočit na plot s ostnatým drátem vně základny, abyste mohli granát vytáhnout. Hra mi taky často padala, naštěstí je tu quick save.
Clear Sky mě tedy hlavně po překročení mostu do Limansku zklamal, i když o vyloženou tragédii se nejedná, hra má pořád plno nesporných kvalit, především první polovinu hry jsem si náležitě užil. Nezbývá teď než vyrazit do Pripjati, kde si snad spravím chuť.
Herní výzva 2022 - kategorie. č. 5 - Na vážkách - Normal
Call of Duty: Modern Warfare 3
Pro: audiovizuální zpracování, atmosféra, hudba, zóna
Proti: závěr, technický stav - bugy, časté pády, kousavé loadingy, respawn nepřátel