Nazywam się Marvin, jestem tu nowy!
Neuvěřitelná pecka. Představte si první dva Gothicy, akorát bez bugů, vybalancovanější a výrazně, VÝRAZNĚ větší. Po 147 hodinách (dle ingame savu 123,5h) mám konečně po 3 měsících strávených v tomhle světě dohráno a mísí se ve mně tolik dojmů, že nevím ani kde začít.
Na úvod bych řekl, že Kroniki Myrtany: Archolos jsou prostě další Gothic hra. Nic víc, nic míň. Ale zato Gothic hra tak poctivá, jak je to jen možné. Prakticky všechno, co mají fanoušci na tomhle RPG "subžánru" nejradši, tu je. A je to udělané správně. Ač příběh jako celek vyloženě asi neohromí, jeho podání je zručné, chytlavé a graduje. Zatímco u původních Piranha Bytes her byly občas znát různé ústupky a takřka pravidelné slábnutí kvalit her s blížícím se koncem (asi z důvodu omezeného budgetu), Kroniki Myrtany jsou od začátku až do konce vymazlená, vybalacovaná a maximálně konzistentní záležitost přesně taková, jakou ji sami tvůrci chtěli mít (alespoň já to takhle cítím).
Když jsem po 20 hodinách hraní opustil úvodní vesnici Silbach a vydal se směrem k hlavnímu městu, měl jsem trochu obavy, že jsem ze hry už leccos viděl, ale teprve až hlavní město Archolos mi ukázalo, jak moc na začátku teprve jsem. Problém většiny piraních her je ten, že na hráče vychrlí všechno hned v první kapitole a velice záhy je deník zasypaný tolika questy, že člověk neví, kde by pořádně začal. A naopak kapitoly další jsou již víceméně lineární. To se tady neděje, všechno je odemykáno hezky postupně napříč 5 opravdu rozsáhlými částmi (a kratší 6., coby epilogu). Proto mi ze začátku přišlo hlavní město zbytečně velké a poněkud pusté na obsah. Začal jsem se obávat, že tvůrci neodhadli míru a došel jim dech. A nemohl jsem se mýlit víc.
Kromě toho, že se postupně odemyká obsah, se i nepříliš, ale tak akorát velký, ostrov postupně mění v závislosti na tom, co se v příběhu aktuálně děje. Už jen tenhle mechanismus je od klasické Gothic hry docela výrazný posun dál. Kdo zná piraní hry, tak ví, jak živoucí světy za pomocí jednoduchých mechanik, např. v podobě denních cyklů NPC, tyhle hry umí. Tvůrci tahají z tohohle prastarého enginu naprosté maximum a svět ostrova Archolos je živoucí jako v málokterém RPG. A to i navzdory jednodušším animacím a outdated technologii celkově. O to víc jsem přesvědčen, jak byl svého času ZenGin engine pokrokový a jak jsou mnohá současná RPG postavená na daleko modernějších technologiích nudná a statická. Potěmkinovy vesnice je trefné označení.
Tady je vše poctivá a detailní ruční práce, která není standardem ani u většiny současných komerčních her. Stovky questů, jejich propracovanost, někdy i určitá provázanost, občasná nelineárnost a důraz na to, aby všechno, co hráč ve hře dělá, mělo nějaký smysl a návaznost na svět a jeho lore. Žádné fetch questy, všechno je ryze story-driven. I navzdory tomu ohromnému množství a masivní herní době. To vše s maximálním respektem k původnímu canonu.
Další věc, kterou musím vyzdvihnout, je slibovaná ekonomická vyváženost. Tvůrci to dokázali. Archolos je snad první takhle rozsáhlé RPG, kde ekonomika hry skutečně funguje a ani na konci hry jsem neměl pocit, že bych trpěl dostatkem peněz. Systém sice není moc realistický (drahý nákup, směšně laciný prodej), ale pro účely hry funguje náramně. Prakticky až do konce jsem se intenzivně věnoval exploringu a radoval se z každé odměny, z každé mince a získaného XP. A celkově měl pocit naplnění ze samotné hratelnosti, protože hra nutí používat mozek. Obzvlášť, pokud chce hráč vydělat. To samé platí pro obtížnost. Ta je poměrně tuhá, ale ne tolik, jako v NotR a téměř až do konce maximálně vyvážená. Snad jen (bojovou) magii nemůžu zhodnotit, hrál jsem za válečníka se specializací na sílu, obouruč meče a kuše.
Kromě hromady různých zbrojí, zbraní a dalších itemů byly přiměřeně rozšířeny možnosti craftění, vaření, vyrábění zbraní, alchymie apod. Zejména vaření a alchymie eliminuje řadu problémů z původních Gothic her, kdy se ke konci hry nebylo pořádně čím léčit - rostlinky byly slabé a lektvarů bylo málo a nebyly levné. Odpadá tak nutnost žrát léčivé byliny po kilech. Stačí si je prostě převařit společně s masem v nějakou baštu. Různých receptů jsou ve hře desítky.
Archolos je neuvěřitelně ukecaná hra s desítkami hodin dialogů. Kromě toho, že je kvalitně a vtipně napsaná, tak je i polsky nadabovaná. A snad až na jednu či dvě vedlejší postavy je to dabing konzistentní, v podstatě profesionální. Tak profesionální a zábavný, že mi případný anglický vůbec nechyběl. Do tohoto světa polština navíc sedí jak prdel na hrnec. Cholera! Soundtrack se zase inspiruje zejména prvními dvěma hrami a je taktéž výborný, byť s ohledem na délku by jednotlivé tracky mohly být o fous delší. U 40hodinové hry by to bylo ok, ale po 140h už byl citelně repetitivní, zejména v ulicích města, kde hráč stráví opravdu ohromné množství času.
Fascinuje mě i neuvěřitelná odladěnost celého zážitku. Za celou dobu hraní jsem se nesetkal s žádným výrazným bugem. Alespoň tedy ne takovým, který by se nějak netýkal samotného enginu, který je sice unikátní, ale taky docela rough around the edges, jak se říká. Pouze mi 2x hra spadla během ukládání, což může být jednak problém Dx11 rendereru, ale dost možná i samotnou velikostí hry nekorespondující se starým enginem a jeho nároky na výpočetní výkon. Nebo kombinací obojího. Tak či onak, doporučuji nehrát v kuse bez restartu hry více než 6 hodin (čím déle hrajete, tím větší riziko pádu) a zároveň důrazně radím ukládat střídavě na vícero slotů (já jich točil asi 7). Pak je riziko ztráty postupu eliminováno na naprosté minimum.
Mám vůbec něco, co bych hře vytknul? Popravdě, je toho malinko. Nejvíce asi dlouhé loadingy. U hry, kde je save/load součástí herní mechaniky, docela otrava. Dále bych ocenil nějaký přepracovaný inventář s lepším řazením. Hra je to dlouhá, itemů je mnohonásobně více a vyznat se, zejména ve všech těch identicky vypadajících dopisech a knihách, je po čase nadlidský výkon. A za mě nakonec obecně asi trochu i ta délka. Ke konci se mi zdálo, že by tempo mohlo už malinko zrychlit. Ale to je spíše jen můj osobní dojem jakožto člověka, který dnes již preferuje spíše kratší a intenzivnější zážitky.
Jinak ale jednoznačně převládá nadšení. Zejména proto, že dlouhá léta vyhlížím Dzieje Khorinis a Kroniki Myrtany: Archolos se objevily jakoby z čista jasna a působily na první pohled jen jako takový chudý příbuzný, od kterého jsem nic moc nečekal. Šel jsem do něj s tím, že ho smlsnu za jeden či dva víkendy - jako takovou kratičkou jednohubku, po níž bude časem následovat hlavní chod. A nemohl jsem se mýlit víc. Jestli chtějí být Dzieje Khorinis alespoň z poloviny dobré tak, jako Kroniki Myrtany, tak mají tvůrci před sebou opravdu velkou výzvu.
Pár screenů: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 (ten dx11 renderer dělá divy, že?)
Postava na konci.
Neuvěřitelná pecka. Představte si první dva Gothicy, akorát bez bugů, vybalancovanější a výrazně, VÝRAZNĚ větší. Po 147 hodinách (dle ingame savu 123,5h) mám konečně po 3 měsících strávených v tomhle světě dohráno a mísí se ve mně tolik dojmů, že nevím ani kde začít.
Na úvod bych řekl, že Kroniki Myrtany: Archolos jsou prostě další Gothic hra. Nic víc, nic míň. Ale zato Gothic hra tak poctivá, jak je to jen možné. Prakticky všechno, co mají fanoušci na tomhle RPG "subžánru" nejradši, tu je. A je to udělané správně. Ač příběh jako celek vyloženě asi neohromí, jeho podání je zručné, chytlavé a graduje. Zatímco u původních Piranha Bytes her byly občas znát různé ústupky a takřka pravidelné slábnutí kvalit her s blížícím se koncem (asi z důvodu omezeného budgetu), Kroniki Myrtany jsou od začátku až do konce vymazlená, vybalacovaná a maximálně konzistentní záležitost přesně taková, jakou ji sami tvůrci chtěli mít (alespoň já to takhle cítím).
Když jsem po 20 hodinách hraní opustil úvodní vesnici Silbach a vydal se směrem k hlavnímu městu, měl jsem trochu obavy, že jsem ze hry už leccos viděl, ale teprve až hlavní město Archolos mi ukázalo, jak moc na začátku teprve jsem. Problém většiny piraních her je ten, že na hráče vychrlí všechno hned v první kapitole a velice záhy je deník zasypaný tolika questy, že člověk neví, kde by pořádně začal. A naopak kapitoly další jsou již víceméně lineární. To se tady neděje, všechno je odemykáno hezky postupně napříč 5 opravdu rozsáhlými částmi (a kratší 6., coby epilogu). Proto mi ze začátku přišlo hlavní město zbytečně velké a poněkud pusté na obsah. Začal jsem se obávat, že tvůrci neodhadli míru a došel jim dech. A nemohl jsem se mýlit víc.
Kromě toho, že se postupně odemyká obsah, se i nepříliš, ale tak akorát velký, ostrov postupně mění v závislosti na tom, co se v příběhu aktuálně děje. Už jen tenhle mechanismus je od klasické Gothic hry docela výrazný posun dál. Kdo zná piraní hry, tak ví, jak živoucí světy za pomocí jednoduchých mechanik, např. v podobě denních cyklů NPC, tyhle hry umí. Tvůrci tahají z tohohle prastarého enginu naprosté maximum a svět ostrova Archolos je živoucí jako v málokterém RPG. A to i navzdory jednodušším animacím a outdated technologii celkově. O to víc jsem přesvědčen, jak byl svého času ZenGin engine pokrokový a jak jsou mnohá současná RPG postavená na daleko modernějších technologiích nudná a statická. Potěmkinovy vesnice je trefné označení.
Tady je vše poctivá a detailní ruční práce, která není standardem ani u většiny současných komerčních her. Stovky questů, jejich propracovanost, někdy i určitá provázanost, občasná nelineárnost a důraz na to, aby všechno, co hráč ve hře dělá, mělo nějaký smysl a návaznost na svět a jeho lore. Žádné fetch questy, všechno je ryze story-driven. I navzdory tomu ohromnému množství a masivní herní době. To vše s maximálním respektem k původnímu canonu.
Další věc, kterou musím vyzdvihnout, je slibovaná ekonomická vyváženost. Tvůrci to dokázali. Archolos je snad první takhle rozsáhlé RPG, kde ekonomika hry skutečně funguje a ani na konci hry jsem neměl pocit, že bych trpěl dostatkem peněz. Systém sice není moc realistický (drahý nákup, směšně laciný prodej), ale pro účely hry funguje náramně. Prakticky až do konce jsem se intenzivně věnoval exploringu a radoval se z každé odměny, z každé mince a získaného XP. A celkově měl pocit naplnění ze samotné hratelnosti, protože hra nutí používat mozek. Obzvlášť, pokud chce hráč vydělat. To samé platí pro obtížnost. Ta je poměrně tuhá, ale ne tolik, jako v NotR a téměř až do konce maximálně vyvážená. Snad jen (bojovou) magii nemůžu zhodnotit, hrál jsem za válečníka se specializací na sílu, obouruč meče a kuše.
Kromě hromady různých zbrojí, zbraní a dalších itemů byly přiměřeně rozšířeny možnosti craftění, vaření, vyrábění zbraní, alchymie apod. Zejména vaření a alchymie eliminuje řadu problémů z původních Gothic her, kdy se ke konci hry nebylo pořádně čím léčit - rostlinky byly slabé a lektvarů bylo málo a nebyly levné. Odpadá tak nutnost žrát léčivé byliny po kilech. Stačí si je prostě převařit společně s masem v nějakou baštu. Různých receptů jsou ve hře desítky.
Archolos je neuvěřitelně ukecaná hra s desítkami hodin dialogů. Kromě toho, že je kvalitně a vtipně napsaná, tak je i polsky nadabovaná. A snad až na jednu či dvě vedlejší postavy je to dabing konzistentní, v podstatě profesionální. Tak profesionální a zábavný, že mi případný anglický vůbec nechyběl. Do tohoto světa polština navíc sedí jak prdel na hrnec. Cholera! Soundtrack se zase inspiruje zejména prvními dvěma hrami a je taktéž výborný, byť s ohledem na délku by jednotlivé tracky mohly být o fous delší. U 40hodinové hry by to bylo ok, ale po 140h už byl citelně repetitivní, zejména v ulicích města, kde hráč stráví opravdu ohromné množství času.
Fascinuje mě i neuvěřitelná odladěnost celého zážitku. Za celou dobu hraní jsem se nesetkal s žádným výrazným bugem. Alespoň tedy ne takovým, který by se nějak netýkal samotného enginu, který je sice unikátní, ale taky docela rough around the edges, jak se říká. Pouze mi 2x hra spadla během ukládání, což může být jednak problém Dx11 rendereru, ale dost možná i samotnou velikostí hry nekorespondující se starým enginem a jeho nároky na výpočetní výkon. Nebo kombinací obojího. Tak či onak, doporučuji nehrát v kuse bez restartu hry více než 6 hodin (čím déle hrajete, tím větší riziko pádu) a zároveň důrazně radím ukládat střídavě na vícero slotů (já jich točil asi 7). Pak je riziko ztráty postupu eliminováno na naprosté minimum.
Mám vůbec něco, co bych hře vytknul? Popravdě, je toho malinko. Nejvíce asi dlouhé loadingy. U hry, kde je save/load součástí herní mechaniky, docela otrava. Dále bych ocenil nějaký přepracovaný inventář s lepším řazením. Hra je to dlouhá, itemů je mnohonásobně více a vyznat se, zejména ve všech těch identicky vypadajících dopisech a knihách, je po čase nadlidský výkon. A za mě nakonec obecně asi trochu i ta délka. Ke konci se mi zdálo, že by tempo mohlo už malinko zrychlit. Ale to je spíše jen můj osobní dojem jakožto člověka, který dnes již preferuje spíše kratší a intenzivnější zážitky.
Jinak ale jednoznačně převládá nadšení. Zejména proto, že dlouhá léta vyhlížím Dzieje Khorinis a Kroniki Myrtany: Archolos se objevily jakoby z čista jasna a působily na první pohled jen jako takový chudý příbuzný, od kterého jsem nic moc nečekal. Šel jsem do něj s tím, že ho smlsnu za jeden či dva víkendy - jako takovou kratičkou jednohubku, po níž bude časem následovat hlavní chod. A nemohl jsem se mýlit víc. Jestli chtějí být Dzieje Khorinis alespoň z poloviny dobré tak, jako Kroniki Myrtany, tak mají tvůrci před sebou opravdu velkou výzvu.
Pár screenů: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 (ten dx11 renderer dělá divy, že?)
Postava na konci.
Pro: hratelnost, balanc mechanik, množství a kvalita obsahu, funkční ekonomika, věrnost původnímu lore, hlavní hrdina a jeho charakter, živost světa a jeho proměna, délka, profi polský dabing, hudba, Vardhal, humor, s ohledem na stáří enginu vizuál (s Dx11)
Proti: dlouhé loadingy, nepřehledný inventář, občasné pády hry, hudby by mohlo být více