Na DL2 jsem čekal jak na smilování boží. A když jsem se konečně dočkal, přesně v den vydání mi klekla karta. Ale tento příběh, jak jsem se zbláznil a pořídil v dnešní době funglovku z poslední řady RTX , už je dobře znám. Pojďme se tedy podívat, jak se nejspíš zbláznil někdo v Techlandu.
V první řadě jsem nepochopil, jak mohl Techland vydat prohlášení, že mapa bude 4x větší než celá jednička s Followingem dohromady. To se vážně nekoná. Co se týče města - tak daleko rozmanitější mi přišlo v jedničce. Ano, tady máme sice výškové budovy, na kterých se i díky padáku můžeme solidně vyblbnout, ale jinak je to dost copy paste. Všechny ulice i domy vypadají skoro stejně, takže máte ve finále pocit, že běháte furt v tom samém prostoru. Tento pocit vygradoval ve vedlejší linii pro pošťáky, kdy máte dojem, že běháte snad furt do toho samého bytu.
Za celou dobu mě zaujala snad jediná postava a to jen díky tomu, že mě neskutečně srala. Zbytek postav je klasický ansámbl béčkovýho příběhu, který se začne časem rozpadat. A to hlavně díky mnohým volbám, které ale nemají na finální zakončení sebemenší dopad. Maximálně tím ovlivníte, koho naserete, kdo chcípne dřív nebo později, popřípadě přežije úplně. Tohle všechno je ale stejně ve finále úplně jedno, protože na konci je finální volba, která může pohřbít úplně všechno, čeho jste se snažili celou dobu dosáhnout. To devalvuje veškerá rozhodnutí, která jste doposud udělali. Ta vám jen nastolí cestu, po které k té poslední volbě dojdete. Takže, kdo by čekal, že vaše volby ve hře ovlivní finále....Ne, jen vám pozmění hru, questy, které budete dělat atd. Finále jako takové si žije vlastním životem. Neskutečně jsem kroutil hlavou i nad nedotaženými vedlejšími linkami. Třeba ta s Aitorem nebo Jackem Mattem. Hlavně ta s druhým zmíněným je neuvěřitelný watafak, kdy se postava z konce hry prostě vypařila. Příběh jako takový není úplně nejhorší a troufám si říct, že je v mnohém lepší než jednička, ale bohužel to zakončení ho celý pošlape. Měli jste vidět můj výraz, když jsem v dobré vůli a pln naděje vyrazil na pomoc Lawan, aby se nevyhodila do vzduchu při zneškodňování raket v silu, abych ji vytáhl ven, rakety rozjebaly město a já se pak dočkal dvou filmečků: Spike přijde do Rybího oka a pokecá s barmanem, Aiden odkráčí z města. Sám. Kde je ségra, kde je Waltz, kde je Hakon, kde je Lawan? To jako vážně? Po to všem najdu ségru, poseru volbu, rakety zničí podstatnou část města a já se dočkám filmečku jak týpek kecá na baru a já odkráčím v dál? Ty vole... Tak pro tohle jsem to přes 100 hodin vážně nehrál. Úplný prázdno, nic, nada. Pocit uspokojení? Zapomeňte. Jen hořká pachuť. Pokud někdy do hry vloží new game +, tak si to klidně znovu dám. Ale jinak rozhodně znovu 126 inhibitorů nehledám, to ani omylem.
Co se týče technického stavu, je to solidní kočkopes. Sice jsem na Ryzenu 5800x a RTX 3070 v uwhd držel 60fps i s ray tracingem s DLSS na kvalitu, ale co to občas dělá za kejkle, jsem jen čuměl. Nejde o klasické propady fps jako takové, spíš z ničeho nic dojde k brutálnímu poklesu výkonu, snímky se pohybují kolem 40 a už se to nevzpamatuje. Pomůže až restart. Časem jsem vypnul globální nasvícení s ray tracingem, protože to je jedna velká katastrofa, co dělá tenhle efekt. V noci od trávy odletují jiskřičky, když na traviny koukáte přes nějaké pletivo nebo něco podobného, tak to vypadá, že je za ním rozlitá jakási světélkující břečka. Různé kovové předměty se v noci divně blýskají a nesmyslně třpytí. No prostě jsem si připadal jak na třpytkové párty desetileté holčičky, která si pozvala zombíky. Jakmile jsem ho vypl, přestalo to mít tyhle šílený propady a hra byla od té doby stabilní. Náhoda? Dost možná, ale podle mě to způsoboval tenhle efekt.
Ale abych nebyl za úplného negátora, krom konce mě to celou dobu vlastně bavilo. A bavilo mě to tak, že jsem přes měsíc nehrál nic jiného, automaticky jsem si sedal k pc, že jdu hrát právě tohle. To se mi stalo naposledy snad jen u Days Gone. Hodně potěšily easter eggy. Hlavně ty, kdy najdete doupě Techlandu nebo poctu Cranovi. Pečlivě jsem vyzobával veškeré vedlejší úkoly, některé i dvakrát. Stalo se mi, že jsem měl ještě na první mapě donést milostné dopisy jedné dívce. A když jsem se dostal na druhou mapu, potkal jsem opět tuto dívku a chtěla po mě donést opět tyto dopisy. Nechápu :D Nemohu opomenout, že v některých misích jsem byl až nezvykle v pozoru. Atmosféru to má určitě lepší než předchůdce. Pohyb po městě je jiný než v jedničce. V první řadě hák vás nepřitahuje k bodu, do kterého jste ho vystřelili. Funguje jako klasické lano, na kterém se zhoupnete. Padák je jedním slovem paráda a je radost si lítat po městě. Co se týče Aidenova parkouru, je trochu těžkopádnější než ten Kylea, ale zase o to víc realističtější. Přece jen Kyle lítal po městě pomalu jak Superman.
Mohl bych o tom ještě dlouze psát, protože prostoru na monolog mám díky čerstvým dojmům habakuk, ale kluci to v jiných komentech už zmiňovali. Za mě asi nejdůležitější řečeno.
V první řadě jsem nepochopil, jak mohl Techland vydat prohlášení, že mapa bude 4x větší než celá jednička s Followingem dohromady. To se vážně nekoná. Co se týče města - tak daleko rozmanitější mi přišlo v jedničce. Ano, tady máme sice výškové budovy, na kterých se i díky padáku můžeme solidně vyblbnout, ale jinak je to dost copy paste. Všechny ulice i domy vypadají skoro stejně, takže máte ve finále pocit, že běháte furt v tom samém prostoru. Tento pocit vygradoval ve vedlejší linii pro pošťáky, kdy máte dojem, že běháte snad furt do toho samého bytu.
Za celou dobu mě zaujala snad jediná postava a to jen díky tomu, že mě neskutečně srala. Zbytek postav je klasický ansámbl béčkovýho příběhu, který se začne časem rozpadat. A to hlavně díky mnohým volbám, které ale nemají na finální zakončení sebemenší dopad. Maximálně tím ovlivníte, koho naserete, kdo chcípne dřív nebo později, popřípadě přežije úplně. Tohle všechno je ale stejně ve finále úplně jedno, protože na konci je finální volba, která může pohřbít úplně všechno, čeho jste se snažili celou dobu dosáhnout. To devalvuje veškerá rozhodnutí, která jste doposud udělali. Ta vám jen nastolí cestu, po které k té poslední volbě dojdete. Takže, kdo by čekal, že vaše volby ve hře ovlivní finále....Ne, jen vám pozmění hru, questy, které budete dělat atd. Finále jako takové si žije vlastním životem. Neskutečně jsem kroutil hlavou i nad nedotaženými vedlejšími linkami. Třeba ta s Aitorem nebo Jackem Mattem. Hlavně ta s druhým zmíněným je neuvěřitelný watafak, kdy se postava z konce hry prostě vypařila. Příběh jako takový není úplně nejhorší a troufám si říct, že je v mnohém lepší než jednička, ale bohužel to zakončení ho celý pošlape. Měli jste vidět můj výraz, když jsem v dobré vůli a pln naděje vyrazil na pomoc Lawan, aby se nevyhodila do vzduchu při zneškodňování raket v silu, abych ji vytáhl ven, rakety rozjebaly město a já se pak dočkal dvou filmečků: Spike přijde do Rybího oka a pokecá s barmanem, Aiden odkráčí z města. Sám. Kde je ségra, kde je Waltz, kde je Hakon, kde je Lawan? To jako vážně? Po to všem najdu ségru, poseru volbu, rakety zničí podstatnou část města a já se dočkám filmečku jak týpek kecá na baru a já odkráčím v dál? Ty vole... Tak pro tohle jsem to přes 100 hodin vážně nehrál. Úplný prázdno, nic, nada. Pocit uspokojení? Zapomeňte. Jen hořká pachuť. Pokud někdy do hry vloží new game +, tak si to klidně znovu dám. Ale jinak rozhodně znovu 126 inhibitorů nehledám, to ani omylem.
Co se týče technického stavu, je to solidní kočkopes. Sice jsem na Ryzenu 5800x a RTX 3070 v uwhd držel 60fps i s ray tracingem s DLSS na kvalitu, ale co to občas dělá za kejkle, jsem jen čuměl. Nejde o klasické propady fps jako takové, spíš z ničeho nic dojde k brutálnímu poklesu výkonu, snímky se pohybují kolem 40 a už se to nevzpamatuje. Pomůže až restart. Časem jsem vypnul globální nasvícení s ray tracingem, protože to je jedna velká katastrofa, co dělá tenhle efekt. V noci od trávy odletují jiskřičky, když na traviny koukáte přes nějaké pletivo nebo něco podobného, tak to vypadá, že je za ním rozlitá jakási světélkující břečka. Různé kovové předměty se v noci divně blýskají a nesmyslně třpytí. No prostě jsem si připadal jak na třpytkové párty desetileté holčičky, která si pozvala zombíky. Jakmile jsem ho vypl, přestalo to mít tyhle šílený propady a hra byla od té doby stabilní. Náhoda? Dost možná, ale podle mě to způsoboval tenhle efekt.
Ale abych nebyl za úplného negátora, krom konce mě to celou dobu vlastně bavilo. A bavilo mě to tak, že jsem přes měsíc nehrál nic jiného, automaticky jsem si sedal k pc, že jdu hrát právě tohle. To se mi stalo naposledy snad jen u Days Gone. Hodně potěšily easter eggy. Hlavně ty, kdy najdete doupě Techlandu nebo poctu Cranovi. Pečlivě jsem vyzobával veškeré vedlejší úkoly, některé i dvakrát. Stalo se mi, že jsem měl ještě na první mapě donést milostné dopisy jedné dívce. A když jsem se dostal na druhou mapu, potkal jsem opět tuto dívku a chtěla po mě donést opět tyto dopisy. Nechápu :D Nemohu opomenout, že v některých misích jsem byl až nezvykle v pozoru. Atmosféru to má určitě lepší než předchůdce. Pohyb po městě je jiný než v jedničce. V první řadě hák vás nepřitahuje k bodu, do kterého jste ho vystřelili. Funguje jako klasické lano, na kterém se zhoupnete. Padák je jedním slovem paráda a je radost si lítat po městě. Co se týče Aidenova parkouru, je trochu těžkopádnější než ten Kylea, ale zase o to víc realističtější. Přece jen Kyle lítal po městě pomalu jak Superman.
Mohl bych o tom ještě dlouze psát, protože prostoru na monolog mám díky čerstvým dojmům habakuk, ale kluci to v jiných komentech už zmiňovali. Za mě asi nejdůležitější řečeno.
Pro: až na konec slušný příběh, vtipné easter eggy, padák a parkour celkově, v některých scénách solidní atmosféra
Proti: odfláknuté zakončení, volby ve hře neovlivní konec, jen průběh hry, diskutabilní technický stav