Legendární Doom jsem v mládí hrál hlavně jako náplň tehdejší výpočetní techniky v rámci siťového masakru, kdy učitel přimhuřil očko a přidal se k nám a mastili jsme první level. Přiznávám se, že se mi výdycky víc líbil Wolfenstein a proto si vlastně ani nevybavím, jestli jsem Dooma někdy dohrál do konce, nejpíš jsem po pár levelech skončil.

Nápravu jsem sjednal až teď na !konzoli! a musím říct, že to vůbec nebylo zlý, s ohledem na stáří je dobrá hratelná záležitost, se širokým arzenálem ( božská motorovka ) a tuny roztodivných zmutovaných monster, přes které je potřeba se prokousat v rámci jednotlivých levelů až k bossům.

Samozřejmě hry tothoto typu nabízejí dobíjení zbraní, zdraví a skryté chodby, u některých levelů mi přišlo, že byly příliš rozsáhlé a v mapách jsem se trochu ztrácel. Nemá moc smysl se rozepisovat dál, kolegové se svými komentáři řekli a popsali vše podstatne, za mě rozhodně výrazný kousek v silném průměru, věřím, že pokud bych se mu věnoval více za mlada, nostalgicky bych tam vrazil víc, takhle - 70%