Gylt je hra, o jejíž existenci málokdo ví a hra, kterou skoro nikdo nehrál. Vyšla totiž exkluzivně pouze na platformu Stadia. Tituly od studia Tequila Works - RiME a The Invisible Hours - se mi líbily. Po Gylt jsem po očku pokukoval už od vydání a v tichosti vyčkával její příchod na PC. Jenže jsem se, na rozdíl od jiných Stadia exkluzivek, jejího vydání zde nedočkal. Pár let nazpět by moje podprůměrně rychlé připojení na její streamování jistojistě nestačilo. Situace se ovšem do jisté míry změnila, rychlost navýšila a já se rozhodl Stadii zkusit - přeci jen, měsíc předplatného na zkoušku je zdarma. Už jsem ale pozapomněl, že kromě předplatného musí hráči kupovat i samotné hry. Za plnou cenu. A jsme zpátky u toho, že Stadia nikoho nezajímá (což dokazuje i fakt, že pro Gylt coby jedinou opravdovou exkluzivitu není k dispozici žádný pořádný návod nebo přehledný a detailní walkthrough).

Ale teď už k samotné hře. Gylt je spojením akční adventury a stealth akce s hororovými prvky. Hlavní hrdinkou je holčička Sally pátrající po své zmizelé sestřenici Emily. Vlivem podivných událostí se dostává do strašidelného snového světa, který je jakýmsi podvědomým odrazem jejího rodného městečka Bethelwood. Již po několika minutách ve hře jsem se neubránil pocitu, že hraju dětskou light verzi Silent Hillu a s každou další hodinou byl tento dojem intenzivnější. Tvůrci se ale inspirací příliš netajili a narazil jsem i na pár nepřímých odkazů i narážek.

Hráč se podívá do paralelní verze Sallyiny základní školy a přilehlého okolí, kde se realita mísí s fikcí a kterou obývají podivná monstra. Pro boj s nimi lze použít po vzoru Alana Wakea baterku, ale její účinnost je omezená, stejně jako kapacita baterií. Velkou částí hry je teda nutno se proplížit. Mimo plížení čeká na hráče i sada různých jednoduchých hádanek.

Ačkoli evokuje Silent Hill, ve skutečnosti je Gylt daleko více pochopitelný a doslovný. Průběh děje a jeho pointu lze odhadnout po pár minutách hraní (už i ten název je spoiler) a nic extrémně překvapivého na hráče nečeká. Ta zamýšlená cílovka, tedy lehce odrostlejší děti, je na hře dost cítit. Ale to není nutně špatně. Dětských hororů na trhu zase tolik není a Gylt se hraje naprosto bezproblémově, baví a příjemně odsýpá.

Vizuálně i stylizací hra vypadá moc pěkně, tady si zase nelze nevzpomenout na Little Nightmares. Jediný moment, kde je znát mírně budgetový původ, jsou podivně trhané a na zbytek hry nenavazující instakilly, které může Sally ze zálohy provádět nic netušícím monstrům.

Skrze platformu Stadia běžela hra překvapivě velice slušně (přes kabel, na wi-fi naopak nehratelně). Zejména takřka neznatelný input lag (při hraní na gamepadu) jsem nečekal a musím uznale pokývat hlavou, že od OnLive ušlo streamování her slušný kus cesty. Na druhou stranu stále to má své rezervy. Pořád je to videopřenos a že je zrovna Gylt hodně tmavá hra, tak se obraz hry v černých pasážích trochu sypal - prostě jako u jakéhokoli videa s nižším bitrate. Je ale možné, že třeba na vysokorychlostní optice by tenhle problém nebyl - to nedokážu s vesnickým netem moc posoudit. Zároveň se místy hra trochu trhala a i ten občasný tearing obrazu byl docela otravný. Ruku do ohně bych za to nedal, ale pocitově jsem měl spíše pocit, že tohle trhání byl naopak problém hry samotné, než-li neduh streamu.

Stálo to tedy za to pětikilo? Inu, že jsem zvyklý za podobné tituly dávat výrazně méně, poloviční cena by hře slušela asi o něco více. Zklamaný ale taky nejsem. Gylt se příjemně hraje, umí napnout a místy i trošičku vyděsit. A být mladší a neznat o poznání propracovanější příběhy z městečka Silent Hill, budu ještě asi o fous nadšenější.