Legendární Doom jsem v mládí hrál hlavně jako náplň tehdejší výpočetní techniky v rámci siťového masakru, kdy učitel přimhuřil očko a přidal se k nám a mastili jsme první level. Přiznávám se, že se mi výdycky víc líbil Wolfenstein a proto si vlastně ani nevybavím, jestli jsem Dooma někdy dohrál do konce, nejpíš jsem po pár levelech skončil. Pokračování se nese ve stopách jedničky, prakticky kopie se dvěma přidanými zbraněmi a pekelnými stvůrami.

Nápravu jsem sjednal až teď na !konzoli! a musím říct, že to vůbec nebylo zlý, s ohledem na stáří je dobrá hratelná záležitost, se širokým arzenálem ( božská motorovka ) a tuny roztodivných zmutovaných pekelných zplozenců přes které je potřeba se prokousat v rámci jednotlivých levelů až k finálnímu bossovi Icon of Sin, který řádí na matiččce Zemi a mariňák má tak po návratu z Marsových měsíců Phobosu a Deimosu další prácičku v podobě 32 nových levelů.

Samozřejmě hry tothoto typu nabízejí dobíjení zbraní, zdraví, nálezy artefaktů a brnění usnadňují vykoštění - u některých levelů mi přišlo, že byly příliš rozsáhlé a v mapách jsem se trochu ztrácel, což byl opruz, Stejně jako u prvního dílu to vidím na silný průměr - 70%