Herní výzva 2022 - 4. Zvířecí instinkt
Kdysi v pradávných časech, když měl puberťák Karas ještě na stole obstarožitní 486, se mu na plotny disku dostal i první díl Opičího ostrova. Zkusil ho, ale protože neuměl anglicky ani nadávat, po pár obrazovkách ho uložil k ledu a šel se věnovat smysluplnějším činnostem (rozuměj Doomovi). Dnes je z puberťáka takřka čtyřicátník a na DOSovskou éru vzpomíná jen a jen s láskou. A protože tu máme Herní výzvu, nastal čas se k některým restům vrátit.
Přestože jsem ze hry na vlastní oči nikdy neviděl víc než jen několik prvních obrazovek, skrze nejrůznější recenze, screenshoty a vyprávění jsem měl o celé hře vcelku přesnou představu. Co se týká příběhu, nejedná se o žádnou megaperlu, ale to jemné protkání všudypřítomným humorem je tak mistrně zvládnuté, že jsem se nenudil ani chvilku. Kdybych tenkrát v devadesátých letech uměl anglicky nebo byla hra v češtině, pravděpodobně bych ji hrál pořád dokola. Naštěstí tu ale máme tuhle edici a já si mohl užít jak nové, tak staré vydání.
Hra se dá kdykoliv stiskem klávesy F10 přepnout do původní podoby a přiznám se, že jsem to používal každou obrazovku a porovnával, kde si s jakým detailem grafici vyhráli tenkrát i nyní. Musím říct, že se to v té moderní grafice nehraje špatně, ale pixel art je prostě pixel art a ta stará verze má tu atmosféru zkrátka lepší. Občas jsem sice trochu prskal na ovládání, ale nebylo to ještě tak hrozné. Plusové body získává tento remake dabingem, který je povedený a nahrazuje to trapné ticho staré verze.
Ve finále jsem rád, že je tento rest za mnou a můžu ze sebe shodit další tížítko. Díky možnosti přepnutí do staré verze můžu tohle dílo doporučit jak pamětníkům, tak těm, co se k originálu nedostali jako já.
Kdysi v pradávných časech, když měl puberťák Karas ještě na stole obstarožitní 486, se mu na plotny disku dostal i první díl Opičího ostrova. Zkusil ho, ale protože neuměl anglicky ani nadávat, po pár obrazovkách ho uložil k ledu a šel se věnovat smysluplnějším činnostem (rozuměj Doomovi). Dnes je z puberťáka takřka čtyřicátník a na DOSovskou éru vzpomíná jen a jen s láskou. A protože tu máme Herní výzvu, nastal čas se k některým restům vrátit.
Přestože jsem ze hry na vlastní oči nikdy neviděl víc než jen několik prvních obrazovek, skrze nejrůznější recenze, screenshoty a vyprávění jsem měl o celé hře vcelku přesnou představu. Co se týká příběhu, nejedná se o žádnou megaperlu, ale to jemné protkání všudypřítomným humorem je tak mistrně zvládnuté, že jsem se nenudil ani chvilku. Kdybych tenkrát v devadesátých letech uměl anglicky nebo byla hra v češtině, pravděpodobně bych ji hrál pořád dokola. Naštěstí tu ale máme tuhle edici a já si mohl užít jak nové, tak staré vydání.
Hra se dá kdykoliv stiskem klávesy F10 přepnout do původní podoby a přiznám se, že jsem to používal každou obrazovku a porovnával, kde si s jakým detailem grafici vyhráli tenkrát i nyní. Musím říct, že se to v té moderní grafice nehraje špatně, ale pixel art je prostě pixel art a ta stará verze má tu atmosféru zkrátka lepší. Občas jsem sice trochu prskal na ovládání, ale nebylo to ještě tak hrozné. Plusové body získává tento remake dabingem, který je povedený a nahrazuje to trapné ticho staré verze.
Ve finále jsem rád, že je tento rest za mnou a můžu ze sebe shodit další tížítko. Díky možnosti přepnutí do staré verze můžu tohle dílo doporučit jak pamětníkům, tak těm, co se k originálu nedostali jako já.
Pro: Humor; dabing; přepínání mezi novou a starou verzí.
Proti: Trochu horší ovládání; některá grafika je horší než originál.