Tak tohle bylo hodně nekonvenční. Po dohrání už chápu, proč je tahle hra tak oblíbená. Ze začátku bylo ale obtížné zvyknout si na spoustu jejích unikátních „vlastností“. První dojem byl strašný. 

Grafika mi připomínala levné hidden object hry, dabing hlavní postavy a její (falešný?) přízvuk se špatně poslouchal, popisy předmětů přednášela nějaká otrávená černoška, a na pozadí hrála hudba jako ze stoletého zábavního parku, která mi duněla v hlavě pořád dokola s tou samou melodií. Bylo to, jako kdyby mi někdo namířil do obličeje svítilnu.

Nejzvláštnější na hře je asi kombinace moderních prvků s těmi zastaralými. Inventář je hodně nešikovný, manipulace s předměty a interakce s okolím neohrabaná. Na druhou stranu tu je možnost přejít do mapy odkudkoliv, a tvůrci hráče nenutí zbytečně koukat na to, jak postava přechází celou obrazovku nebo vchází do dveří.

Lokace jsou rozházené po „mapě“, která vlastně ani není mapa. Vypadá to strašně random, skoro jako palubní desky starých Citroenů.

Občas se objevily nějaké bugy, hra mi párkrát zamrzla, chyběl kus dialogu a podobně. Ale to byly jen maličkosti.

Zápletka byla zajímavá, o voodoo jsem se nikdy nijak nezajímal, takže to pro mě bylo něco nového. Až na ty sny mi to docela sedlo.

Celkově na mě ta hra alespoň ze začátku působila lacině a nepříliš povedeně. Ale teď vím, že je prostě jen jiná. Zvláštní, ale v dobrém slova smyslu. Vypravěčka se mi nakonec zalíbila, a ke konci jsem si od ní nechal popisovat skoro všechno. Dohrál jsem ji spokojen, i když mě trochu děsí ty podivnosti, které mě asi čekají v druhém dílu, který pokud vím remasterovaný nebyl.

Od teď se budu do každé konverzace snažit zakomponovat větu „Do you know anything about snakes?“