O Thiefovi jsem si v toho v průběhu let leccos načetl, zároveň jsem nikdy neměl nějakou potřebu si ho zahrát. Bál jsem se, že raná 3D grafika bude na mě příliš kostrbatá, ovládání neohrabané, úrovně moc spletité, gameplay zdlouhavý a příběh kryptický. Párkrát jsem hru v minulosti i nainstaloval, ale šok z ovládání a grafiky mě vždy odradil.

Až s výzvou jsem Thiefa rozehrál zodpovědně. Všechny mé předsudky se vyplnily a... náramně jsem se bavil. Může za to skvělá atmosféra a gameplay. Na rozdíl od jiných stealth her, které si na důležitost viditelnosti, hlučnosti a různých povrchů víceméně hrají, tady opravdu hrají stěžejní roli. Snaha opatrně našlapovat a zároveň naslouchat, zda nenašlapuje někdo jiný pro mě byl úplně nový herní zážitek. Stejně tak i zbraně a nástroje jsem využíval rád. Paklíče, vodní šípy, hlukotvorné šípy, šípy s mechem, šípy s provazem... a když přišlo na boj, tak zbraně jako miny a ohnivé šipy. Vše jsem využíval.

Jednotlivé úrovně byly často spletitá bludiště. Měl jsem problém se zorientovat a splnit všechny úkoly. Ale vlastně mě to prozkoumávání a nechtěný backtracking bavil a i mě překvapilo, jak jsem si na zastaralou grafiku a ovládání nakonec zvykl. Přesto musím uznat, že jsem se ve dvou případech musel podívat na video. A to jsem prozíravě hrál na nejjednodušší obtížnost.