Herní výzva 2022 - Rodina nadevše
Proč je tahle hra legendou? Jednoduše proto, že se jedná o vynikající herní zážitek. Tohle by stačilo k celému komentu a už bych se vlastně nemusel dále rozepisovat a jen bych naléhal na to, ať si tím zážitkem každý z vás projde, ale něco málo ze sebe ještě vyplivnu.
V čem mě hra naprosto pohltila? To je exploring. Prolézání celých map, hledání cest, šmejdění v šachtách, otvírání dveří, zkoušení jestli se tam ještě dostanu... a světe div se, povětšinou jsem se tam přeci jen nějak dostal. Hrozně mě bavilo objevování, vychytávání cesty, jak danou misi projdu, jak si pomůžu, jak přelstím nepřátele. To se mi u hry již hodně dlouho nestalo. U málokteré hry jsem se tak rád vracel a zkoušel, jestli ještě něco za těmito dveřmi je a kam mě dovedou. Hra má naprosto úžasný level design a jen to by stačilo k hergasmu. Zkusím tohle a ještě tohle a zkusím tohle... a světe div se, často to hra umožňovala, jaký to nezvyk v porovnání s dnešní tvorbou.
Nicméně, tímto to nekončí. Zmíním mezi odstavci takovou drobnost, jako je parádní soundtrack. Naprosto vtáhnul a umocnil již tak skvělou atmosféru. Nemám úplně cit pro dabing, ale zde mi naprosto sedl, herci to zahráli přesně tak, jak si hra žádala a mě to naprosto vtáhlo. Obecně atmosféra hry je prvotřídní, čemuž dopomáhá příběh, prostředí a právě samotný soundtrack.
Příběh je... opět velmi povedený. Asi to není úplně ta nejsilnější stránka hry, ale ani hru nijak nepodkopává, ba naopak. Místy jsem se v hlavním příběhu trochu zamotal a nevěděl, kdože proti komu, kdo je vlastně to hlavní zlo a proč vlastně. Ale to byl v podstatě účel hry. Co musím ale vyzdvihnout jsou samotná témata, která se ve hře přímo a nebo jen náznakově v loru vyskytují. Je zde spousta věcí, která se ukázala aktuálními i o dvacet let později, což je zase... úžasné.
Postavy jsou silné, zapamatovatelné, ať už mluvíme o hlavní postavě, jeho bratrovi nebo obyčejném bezďákovi, která si žádá je něco na šnupnutí. Lehké zklamání jsem zažíval pouze u zakončení hry, nebylo to samotný vyústění, které záleží na rozhodnutí hráče, ale spíše popsání následků vašeho rozhodnutí, které vám nechává otevřenou fantazii a to já úplně rád nemám. Nicméně to je marginálie.
Další takovou slabinou hry jsou AI vašich nepřátel. Hru se naučíte takzvaně očůrávat a dost budete spoléhat na to, že agenti a vojáci neoplývají přílišnou taktickou zdatností. Pokud způsobíte nějaký vážnější rozruch, tak o dvě místnosti dál si ostatní stejně vesele dál lebedí.
Deus Ex velice zdařile kombinuje hned několik žánrů. Hru můžete hrát jako RPG (ačkoliv bych se hru neodvažoval za echt RPG označit), stealth či prachsprosté FPS. Já osobně měl pocit se snažit o non-lethal stealth, což mi v mnoha případech úplně nešlo. Samotná stealth není takový problém a vyžaduji jen lehčí trpělivost, ale silnější nepřátelé... na ty jsem již nervy úplně neměl, tak jsem je prachsprostě popravoval. To mě mrzelo, jelikož jsem chtěl být ten dobrák, ale nenašel jsem efektivní způsob, jak toho docílit a vždy je lehčí si všechny PODROBIT!
Děkuji této hře, že jsem měl opět velmi silný zážitek z hraní videoher. Pro mě se jedná o špičku v herním průmyslu, co se týče architektury jednotlivých misí a prozkoumávání. Možností, jak hrou projít je nespočet, škoda, že herní knihovnu mám již tak širokou, jinak bych se k tomuto kousku nejspíš opakovaně vracel, ale jednou, jednou si to určitě ještě zopakuji.
Proč je tahle hra legendou? Jednoduše proto, že se jedná o vynikající herní zážitek. Tohle by stačilo k celému komentu a už bych se vlastně nemusel dále rozepisovat a jen bych naléhal na to, ať si tím zážitkem každý z vás projde, ale něco málo ze sebe ještě vyplivnu.
V čem mě hra naprosto pohltila? To je exploring. Prolézání celých map, hledání cest, šmejdění v šachtách, otvírání dveří, zkoušení jestli se tam ještě dostanu... a světe div se, povětšinou jsem se tam přeci jen nějak dostal. Hrozně mě bavilo objevování, vychytávání cesty, jak danou misi projdu, jak si pomůžu, jak přelstím nepřátele. To se mi u hry již hodně dlouho nestalo. U málokteré hry jsem se tak rád vracel a zkoušel, jestli ještě něco za těmito dveřmi je a kam mě dovedou. Hra má naprosto úžasný level design a jen to by stačilo k hergasmu. Zkusím tohle a ještě tohle a zkusím tohle... a světe div se, často to hra umožňovala, jaký to nezvyk v porovnání s dnešní tvorbou.
Nicméně, tímto to nekončí. Zmíním mezi odstavci takovou drobnost, jako je parádní soundtrack. Naprosto vtáhnul a umocnil již tak skvělou atmosféru. Nemám úplně cit pro dabing, ale zde mi naprosto sedl, herci to zahráli přesně tak, jak si hra žádala a mě to naprosto vtáhlo. Obecně atmosféra hry je prvotřídní, čemuž dopomáhá příběh, prostředí a právě samotný soundtrack.
Příběh je... opět velmi povedený. Asi to není úplně ta nejsilnější stránka hry, ale ani hru nijak nepodkopává, ba naopak. Místy jsem se v hlavním příběhu trochu zamotal a nevěděl, kdože proti komu, kdo je vlastně to hlavní zlo a proč vlastně. Ale to byl v podstatě účel hry. Co musím ale vyzdvihnout jsou samotná témata, která se ve hře přímo a nebo jen náznakově v loru vyskytují. Je zde spousta věcí, která se ukázala aktuálními i o dvacet let později, což je zase... úžasné.
Postavy jsou silné, zapamatovatelné, ať už mluvíme o hlavní postavě, jeho bratrovi nebo obyčejném bezďákovi, která si žádá je něco na šnupnutí. Lehké zklamání jsem zažíval pouze u zakončení hry, nebylo to samotný vyústění, které záleží na rozhodnutí hráče, ale spíše popsání následků vašeho rozhodnutí, které vám nechává otevřenou fantazii a to já úplně rád nemám. Nicméně to je marginálie.
Další takovou slabinou hry jsou AI vašich nepřátel. Hru se naučíte takzvaně očůrávat a dost budete spoléhat na to, že agenti a vojáci neoplývají přílišnou taktickou zdatností. Pokud způsobíte nějaký vážnější rozruch, tak o dvě místnosti dál si ostatní stejně vesele dál lebedí.
Deus Ex velice zdařile kombinuje hned několik žánrů. Hru můžete hrát jako RPG (ačkoliv bych se hru neodvažoval za echt RPG označit), stealth či prachsprosté FPS. Já osobně měl pocit se snažit o non-lethal stealth, což mi v mnoha případech úplně nešlo. Samotná stealth není takový problém a vyžaduji jen lehčí trpělivost, ale silnější nepřátelé... na ty jsem již nervy úplně neměl, tak jsem je prachsprostě popravoval. To mě mrzelo, jelikož jsem chtěl být ten dobrák, ale nenašel jsem efektivní způsob, jak toho docílit a vždy je lehčí si všechny PODROBIT!
Děkuji této hře, že jsem měl opět velmi silný zážitek z hraní videoher. Pro mě se jedná o špičku v herním průmyslu, co se týče architektury jednotlivých misí a prozkoumávání. Možností, jak hrou projít je nespočet, škoda, že herní knihovnu mám již tak širokou, jinak bych se k tomuto kousku nejspíš opakovaně vracel, ale jednou, jednou si to určitě ještě zopakuji.
The Last Guardian
Pro: Level design (svět), exploring, atmosféra, soundtrack, témata s přesahem
Proti: AI, nedokonalý stealth, chybí silnější zážitek z konce