Jako odvěký milovník westernů jsem se na žádnou jinou hru nikdy natěšil tolik jako právě na Red Dead Redemption 2. Moje očekávání byla obrovská a teď když jsem tohle megalomanské dílo herního průmyslu téměř po roce konečně dohrál musím říct, že nejsem zklamaný, spíše naopak. RDR2 byl skutečně mimořádný herní zážitek. Mimořádný zejména tím, že (alespoň v mých očích) definitivně posunul videohry na úroveň plnohodnotných kulturních medií dnešní doby jako jsou film, literatura či televizní produkce.

Rockstar zde totiž přišel s příběhem, kterému se svou hloubkou a rozsahem mohou za poslední dekádu rovnat možná jen ty skutečně nejlepší seriály. Samozřejmě, že příběh jako takový není zase až tolik nápaditý nebo originální, ale je podán tak poutavě a citlivě, že musí po závěrečných titulcích snad v každém zůstat pocit něčeho opravdu výjimečného.

V čem RDR2 podle mého nemá v herním světě konkurenci jsou jednotlivé postavy. Od hlavních hrdinů, přes vedlejší charaktery až po téměř bezvýznamné NPC jsou v podstatě všechny postavy naprosto skvěle napsány a také zahrány. Třešničkou na dortu je pak samotný hlavní hrdina, Arthur Morgan, který aspiruje na jednoho z nejlepších, ne-li nejlepšího protagonistu historie videoher. Všechna čest Rogeru Clarkovi za jeho úžasný dabing.

Artové stránce hry není rovněž co vytknout. Grafika a celý svět amerického západu konce 19. století jsou naprosto dech beroucí. Ani nevím kolikrát jsem se jen tak zastavil a vychutnával si pohled na zasněžené vrcholky hor, travnatá údolí, vyprahlé pouštní kaňony, temné bažiny nebo ulice velkoměsta – to všechno a mnohem více svět RDR2 nabízí. Vynikající je taky hudba, která skvěle podkresluje jednotlivé mise.

Když už jsem se zmínil o kráse a rozmanitosti světa, ve kterém se hra odehrává, tak je na místě dodat, že ten svět je navíc skutečně zábavný a osobně jsem strávil nespočet hodin jen jeho prozkoumáváním. Na každém rohu vás čeká něco zajímavého – vedlejší questy, náhodné události (např. přepadení dostavníku, závody na koni apod.), lovná zvěř, nepřátelské gangy atd. A vedlejší questy tu nejsou jen nějaký balast, ale opravdu plnohodnotné a zajímavé herní momenty. Zkrátka open world podle mého gusta.

Příběhem samotným hráč proplouvá prostřednictvím hlavních misí. Ty jsou upřímně řečeno často celkem přímočaré – zpravidla spočívají v tom, že přijedete na určené místo, tam určeným způsobem zlikvidujete několik nepřátel, následuje zvrat a potom zlikvidujete další skupinu nepřátel. Při soubojích si vystačíte víceméně se třemi tlačítky. Jakákoliv invence a kreativita se vůbec nepřipouští, a pokud se pokusíte být nápaditý (např. místo toho, abyste si to během přestřelky kráčeli prostředkem ulice a schytávali to ze všech stran, jak od vás hra očekává, rozhodnete se vylézt na nejbližší věž a střílet pěkně odtamtud), hra vás za to okamžitě ztrestá (např. umře váš kumpán z gangu – mise neúspěšná). Tahle chvílemi až absurdní nesvoboda při plnění jednotlivých misí je pro mě asi jediným výrazným nedostatkem hry. I když jsou jednotlivé přestřelky, kterých jsou ve hře mraky, celkem zábava, rozhodně nejsou předností téhle jinak skvělé hry.

Jinak je ale RDR2 téměř dokonalá hra, která dokáže bavit i po několika měsících hraní. A kdo by to čekal, že tolik očekávané znovuzrození westernového žánru bude mít na svědomí videohra. Ale stalo se a Rockstaru se podařilo to v čem selhalo nespočet seriálů, filmů i knih v posledních 30 letech. Tedy vrátit tenhle žánr, byť jen třeba na chvíli, zase na vrchol.