Jsem asi jedním z mála uživatelů DH jež nehráli první dva díly Maxe. Takže abych byl upřímný, nemohu se vyjádřit k návaznosti hratelnosti nebo příběhu, pokud jde o sérii jako celek. Jen jsem si na wikipedii přečetl synopsi prvních dvou her, abych měl alespoň rámcovou představu o Maxově minulosti.

Max Payne 3 pro mě začal poněkud rozporuplně. Max působí zajímavě (a je skvěle nadabován) a hra vypadá po grafické stránce stále nádherně. Nicméně herní mechanismy (tj. střelba, krytí, zaměřování) mi přijdou zastaralé. Mám pocit, že jsou staré minimálně deset let (což vlastně jsou). Jsou velmi frustrující (zejména na obtížnost Hard, nedoporučuji hrát na toto nastavení). Dalším přitěžujícím aspektem hry byly cut-scény. Je jich tu moc. Hra je z poloviny tvořena cut-scénami a z poloviny hrou. Občas to působí až parodicky, kdy cut-scéna skončí, projdu Maxem chodbou, otevřu dveře...a sleduji další animaci. A také mě otravovala nutnost instalace dalšího zbytečného klienta do PC.

I přes tyto nedostatky ale u třetího Maxe převažují pozitiva. Na cutscény jsem si nakonec zvykl a bral hru jako částečný interaktivní film, který mi přenechává akční složku. Je to ale jedna z pár her, o kterých mohu říct, že nedokonalé herní mechanismy byly více než vynahrazeny dobrým příběhem a skutečně zábavným protagonistou. V průběhu hry jsem začal cítit Maxovo zoufalství. Vše, co se zdálo být alespoň "ok", se pokazilo. Když se to snažil udržet pohromadě, podělalo se to ještě víc. Děj byl doslova lepší a lepší a závěr na letišti zkrátka neměl chybu. K tomu všemu měl Max Payne 3 opravdu skvělou hudbu, která se hodila ke scénám a přestřelkám, zejména v poslední třetině hry.

Doporučuji všem fanouškům akčních videoher nebo filmů s tématikou brutální msty.