Třetí díl v sérii Assassin's Creed jsem poprvé hrála před několika lety dva nebo tři roky po jeho vydání na starém notebooku. Hra mě v tom období velmi bavila, a to nejen z toho důvodu, že jsem měla zrovna období, kdy jsem odehrála první čtyři díly za sebou a byla ze série nadšená, ale také z toho důvodu, že hratelnost byla poměrně chytlavá. Bojové animace mi přišly skvělé a oku lahodící a také zasazení bylo něco nového a nevšedního. Navíc jsem potkala pár známých osobností a byla svědkem několika historických událostí, o kterých jsem se učila kdysi ve škole. Minulý rok jsem po tomhle dílu sáhla znovu, protože vyšla jeho vylepšená verze a protože jsem se znovu těšila na tu hratelnost a prostředí.

Už po pár chvílích strávených ve hře jsem pocítila znatelný rozdíl mezi novými díly ze série, které mám v čerstvé paměti, a tímto starým dílem. Největší změnou, na kterou jsem úplně zapomněla, že ve starých dílech byla, byla nemožnost volného pohybu po městě. Vstup na střechu se velmi rychle rovnal červenému alarmu, který nakonec vyústil v genocidu poloviny města. Alarm se sice dal snížit - podplácením prodavačů novin nebo strháváním plakátů s podobiznou hlavního hrdiny, jenže i při tomto hrozila genocida, pokud si mě někdo všiml, a to mě tolik nebavilo. Nakonec jsem se po městě pohybovala jen minimálně a neměla jsem vůbec náladu se věnovat úkolům odehrávajícím se ve městě. Chápu, že je tohle více realistické, ale vůbec to nebylo zábavné.

Co naopak stále oceňuji, tak je pohyb v přírodě a v malých vesnicích. Stále mě bavilo lézt po stromě a hledat cestu na další stromy a díky tomu i na vyvýšená místa. Lovení divoké zvěře jsem se mimo povinnou část vůbec nevěnovala a stejně tak jsem neměla potřebu nijak vylepšovat panství v pozdějších částech hry. Hlavní příběh mě vcelku bavil, některé mise měly jinou náplň než obvykle. Kdy jsem například pomocí děl ničila nepřátele nebo zadávala příkazy k palbě. Jen se opět projevilo to, že jsem už zvyklejší na častější autosave, a tak mě naskriptovaná honička na konci hry docela potrápila, kdy jsem neustále musela opakovat celou sekvenci dokola, protože jsem o vteřinu, dvě nestihla být na daném místě, jak vyžadovala hra. Trochu jsem se obávala námořních bitev, které mě tady nikdy moc nebavily, to až v pozdějších dílech, ale naštěstí povinné mise byly vcelku krátké, tak se to dalo. 

Boj mě bavil, i když byl dost zjednodušený, kdy si člověk vystačil prakticky se dvěma tlačítky, ale pořád se mi dobře dívalo na animace. Hlavní hrdina mě moc nezaujal, což se od minula moc nezměnilo a i jiné postavy mi přišly nezajímavé a naprosto nezapamatovatelné. Tedy krom úplně první postavy, které se hráč ujme. Část v současnosti, na kterou jsem se těšila, protože jsem si ji moc nepamatovala, mě nakonec strašně nudila a vlastně jsem těm závěrečným monologům nějaké té bytosti nerozuměla. Nevím, jestli mi nechyběly vědomosti z minulých dílů, možná bych tak pochytila, o čem je řeč. Nebo mě prostě ty filosofické hovory vůbec nezajímaly a bylo mi to všechno jedno, a tak jsem ani neměla snahu to nějak pochopit. 

Musím říct, že když jsem třetí díl hrála poprvé, tak mě bavil o dost více než nyní. Sice se říká, že se tahle série nikam neposouvá a že je to stále to stejné dokola, ale co se týče hratelnosti a mechanik, to je velký rozdíl mezi starými a novými díly. A ty novější díly mě baví více. Je ovšem fajn se čas od času vrátit k těm starším dílům a připomenout si, jak to všechno začínalo, s jakými nápady vývojáři přišli a co naopak ze série postupně zmizelo.