Je fakt, že občas měl člověk co dělat, aby se nepodělal, ale to bylo na té hře asi nejlepší. Vzpomínám si, jak jsem měl při druhém hraní strach vylézt z té první místnosti do ostré akce. Pořád jsem se zdržoval okukováním okolí jen proto, abych nemusel vlítnout do tý hrůzy "venku". A nakonec ten šílenej počítač, kterej se mi do cesty nestavěl, ale stejně jsem z něj měl větší strach než ze zmutovaných opic, nebo všudypřítomných zombie. Vždycky, když jsem chvátal vypnout alarm, abych nezemřel pod vlnou valících se nepřátel mi bušilo srdce tak, že jsem málem dostal infarkt.
Zkoumání orgánů nepřátel mě taky moc bavilo. Nutnost vybrat nějaký ten sklad s chemikáliemi a vzít přesně to, co potřebuju mě prostě nadchla.