Pero je silnější meče a šíp mocnější kovu.  
Pokud tedy chodí, vydává zvuky a bliká nejrůznějšími světly. Horizon Zero Dawn mě vlastně původně příliš nelákal, "pravěk-like" zasazení mi moc nevoní a ve hrách obecně nerad zabíjím zvířata. I přestože jsou třeba plechová. Ale zase po dlouhé době jsem se chtěl opět ztratit v nějakém tom open world světě, navíc hlavní hrdinka vypadala z obrázků jako sympaťačka (a taky byla), takže jsem si řekl: "A vlastně proč ne..."

Pokud je jedna věc, kterou na té hře nesmírně oceňuju, tak je to její rovnováha mezi kvalitou a kvantitou celého open-world světa. Horizon Zero Dawn má mnoho aktivit, ale není jich přehršle a hráč u nich nezabije příliš času. V rámci toho tak může postupovat celou mapou poměrně rychle, pokud ho teda nezačne buzerovat stádo Chargerů. Když si vzpomenu například na šíleně přecpanej AC: Odyssey, kde kvůli tomu množství na mnoha místech trpěla právě kvalita, tak to je docela osvěžující. Občas to ale hra s onou otevřeností celého světa krapet přehání. Například jsem takhle jednou zavítal do oblasti, kde měla tábor hlavní padoušská skupina, přičemž Aloy mi svým komentářem dopředu vyspoilerovala její název ještě předtím než se ho měla oficiálně dozvědět, trubka jedna zrzavá. Celkově jsem ale herní svět s nadšením prozkoumával, přičemž ocenit se musí i poměrně dobrá rozmanitost prostředí.

Co se týče soubojů, tak možná jsem jenom líný prase, ale ve výsledku jsem používal pouze dvě zbraně - sharpshost bow na odstranění komponentů a hunter bow na damage. A bohatě mi to vlastně stačilo. Zbytek mi zas až tak užitečný nepřišel. Po každém kotoulu, kterým jsem se na poslední chvíli vyhnul úderu nějakého rozdováděného zvířecího robota (btw, fuck Rockbreakers), jsem se cítil neskutečně cool a jako nejlepší hráč všech dob. Celkově ale mají boje skvělé tempo a švih, přičemž různorodost nepřátel dopomáhá tomu, aby hráče brzy neomrzely. Byť bych se rozhodně nedivil, kdyby v pozdějších fázích už hráči prostě jenom zdrhali.

Hlavní příběh je trochu jako ta sušenka Vlnky, to znamená, že kvalitou je takový obloukový. Začíná velice silně a slibně, pak zase ubere a nasadí nudnější notu, pak se zase zlepší a pak zhorší. Celkově je ale kvalitně odvyprávěný, emočně někdy působivě nabitý a vystupuje v něm řada poměrně zajímavých a dobře zapamatovatelných postav. Žádný Zaklínač to není, ale na rozdíl od jiných open world her mají větší hloubku. Zklamáním jsou ale side-questy, respektive jejich malé množství. Navíc i přestože se většinou nejedná o žádné tupé fetch questy, přesto se nedá říct, že by mě nějaký z nich nějak extra zaujal.

Hudba je celkově taky fajn, ovšem nejzajímavější mi přišly písně u jednotlivých frakcí. U tohoto jsem se navíc musel zastavit, abych si to poslechl celé. A to se prosím příliš často nestává! Ale i sváteční Carja písně mají něco do sebe.

Nejvíce frustrující věcí byl ale hrozně malý inventář, stejně tak hadry byly spíše jenom takovou estetickou záležitostí. Jo a já chápu, že zvukové záznamy z dob existence vyspělých civilizací mají být zajímavou formou doplnění celého loru, ale aby třeba čtyři vedle sebe trvaly přes několik dlouhých minut? Přesně tohle byly ty části, kdy se to s hlavním příběhem moc táhlo. Come on, hro. Ukazuj, nepopisuj!

Celkově svým stylem Horizon Zero Dawn připomíná ony novodobé Tomb Raider hry, akorát s otevřeným světem a promakanějším RPG systémem. Navíc Aloy by si lenochodí Laru v onom parkouru úplně v pohodě strčila do kapsy, co si budem povídat. Ve výsledku mám ale na hru velice fajn vzpomínky a rád se jednoho dne vrhnu i na pokračování.

Btw, během výzev u Hunting Grounds jsem se vztekal jak malej harant, ale zpětně si říkám, že to vlastně byly jedny z nejlepších pasáží celé hry. Marcel Proust měl pravdu - nejlepší chvíle člověka jsou ty, u kterých trpí.