Prey. Tento název v mnohých z nás patrně vyvolá vzpomínky na drsného indiána, kterému mimozemšťané unesli milovanou dívku a on se vydá skrze hordy emzáků na záchranou misi. Novodobý Prey má s touto, dnes již v dějinách zapadlou, hrou jen málo společného. Jakmile je dnes totiž hra pod záštitou Bethesdy, tak se můžeme těšit na kvalitní kousek jako právě tady. Herní vývojáři z Arkane Studios se rozhodli využít různé herní systémy z dalších her a sloučit je do jednoho, který kupodivu funguje velice dobře. Je zde silně cítit inspirace z Bioshocku, DeusEx nebo třeba Dishonored a ze všech si bere jen ty dobré věci, přičemž zde nechybí ani zajímavé inovace.
Samotná hratelnost co se ovládání postavy týče, může hráče ze začátku zaskočit, protože není tak plynulé jako třeba u Dishonored, ale během chvíle si lze zvyknout a pustit se do prozkoumávání hlubin vesmírné stanice
Talos I.
Při průchodu hrou je hráči k dispozici několik klasických i futuristických zbraní, včetně různých typů granátů, které například zrecyklují veškeré použitelné věci v dosahu (včetně nepřátel a vás). Dále je u zbraní nutno zmínit Glue Gun, která má vlastně 1000+1 využití a je neodmyslitelnou součástí po celý průchod hrou. Od zalepení nepřátel, pro pohodlnější likvidaci, přes utěsňování prasklého potrubí až po tvorbu záchytných bodů na stěnách, abyste se mohli dostat do jinak špatně přístupných míst. Také je zde možnost k likvidaci nepřátel využívat bezpečnostní turrety, které lze přenášet a opravovat, díky čemuž se stanou velice vítaným pomocníkem na vaší cestě.
Všechny zbraně ve hře je také možnost vylepšit pomocí craftingu, který je zde implementován poměrně hezky. Vše co člověk potřebuje, jsou součástky, které jsou při prozkoumávání stanice k nalezení a dále materiál, který je získáván recyklací nepotřebných věcí ve speciální recyklační stanici, či použití zmíněného granátu.
Vylepšit se dá i oblek, množství zdraví, velikost inventáře a to pomocí dovednostních bodů. Ty se ve hře získávají řekněme poněkud drastickým způsobem, kdy si náš hrdina vrazí skrze oko do mozku neuromod, který mu prakticky rozšíří paměť. Po tomto úkonu má hráč možnost vybrat si z pestré škály dovedností z vědeckých, technických, bezpečnostních a časem také mimozemských okruhů. Tyto dovednosti fungují všechny naprosto skvěle. Díky nim se můžete rozhodnou, zda budete ve hře postupovat plížením, frontálním útokem, za použití psionických sil nebo pěkně postaru bez speciálních schopností. Každý bod hráči otevře nové možnosti, tady zamčené dveře, tam zase těžkou bednu, vysokou římsu nebo úzkou skulinu, kam by se vlezl leda hrnek na kafe. Každý hráč si zkrátka může vybrat svoji oblíbenou taktiku, což hru posouvá o další úroveň výš.
Ráno jako každé jiné. Probudíte se ve svém bytě, oblečete a s jednoduchým cílem cesty do práce zvesela vyrazíte na rutinní testy. Nic neobvyklého, což se záhy změní a vy zažíváte deja vu, které vyústí v neblahé zjištění *the cake is a lie!*, že váš život není tak úplně v pořádně, jak se mohlo zdát. Při postupu, Morgana kontaktuje January, který ho následně provede celou stanicí (pokud ho poslechnete), dále je hráč kromě nepřátel konfrontován také se svým bratrem, několika přeživšími osobami a sebou samým. Hlavní však je, že si může vybrat komu věřit. Komu pomůže, koho nechá na pospas Typhonu nebo koho sám zabije, je pouze na hráči a každé rozhodnutí se počítá a určuje chování ostatních a samotný konec hry. Během hraní narazíte na značné množství nebožtíků, které lze i cíleně vyhledávat, a získávat z jejich nahrávek zajímavé informace, úkoly nebo třeba kombinace k sejfům. Když se po 20 až 30 hodinách a stovkách mrtvých mimiků dostanete ke konci, máte na výběr z poměrně běžných možností. Zachránit sebe, zachránit výzkum nebo zachránit lidstvo. Brnkačka. Ale nic není, jak se může zdát, a všechna rozhodnutí se počítají.
Hra na mě zapůsobila naprosto ohromujícím dojmem a to jako celek, tak jednotlivé části. Doporučil bych ji každému, kdo má rád žánr FPS s prvky RPG, sci-fi je až vedlejší, ale také by se mohlo zmínit.
Samotná hratelnost co se ovládání postavy týče, může hráče ze začátku zaskočit, protože není tak plynulé jako třeba u Dishonored, ale během chvíle si lze zvyknout a pustit se do prozkoumávání hlubin vesmírné stanice
Talos I.
Při průchodu hrou je hráči k dispozici několik klasických i futuristických zbraní, včetně různých typů granátů, které například zrecyklují veškeré použitelné věci v dosahu (včetně nepřátel a vás). Dále je u zbraní nutno zmínit Glue Gun, která má vlastně 1000+1 využití a je neodmyslitelnou součástí po celý průchod hrou. Od zalepení nepřátel, pro pohodlnější likvidaci, přes utěsňování prasklého potrubí až po tvorbu záchytných bodů na stěnách, abyste se mohli dostat do jinak špatně přístupných míst. Také je zde možnost k likvidaci nepřátel využívat bezpečnostní turrety, které lze přenášet a opravovat, díky čemuž se stanou velice vítaným pomocníkem na vaší cestě.
Všechny zbraně ve hře je také možnost vylepšit pomocí craftingu, který je zde implementován poměrně hezky. Vše co člověk potřebuje, jsou součástky, které jsou při prozkoumávání stanice k nalezení a dále materiál, který je získáván recyklací nepotřebných věcí ve speciální recyklační stanici, či použití zmíněného granátu.
Vylepšit se dá i oblek, množství zdraví, velikost inventáře a to pomocí dovednostních bodů. Ty se ve hře získávají řekněme poněkud drastickým způsobem, kdy si náš hrdina vrazí skrze oko do mozku neuromod, který mu prakticky rozšíří paměť. Po tomto úkonu má hráč možnost vybrat si z pestré škály dovedností z vědeckých, technických, bezpečnostních a časem také mimozemských okruhů. Tyto dovednosti fungují všechny naprosto skvěle. Díky nim se můžete rozhodnou, zda budete ve hře postupovat plížením, frontálním útokem, za použití psionických sil nebo pěkně postaru bez speciálních schopností. Každý bod hráči otevře nové možnosti, tady zamčené dveře, tam zase těžkou bednu, vysokou římsu nebo úzkou skulinu, kam by se vlezl leda hrnek na kafe. Každý hráč si zkrátka může vybrat svoji oblíbenou taktiku, což hru posouvá o další úroveň výš.
Ráno jako každé jiné. Probudíte se ve svém bytě, oblečete a s jednoduchým cílem cesty do práce zvesela vyrazíte na rutinní testy. Nic neobvyklého, což se záhy změní a vy zažíváte deja vu, které vyústí v neblahé zjištění *the cake is a lie!*, že váš život není tak úplně v pořádně, jak se mohlo zdát. Při postupu, Morgana kontaktuje January, který ho následně provede celou stanicí (pokud ho poslechnete), dále je hráč kromě nepřátel konfrontován také se svým bratrem, několika přeživšími osobami a sebou samým. Hlavní však je, že si může vybrat komu věřit. Komu pomůže, koho nechá na pospas Typhonu nebo koho sám zabije, je pouze na hráči a každé rozhodnutí se počítá a určuje chování ostatních a samotný konec hry. Během hraní narazíte na značné množství nebožtíků, které lze i cíleně vyhledávat, a získávat z jejich nahrávek zajímavé informace, úkoly nebo třeba kombinace k sejfům. Když se po 20 až 30 hodinách a stovkách mrtvých mimiků dostanete ke konci, máte na výběr z poměrně běžných možností. Zachránit sebe, zachránit výzkum nebo zachránit lidstvo. Brnkačka. Ale nic není, jak se může zdát, a všechna rozhodnutí se počítají.
Hra na mě zapůsobila naprosto ohromujícím dojmem a to jako celek, tak jednotlivé části. Doporučil bych ji každému, kdo má rád žánr FPS s prvky RPG, sci-fi je až vedlejší, ale také by se mohlo zmínit.
High on Life
Pro: možnost recyklace sebe sama, paranoia díky všudypřítomným mimikům, spousta možností průchodu hrou
Proti: časté opakování průchodu lokacemi