K sérii Metro mě přivedl až třetí díl a jeho působivé exteriéry. Nebylo to ale zrovna šťastné rozhoduntí, protože i když mi nedělalo problémy chápat hlavní příběh, bylo jasné, že spousta souvislostí mi uniká a tak znalost předchozích dílů je rozhodně žádoucí. Po celou dobu hraní mě hrozně iritovalo nepřirozené ticho Arťoma (hlavní postavy), který nepromluví ani na položené otázky nebo když si to situace vyloženě žádá. Často na mě působily hloupě i některé dialogy okolních postav, které mluvily přiliš uměle a připraveně. Někdy jim ani nic jiného nezbývalo, protože musely zastoupit Arťomovo zapřísáhlé mlčení. Pokud se však hráč obrní dostatečnou trpělivostí při čekání na nahrávací obrazovky, dýchne na něj atmosféra postapokalyptického zničeného světa zamořeného radiací, kde každá oblast má svůj příběh a nepůsobí nadbytečně.