Normálního člověka napadne po dohrání prvního Monkey Islandu pokračovat druhým dílem. Mě napadlo oživit si vzpomínky na tuto českou parodii i když jsem tušil, že to není nejlepší nápad. V době vydání hrál Tajemství oslího ostrova snad každý, koho tento žánr zajímá. Už tenkrát sice graficky nedosahovala na zahraniční tituly, ale přístupnost daná českým jazykem byla rozhodující. Zdaleka ne každý chtěl sedět u hry se slovníkem a znalost alespoň základní angličtiny byla vzácná. Hra dosáhla značné popularity, k čemuž dopomohly i tehdejší recenze. Vzpomínky na hru nemám nejlepší, musel jsem hojně využívat návod z Excaliburu. O to více mě současné hraní překvapilo.
Ozvučení je špatné a v podstatě nestojí ani za řeč, ale vlastně jde o jedinou čistě negativní stránku. Grafika sice neodpovídá roku 1994, ale špatná není. Na prvotinu a pouhý prototyp, který ani nebyl původně určen k vydání, to nevypadá zle. Lokace jsou dostatečně přehledné a animace činností hlavního hrdiny vyloženě potěší. Ovládání stylem přepínatelného kurzoru a dostatek ukládacích pozic jsou příjemné. Samotná hratelnost je rozporuplná. Hádanky většinou nejsou zlé, ale několik míst je vyloženě k vzteku. Hledání jetele je otravné i když člověk tuší co má dělat. Skákání pro párky snad šestkrát nikoho bez návodu snad ani nenapadne, ale zrovna tohle jsem si pamatoval. K tomu všemu je přítomno několik dead endů. Pokud to ale čekáte, tak kombinace rozumného ukládání a včasného nakouknutí do návodu udělá z hraní slušnou zábavu. Hrál jsem podle sebe, při desetiminutovém záseku nakoukl do návodu a vlastně si nemůžu stěžovat. Navíc jsem to byl nucen učinit jen dvakrát a jednou pro kontrolu, před pokračováním dále. Herní doba něco přes tři hodiny je tak akorát. Příběh nehraje moc roli a podle toho vypadá. Humor je jak kdy, pár vtipných částí střídá pár spíše trapných. Samotné parodování Monkey Isladu není špatné a takhle po jeho čerstvém dohrání vykouzlilo několik úsměvů. Závěr hry je hodně zvláštní, ale potěší scéna s nalezením další hry od Pterodonu. Můj závěr je nakonec také zvláštní. Tajemství oslího ostrova je podprůměrná záležitost, která ale se správným přístupem rozhodně stojí za zahrání a má nezpochybnitelné místo v české herní historii.
Ozvučení je špatné a v podstatě nestojí ani za řeč, ale vlastně jde o jedinou čistě negativní stránku. Grafika sice neodpovídá roku 1994, ale špatná není. Na prvotinu a pouhý prototyp, který ani nebyl původně určen k vydání, to nevypadá zle. Lokace jsou dostatečně přehledné a animace činností hlavního hrdiny vyloženě potěší. Ovládání stylem přepínatelného kurzoru a dostatek ukládacích pozic jsou příjemné. Samotná hratelnost je rozporuplná. Hádanky většinou nejsou zlé, ale několik míst je vyloženě k vzteku. Hledání jetele je otravné i když člověk tuší co má dělat. Skákání pro párky snad šestkrát nikoho bez návodu snad ani nenapadne, ale zrovna tohle jsem si pamatoval. K tomu všemu je přítomno několik dead endů. Pokud to ale čekáte, tak kombinace rozumného ukládání a včasného nakouknutí do návodu udělá z hraní slušnou zábavu. Hrál jsem podle sebe, při desetiminutovém záseku nakoukl do návodu a vlastně si nemůžu stěžovat. Navíc jsem to byl nucen učinit jen dvakrát a jednou pro kontrolu, před pokračováním dále. Herní doba něco přes tři hodiny je tak akorát. Příběh nehraje moc roli a podle toho vypadá. Humor je jak kdy, pár vtipných částí střídá pár spíše trapných. Samotné parodování Monkey Isladu není špatné a takhle po jeho čerstvém dohrání vykouzlilo několik úsměvů. Závěr hry je hodně zvláštní, ale potěší scéna s nalezením další hry od Pterodonu. Můj závěr je nakonec také zvláštní. Tajemství oslího ostrova je podprůměrná záležitost, která ale se správným přístupem rozhodně stojí za zahrání a má nezpochybnitelné místo v české herní historii.
Marathon 2: Durandal