Pokémon Dash je první pokémoní hrou, která vyšla na konzoli Nintendo DS a dnes je již kultovní záležitostí. Bohužel ne zrovna v hezkém smyslu toho slova. V recenzích schytala jedno z nejhorších hodnocení pokémoních spin-offů, kde jí může zdatně konkurovat ještě všechno to, co má v názvu Rumble zhruba ze stejné éry.
Pikachu běží jako o závod, vlastně doopravdy. Čeká ho řada různých tratí s mnoha checkpointy a překážkami. Běží po svých, jen v konkrétních momentech se může vznést s balónem a přeletět na jiné místo, nebo nasednout na Laprase a nechat se převézt přes vodu. Proti němu obvykle závodí dalších pět Pokémonů z tohoto výčtu: Meowth, Munchlax, Bulbasaur, Jigglypuff, Teddiursa, Torchic, Marill, Treecko, Mudkip, Mightyena. A zvláště podvraťák Meowth je zatraceně mrštná potvora.
Největší zajímavostí Pokémon Dash je jeho výhradní využití stylusu ve spodní obrazovce. Minimálně z toho teoretického hlediska. V praxi je to na zabití. Závodící postavy jsou vyobrazeny v pohledu shora - myslel jsem si, že bude stačit stálý dotek na obrazovce a Pikachu tím směrem prostě sám poběží, ale ono ne. Pro jistotu uvádím, že hru jsem odehrál na emulátoru na PC a používat ke hře myš bylo hotové martýrium, protože pohyb Pikachu vzniká tím, že se zběsile mlátí do spodní obrazovky ve směru, kterým má běžet. Když se do ní škrábne jen trochu, tak popoběhne asi tři kroky a zastaví se, takže aby se udržel v pohybu, hráč je nucen neustále zuřivě čmárat ze strany na stranu. Naštěstí jsem měl po ruce můj kreslící tablet s elektronickým perem, takže s tímto nástrojem už se dalo hrát. Jen jsem měl po každé sérii tratí úplně odumřelé zápěstí a náběh na karpální tunel a cítil jsem se fyzicky zcela vyčerpán, jako kdybych opravdu zaběhl závod.
Problém je nicméně v tom, že Dash je až příliš repetitivní a tratě vždy na stejném principu – proběhni všechny po sobě jdoucí checkpointy (i když mohou být od sebe přes půl mapy daleko) a v celkovém umístění poháru buď na jednom z prvních tří míst, abys mohl postoupit dál. V cestě jsou samozřejmě četné překážky jako les, láva, voda, písek, sníh a podobně. Pikachu se na nich ukrutně zpomaluje, pokud tedy předtím neproběhne upgradem posilujícím konkrétní rezistenci na daný terén, s ním to jde naopak rychleji. U vody zase musí najít nejbližšího Laprase a přeplavit se na něm jinam. Ostatní závodníci se samozřejmě snaží o totéž, a to rychleji než Pikachu. Pokud se blízko checkpointu nachází balónky, pak si můžete být jistí, že hned v následujících vteřinách je budete muset sebrat, vzlétnout v balónu, rychle přeletět na potřebné místo a tam seskočit s dalšími balónky dolů. Když tyto balónky při sestupu prasknete, Pikachu sletí k zemi volným pádem a je možné, že podle terénu dole se rozplácne a chvilku bude nehybný s hvězdičkami kolem hlavy.
Což o to, pohyb po mapce tratě není příliš komplikovaný. Jen je třeba se mít na pozoru před terénem a včas si uvědomit, že je potřeba vzít nejdřív někde poblíž upgrade a teprve pak běžet dál. Nejhorší je to ovšem s orientací. Šipky ukazují přímou cestu k dalšímu checkpointu, ale už nedokáží upozornit na překážku, takže se vlivem nepozornosti klidně můžete ocitnout v propasti, utopení ve vodě nebo ve slepé uličce, jak se pořád snažíte udržet v pohybu pomocí kurzoru. Někdy ta šipka ani není vidět, takže pokud trasu neznáte, máte docela smůlu. Nápověda na horní obrazovce je velmi chaotická, někdy ukazuje pouze výsek mapky s checkpointem a když vzlétnete, musíte ručně posuvem hledat určený checkpoint a porovnávat, jestli sedí s nápovědou nahoře. Obvykle se tím však ztratí drahocenný čas. Mechanika za všechny prachy.
Ve hře je celkem pět pohárů, o které se dá soutěžit v tomto Grand Prix. Každý z těch pohárů má v sobě několik po sobě jdoucích tratí, jež je třeba proběhnout bez možnosti přestávky nebo uložení, a průměr skóre ze všech tratí musí vystačit na jedno z prvních tří míst. Zpočátku to celkem jde, později je hra stále těžší a těžší, jak staví hráči do cesty překážky a checkpointy jsou po mapce nesmyslně rozeseté cik cak. A po úspěšném proběhnutí celého GP se konečně rozjedou vytoužené titulky, tedy pokud hráč celou proceduru ve zdraví přežil. Potom se ještě odemkne další náročnější mód, ale přiznám se, že jsem na něj už neměl nervy, což mi potvrdilo několik zkušebních pokusů. Celý GP i se závěrečnými titulky se dá dohrát za hodinku, pokud víte, co a jak. Mně to trvalo necelé tři hodiny, protože jsem řadu tratí opakoval. A upřímně, naprosto mi to stačilo.
Co se týče hudebního doprovodu… řekněme, že tam hraje do zblbnutí něco, co se dá nazvat melodií. K tomu neustále Pikachu vykřikuje citoslovce ve variacích svého jména, což určitě může imponovat dětem, ale už ne takovým, jako jsem já. Navíc mě napadlo, že by na sebe mohli všichni Pokémoni něco pokřikovat a hecovat se, ale to se bohužel nestalo.
Hra prý nabízí propojení na konzoli DS se slotem na GBA a s hrami předchozí generace. To samozřejmě v reálu nemohu otestovat, ale asi bych na to ani neměl chuť. Každopádně tato akce odemkne po dokončení závodů GP nové závodní mapky ve tvaru dalších Pokémonů.
Pokémon Dash patří k těm hrám z pokémoní historie, na něž je lepší zapomenout a nenechat si jimi kazit zážitek z Pokémonů. Hru bych doporučil zájemcům o sebepoškozování, snad díky tomu uvidí světlo na konci karpálního tunelu.
Poznámky k osobním achievementům:
Herní výzva 2022 - 3. Ticho jako v hrobě (hardcore)
Dokončený Grand Prix
Herní doba: 2,5 hodin
Pikachu běží jako o závod, vlastně doopravdy. Čeká ho řada různých tratí s mnoha checkpointy a překážkami. Běží po svých, jen v konkrétních momentech se může vznést s balónem a přeletět na jiné místo, nebo nasednout na Laprase a nechat se převézt přes vodu. Proti němu obvykle závodí dalších pět Pokémonů z tohoto výčtu: Meowth, Munchlax, Bulbasaur, Jigglypuff, Teddiursa, Torchic, Marill, Treecko, Mudkip, Mightyena. A zvláště podvraťák Meowth je zatraceně mrštná potvora.
Největší zajímavostí Pokémon Dash je jeho výhradní využití stylusu ve spodní obrazovce. Minimálně z toho teoretického hlediska. V praxi je to na zabití. Závodící postavy jsou vyobrazeny v pohledu shora - myslel jsem si, že bude stačit stálý dotek na obrazovce a Pikachu tím směrem prostě sám poběží, ale ono ne. Pro jistotu uvádím, že hru jsem odehrál na emulátoru na PC a používat ke hře myš bylo hotové martýrium, protože pohyb Pikachu vzniká tím, že se zběsile mlátí do spodní obrazovky ve směru, kterým má běžet. Když se do ní škrábne jen trochu, tak popoběhne asi tři kroky a zastaví se, takže aby se udržel v pohybu, hráč je nucen neustále zuřivě čmárat ze strany na stranu. Naštěstí jsem měl po ruce můj kreslící tablet s elektronickým perem, takže s tímto nástrojem už se dalo hrát. Jen jsem měl po každé sérii tratí úplně odumřelé zápěstí a náběh na karpální tunel a cítil jsem se fyzicky zcela vyčerpán, jako kdybych opravdu zaběhl závod.
Problém je nicméně v tom, že Dash je až příliš repetitivní a tratě vždy na stejném principu – proběhni všechny po sobě jdoucí checkpointy (i když mohou být od sebe přes půl mapy daleko) a v celkovém umístění poháru buď na jednom z prvních tří míst, abys mohl postoupit dál. V cestě jsou samozřejmě četné překážky jako les, láva, voda, písek, sníh a podobně. Pikachu se na nich ukrutně zpomaluje, pokud tedy předtím neproběhne upgradem posilujícím konkrétní rezistenci na daný terén, s ním to jde naopak rychleji. U vody zase musí najít nejbližšího Laprase a přeplavit se na něm jinam. Ostatní závodníci se samozřejmě snaží o totéž, a to rychleji než Pikachu. Pokud se blízko checkpointu nachází balónky, pak si můžete být jistí, že hned v následujících vteřinách je budete muset sebrat, vzlétnout v balónu, rychle přeletět na potřebné místo a tam seskočit s dalšími balónky dolů. Když tyto balónky při sestupu prasknete, Pikachu sletí k zemi volným pádem a je možné, že podle terénu dole se rozplácne a chvilku bude nehybný s hvězdičkami kolem hlavy.
Což o to, pohyb po mapce tratě není příliš komplikovaný. Jen je třeba se mít na pozoru před terénem a včas si uvědomit, že je potřeba vzít nejdřív někde poblíž upgrade a teprve pak běžet dál. Nejhorší je to ovšem s orientací. Šipky ukazují přímou cestu k dalšímu checkpointu, ale už nedokáží upozornit na překážku, takže se vlivem nepozornosti klidně můžete ocitnout v propasti, utopení ve vodě nebo ve slepé uličce, jak se pořád snažíte udržet v pohybu pomocí kurzoru. Někdy ta šipka ani není vidět, takže pokud trasu neznáte, máte docela smůlu. Nápověda na horní obrazovce je velmi chaotická, někdy ukazuje pouze výsek mapky s checkpointem a když vzlétnete, musíte ručně posuvem hledat určený checkpoint a porovnávat, jestli sedí s nápovědou nahoře. Obvykle se tím však ztratí drahocenný čas. Mechanika za všechny prachy.
Ve hře je celkem pět pohárů, o které se dá soutěžit v tomto Grand Prix. Každý z těch pohárů má v sobě několik po sobě jdoucích tratí, jež je třeba proběhnout bez možnosti přestávky nebo uložení, a průměr skóre ze všech tratí musí vystačit na jedno z prvních tří míst. Zpočátku to celkem jde, později je hra stále těžší a těžší, jak staví hráči do cesty překážky a checkpointy jsou po mapce nesmyslně rozeseté cik cak. A po úspěšném proběhnutí celého GP se konečně rozjedou vytoužené titulky, tedy pokud hráč celou proceduru ve zdraví přežil. Potom se ještě odemkne další náročnější mód, ale přiznám se, že jsem na něj už neměl nervy, což mi potvrdilo několik zkušebních pokusů. Celý GP i se závěrečnými titulky se dá dohrát za hodinku, pokud víte, co a jak. Mně to trvalo necelé tři hodiny, protože jsem řadu tratí opakoval. A upřímně, naprosto mi to stačilo.
Co se týče hudebního doprovodu… řekněme, že tam hraje do zblbnutí něco, co se dá nazvat melodií. K tomu neustále Pikachu vykřikuje citoslovce ve variacích svého jména, což určitě může imponovat dětem, ale už ne takovým, jako jsem já. Navíc mě napadlo, že by na sebe mohli všichni Pokémoni něco pokřikovat a hecovat se, ale to se bohužel nestalo.
Hra prý nabízí propojení na konzoli DS se slotem na GBA a s hrami předchozí generace. To samozřejmě v reálu nemohu otestovat, ale asi bych na to ani neměl chuť. Každopádně tato akce odemkne po dokončení závodů GP nové závodní mapky ve tvaru dalších Pokémonů.
Pokémon Dash patří k těm hrám z pokémoní historie, na něž je lepší zapomenout a nenechat si jimi kazit zážitek z Pokémonů. Hru bych doporučil zájemcům o sebepoškozování, snad díky tomu uvidí světlo na konci karpálního tunelu.
Poznámky k osobním achievementům:
Herní výzva 2022 - 3. Ticho jako v hrobě (hardcore)
Dokončený Grand Prix
Herní doba: 2,5 hodin
Pro: Relativně krátké
Proti: Zákeřné zneužití stylusu; špatná orientace; příliš stereotypní; fyzická námaha.