Při mém prvním putování Zónou se mi neustále vkrádala na mysl jedna myšlenka: hraju to pozdě. Ten wow efekt, kterým nejspíše Stalker působil na hráče v roce 2007, tam už prostě není a to ostatní stojí celkem za prd. Přitom se ale na první pohled jedná o titul jako stvořený přímo pro mě. Miluju mysteriózní zápletky. Předlohu od bratrů Strugackých jsem sice ještě nečetl, ale Tarkovského adaptace mě svým tajemnem a myšlenkovým přesahem uchvátila. Zároveň mě i velmi baví cokoli spojeného s černobylskou katastrofou. A přesto, nemohl jsem se ubránit pocitu, že je Stalker adorovaný zejména pro ten atraktivní námět a neokoukaný setting. A zatímco některé hry s věkem zrají, Stalker prostě jen... zastaral.

Čím Stalker umí zaujmout je rozhodně atmosféra. Zóna je rozkouskovaná do několika oblastí, které jsou sice na střílečku zbytečně velké, ale na otevřenou hru překvapivě dost malé. A i když jsou mapy obsahově dost prázdné, vizuálně je na co koukat a zvolená paleta barev působí více než atmosféricky. Pro lidi, kteří se o prostředí reálné Zóny zajímají, to musela být v roce 2007 určitě slast. V tomto ohledu dobré, obzvlášť s Complete modem.

Co mi teda vadilo? Že po stránce hratelnosti je to prostě takový typicky nedodělaný východoevropský budget. Je mi jasné, že teď asi zaryté fandy příliš nepotěším, ale když se na Shadow of Chernobyl dívám naprosto střízlivým okem hráče nezasaženého nostalgií (který se však do hraní pustil s chutí), nelze si nevšimnout, jak moc uplácaně ta hra působí. Už jen proto, že se zoufale snaží tvářit jako explorativní RPGčko. Náznaky RPG systémů jsou tu vskutku patrné a jsou tomu viditelně přizpůsobené i lokace, jenže jako RPG to absolutně nefunguje, neb tu citelně chybí funkční mechanismy a nějaký opravdu smysluplný content, který taková hra potřebuje. Až když jsem Stalkera začal brát jako klasickou střílečku a nesnažil se plnit zbytečné generované fetch questy, začal jsem se vlastně docela bavit. Nicméně akční hratelnost zase naopak rozmělňují roztahané mapy, kde hráč až příliš času stráví zdlouhavým bezvýznamným couráním v prostředí, kde není moc co objevovat. A i ty RPG mechaniky, např. obírání mrtvol, kdy je potřeba i pitomou munici ručně přetáhnout z inventáře u každé mrtvoly zvlášť... srsly proč. Tenhle vnitřní nesoulad 2 žánrů jsem pociťoval po celou dobu hraní a je to důvod, proč je můj finální dojem hodně rozpačitý. Cítím tam ty původní ambice tvůrců, ale jednoduše to není ani zdaleka dotažené do logické a funkční podoby. Tvůrci zůstali někde na půli cesty.

Zároveň je Stalker nemálo zabugovaný, takže o nějaké zasekávání NPC a kolize s prostředím není nouze. Hodně mě pozlobil i HUD, kdy mi ukazatele již splněných úkolů zůstávaly zamrznuté na minimapě. A když mluvíme o mapě, tak ta se taky ovládá naprosto příšerně. Těch různých bugů a nedoladěností je tam hromada, naštěstí nic vyloženě game-breaking.

Těšilo mě, že se ke konci hra stávala více sevřenou. Zábavnost šla díky tomu nahoru. Jen je škoda, že zrovna ty dvě nejatraktivnější lokace, Pripjať a Černobyl, kvůli kterým Stalkera hrajeme, jsou po stránce designu už vyloženě, pro mě nepochopitelně, odfláklé a hráči nezbývá nic jiného, než je rychle prolétnout. Zejména ona Pripjať působí svou velikostí, jako kdyby byla vytvořena pro žánrově úplně jinou hru, ale už prostě nezbyly prostředky na to tam něco smysluplného vytvořit a tak tudyma jen hráč jen prolétne z bodu A do bodu B. A Černobyl raději ponechám již zcela bez komentáře.

Po dohrání musím říct, že z vyprávění na mě herní Stalker vždycky působil daleko zajímavějším dojmem, než jaký ve skutečnosti je. Co na papíře působilo atraktivně, v tomto podání je maximálně průměrné. A i když jsem se při hraní vyloženě nenudil, převládalo spíše mrzení z nenaplněného potenciálu.