Druhý Dead Space se od svého předchůdce nijak zásadně neliší. Proč taky něco výrazně měnit, když to tak dobře funguje. Přesto se pár velice užitečných novinek najde. Především pak náš hlavní hrdina Isaac Clarke konečně dostává hlas a už tak pouze tupě nenásleduje pokyny z vysílačky, ale sám má k probíhajícímu ději co říct a mnohem víc do něho zasáhnout, nepřipadáte si tak pouze jako loutka chodící sem a tam, jak tomu často bylo v prvním díle.

Opět nám zde autoři servírují audiovizuální pastvu pro oči se skvělou atmosférou, přesto tak trochu řidší než u prvního dílu, kdy jsme teprve poznávali okolnosti trágedie na lodi Ishimura a nejrůznější druhy nepřátel, bylo zde to tajemno, co se vlastně přihodilo, kdežto tady už hned víme, co se stalo, protože lidi na zdejší stanici potkal stejný osud jako na lodi Ishimura. Hlavní příběh ale vcelku příjemně motivuje hráče v pohybu dopředu.

Dead Space u mě vyniká svým zpracováním hratelnosti, je zde pestrá paleta zbraní a způsobů, jak likvidovat rozmanité nepřátele a to vše tak dokonale brutálně, kdy končetiny létají sem a tam. Hra dokonce zachází i tak daleko, že i váš hrdina může zemřít opravdu různorodým ale vždy brutálním způsobem.

Tato akční stránka hry dokonale funguje ve své komorné podobě, tedy především asi prvních 11 kapitol hry, kdy nepřátele vyskakují a objevují se v menším množství, můžete si tak jejich likvidaci opatrným postupem skvěle vychutnat. Bohužel poslední 4 kapitoly se exponenciálně znásobí počet nepřátel na scéně a ve 14. kapitole přichází na scénu nesmrtelné monstrum, před kterým se dá pouze utíkat s tím, že vám do cesty skáčou kvanta obyčejných nepřátel. V této chvíli se stává Dead Space spíše frustrujícím zážitkem a požitek ze skvělé akce je pryč.

Korunu tomu pak dává úplný závěr hry, kdy se objevují hordy duchů (nesnáším je v každé hře, jejich likvidace je tak fádní a nezábavná), kdy jen zběsile pobíháte a střílíte všude kolem a modlíte se, aby vám nedošly náboje, protože jste nečekali takovou hovadinu a málo jste nakoupili.



I přes výrazně slabší poslední 1/4 hry je pak ale pro mě druhý Dead Space důstojným nástupcem svého skvělého předchůdce a nebýt výše zmíněného zkratu autorů s hordami nepřátel, pak by u mě jedničku snad i překonal, takto ale u mě zůstává o chlup za svým starším sourozencem, který byl přeci jen trochu komornější a to mu více slušelo.