Od Attu Games jsem ještě nic nehrál, když tedy nepočítám Tobyho, kterého vytvořil Lukáš Navrátil sám za sebe. Přesto je mi toto v podstatě začínající studio hodně sympatické a mám v plánu si od něj zahrát všechno, co vyšlo (Feudal Alloy) nebo vyjde (Scarlet Deer Inn). Když jsem projížděl stránky studia, narazil jsem na vcelku minimalistickou, přesto však hodně zajímavou hříčku Keep Me Burning. Protože jsem měl chvilku času, rozhodl jsem se jí vyzkoušet. Bude to na pár minut, říkal jsem jsi, ale nakonec jsem u hry strávil asi dvě hodiny.

Zpočátku nebylo to skákání se skomírající lucernou nijak zvlášť těžké, ale když už nebylo skoro nic vidět, rychle jsem si došel pro smrt. Bludiště není z nejsložitějších, ale potmě jej prostě projít nejde. Na ostny jsem se tak nabodl nejméně stokrát, i když jsem už věděl, kde přesně jsou.

Hra se ovládá skvěle, snad ani jednou se mi nestalo, že by mě postavička nechtěla poslouchat a smrt jsem si vždy zavinil zcela sám svou zbrklostí. Je dobré, že se dají otevírat dveře, čímž se zkracuje cesta k cíli a nemusel jsem již naučené části bludiště procházet znovu. Kdyby tomu tak nebylo, asi bych se na konec nedostal, protože otáčející se plošinky s ostny (zvláště ta poslední), by mě po několikaminutovém putovaní stále dokola překonávat nebavilo.

Stupňující se hudba mě nutila k neustálému sprintu, což sice někdy bylo na škodu, ale ve výsledku jsem byl rád, že jsem některé pasáže měl rychle za sebou. Jednu z mála výtek bych tak měl (mimo těch otočných plošinek) k délce hry, která není nijak oslnivá a když všechno vyjde, lze ji projít za minutu, což jsem osobně vyzkoušel. Je třeba však brát v potaz to, že hra byla vytvořena během pouhých tří dnů a já jsem bludiště už uměl nazpaměť a měl otevřené všechny dveře. Nováček se dle mě bude s Keep Me Burning potýkat minimálně hodinu.