Tohle je moje první Diablo. Dokonce je to první diablovka, kterou jsem kdy hrál. A přestože hru spousta lidí nesnáší, mě baví. A pokud je tohle to „nejhorší“, co může série Diablo nabídnout, tak se snad mám na co těšit.
Začal jsem hrát na tabletu. Nikdy jsem předtím žádnou hru na dotykovém zařízení nehrál déle než 5-10 minut. A tady jsem schopný strávit několik hodin shrbený u kapesní televize. Vše je to možné jen díky tomu, že dotykové ovládání má Immortal perfektní. Umožnuje mi mířit velmi přesně a rychle, což je úplný opak toho, co jsem zažíval u své poslední zkušenosti s velkou mobilní hrou – Dead Trigger v době jejího vydání. Ano, asi je to z velké části díky jinému žánru, Diablo se pro tenhle formát fakt hodí.
Další skvělá věc je, že se veškerý progres synchronizuje online, a můžu přesně tam, kde jsem skončil na tabletu, pokračovat na PC. PC port je v některých ohledech fakt špatný – podpora gamepadu je nedotažená, ale po chvilce cviku jsem si i na to zvykl. Na co bych si ale asi nezvykl je hrát to pomocí myši a klávesnice. Dost mě to mátlo, což jsem se divil, protože naprostou většinu her hraju právě na PC s klávesnicí a myší.
Příběh sleduju jen zběžně. Je to spíš taková výplň, působí na mě dost genericky. Navíc nadabované postavy mluví hodně pomalu a až komicky teatrálně. Asi pětina dialogů není nadabovaná, a vůbec mi nebylo jasné proč. Chvíli to vypadá, jako by vypadlo několik vět, někdy to chybí u celého questu nebo fáze questu.
Hratelnost je fakt návyková, a chytlo mě to hlavně proto, že ta hra mě skoro kompletně celou dobu vede za ručičku. Vůbec netuším, co která čísla znamenají. Nevím, proč kamínek A je lepší než kamínek B, která z asi milionu surovin je k čemu. Prostě klikám na všechna místa, kde svítí červený „notification badge“ dokud všechny nezmizí, a pak hraju dál. Hra určuje co, kdy a kde bude jak a za kolik provedeno, a mě to takhle vyhovuje. Občas narazím na zeď v podobě příliš silného bosse a beru to jako znamení, že tam ještě chodit nemám a jdu jinam. Likviduju příšerky, poslouchám rozhovory postav ve světě, kde by reálně nikdo nepřežil ani minutu, a bavím se.
Multiplayerová část je řešená dobře, mnoho těch aktivit je možno se účastnit jako anonym, bez přímé komunikace s dalšími lidmi. Vím, že je to limitující, já se ale nepokoušel hledat si nějakou herní skupinu, protože popravdě si nedovedu představit, že tu hru hraju s jakoukoliv „vážností“. Předpokládám, že skupinám jde o vylepšování všelijakých parametrů a plnění úkolů, že to nehrají jen tak pro zábavu. Úplně mi nesedí jak funguje hledání spoluhráčů na challenge rifty – když chci splnit konkrétní úroveň tak automatickým hledáním spoluhráčů se to povede málokdy – většinou mi to dohodí lidi, kteří chtějí plnit buď výrazně vyšší nebo výrazně nižší úroveň.
Ohledně mikrotransakcí – koupil jsem si jednu nejlevnější truhličku a season pass. Nepocítil jsem žádný vliv na hratelnost, tak jsem už nic dalšího nekupoval a kupovat nebudu. Až dohraju hlavní příběh a přestane mě bavit denní rutina, prostě to odinstaluju. Jako úvod do her Blizzardu pro nováčka asi dobrý.
Příští zastávka Diablo III, Switch.
Začal jsem hrát na tabletu. Nikdy jsem předtím žádnou hru na dotykovém zařízení nehrál déle než 5-10 minut. A tady jsem schopný strávit několik hodin shrbený u kapesní televize. Vše je to možné jen díky tomu, že dotykové ovládání má Immortal perfektní. Umožnuje mi mířit velmi přesně a rychle, což je úplný opak toho, co jsem zažíval u své poslední zkušenosti s velkou mobilní hrou – Dead Trigger v době jejího vydání. Ano, asi je to z velké části díky jinému žánru, Diablo se pro tenhle formát fakt hodí.
Další skvělá věc je, že se veškerý progres synchronizuje online, a můžu přesně tam, kde jsem skončil na tabletu, pokračovat na PC. PC port je v některých ohledech fakt špatný – podpora gamepadu je nedotažená, ale po chvilce cviku jsem si i na to zvykl. Na co bych si ale asi nezvykl je hrát to pomocí myši a klávesnice. Dost mě to mátlo, což jsem se divil, protože naprostou většinu her hraju právě na PC s klávesnicí a myší.
Příběh sleduju jen zběžně. Je to spíš taková výplň, působí na mě dost genericky. Navíc nadabované postavy mluví hodně pomalu a až komicky teatrálně. Asi pětina dialogů není nadabovaná, a vůbec mi nebylo jasné proč. Chvíli to vypadá, jako by vypadlo několik vět, někdy to chybí u celého questu nebo fáze questu.
Hratelnost je fakt návyková, a chytlo mě to hlavně proto, že ta hra mě skoro kompletně celou dobu vede za ručičku. Vůbec netuším, co která čísla znamenají. Nevím, proč kamínek A je lepší než kamínek B, která z asi milionu surovin je k čemu. Prostě klikám na všechna místa, kde svítí červený „notification badge“ dokud všechny nezmizí, a pak hraju dál. Hra určuje co, kdy a kde bude jak a za kolik provedeno, a mě to takhle vyhovuje. Občas narazím na zeď v podobě příliš silného bosse a beru to jako znamení, že tam ještě chodit nemám a jdu jinam. Likviduju příšerky, poslouchám rozhovory postav ve světě, kde by reálně nikdo nepřežil ani minutu, a bavím se.
Multiplayerová část je řešená dobře, mnoho těch aktivit je možno se účastnit jako anonym, bez přímé komunikace s dalšími lidmi. Vím, že je to limitující, já se ale nepokoušel hledat si nějakou herní skupinu, protože popravdě si nedovedu představit, že tu hru hraju s jakoukoliv „vážností“. Předpokládám, že skupinám jde o vylepšování všelijakých parametrů a plnění úkolů, že to nehrají jen tak pro zábavu. Úplně mi nesedí jak funguje hledání spoluhráčů na challenge rifty – když chci splnit konkrétní úroveň tak automatickým hledáním spoluhráčů se to povede málokdy – většinou mi to dohodí lidi, kteří chtějí plnit buď výrazně vyšší nebo výrazně nižší úroveň.
Ohledně mikrotransakcí – koupil jsem si jednu nejlevnější truhličku a season pass. Nepocítil jsem žádný vliv na hratelnost, tak jsem už nic dalšího nekupoval a kupovat nebudu. Až dohraju hlavní příběh a přestane mě bavit denní rutina, prostě to odinstaluju. Jako úvod do her Blizzardu pro nováčka asi dobrý.
Příští zastávka Diablo III, Switch.
Pro: casual hratelnost, cross-platform hraní, skvělý stav mobilní verze
Proti: :)