Earthbound se od soudobé jrpg konkurence liší na první pohled. Intro samotné vypadá trochu jako port xcomu na snes, vše začíná pádem meteoritu. Místo nějakého dorostence ve fantasy světě začínáte jako předškolák v typickém americkém městečku. Zezačátku by se mohlo zdát, že jde jenom o to, že budete mít místo luku prak a místo do hospody půjdete na zmrzku. Postupně zjistíte, že tato hra je opravdu šílená a originální.

Vaši družinu předškolních děcek čekají americká města, dálný východ, hřbitov... dinosauří pravěk, město pouze z obrysů neonu, kde je všechno naruby, vesnice, kde jsou bytosti co se příliš stydí nebo se všechny jmenují stejně, dungeon uprostřed chodícího balvanu a vlastní mysl. Protivníky jsou vám nepřátelské taxíky, kradoucí straky, UFO, strašidelné loutky, zkouření hipíci, hroudy odpadu, splašené dopravní značky, neandrtálci, kraken, roboti, modrý ku klux klan, vesmírní lidé, vybuchující stromy a rozzuřený cirkusový stan... Vaším úkolem je mazat tužku gumou, házet hady, krmit opice, zmlátit policajty, spořit si kapesné, pronásledovat prostitutku a zločinnou stonožku, střílet bazukou, sníst hašišový koláč, vylákat lochnesku, dostat se na představení Runaway Five, lákat zombie na zombielapku, létat a cestovat do minulosti, chytat motýle a hlavně modlit se...

Jedna část hry hraje na tradiční nostalgickou strunu klukovských dobrodružství. Další částí je všeobecná ujetost a absurdní humor. Jsou tu i dospělácké podtóny a sugestivně znepokojivé pasáže, ale celkově je hra hlavně o humoru a nostalgii. Téměř každá postava ve hře má originální průpovídku. Množství šílených předmětů je z praktické stránky věci na škodu, téměř u každého se musíte podívat, co vlastně přesně dělá. Grafika je fajn, někdy je tam příjemný smysl pro detail, jindy jde hra do vtipné karikatury. Hudební složka je také na SNES výborná a pestrá. Jsou tu představení, veselá i melancholická hudba, ambivalentní strašidelné podkresy, eletronika i metal.

Pokud jde o mechaniky, Earthbound je tradičním tahovým jrpg s pár příjemnými zlepšováky a pár abnormálními otravnostmi. Tou příjemnější částí jsou určitě boje. Respektive způsob, jak se k nim dostat. Ve hře nejsou náhodné souboje, protivníky zde vidíte a můžete se jim většinou vyhnout. Je to také důležité z hlediska iniciativy, pokud napadne soupeř vás, má výhodu a naopak. Dalším příjemnou věcí je, že pokud hra vyhodnotí, že soupeř nemá šanci, automaticky souboj vyhráváte. Tak můžete mnohdy grindovat bez velké časové investice. Ani to však nemusíte, nejsou zde žádné skoky v obtížnosti, nikdy jsem neměl potřebu backtrackingu a grindování. V rámci samotného souboje zde chybí nějaké zdržující animace akcí. Místo toho je tu příjemný zvuk zásahu podobně příjemný jako mlasknutí v Albionu. A můžete dát i autofight, takže nemusíte do konce souboje vůbec klikat a třeba si jít udělat čaj...

Na druhou stranu je tu pořád povinný výpis všeho, takže i když hodíte dynamit, co všechny protivníky jistojistě smaže z povrchu zemského, hra vám místo zmizení protivníků musí postupně vypisovat, jak protivník A dostal zásah, kolik bodů mu to ubralo, že protivník A umírá,...následuje výpis protivník B,C,D... nuda. Ovšem to nejhorší v interface je mimo souboje a to u těch nejzákladnějších činností. Prodej věcí, uzdravování či ukládání hry je zde peklem, kdy musíte neustále číst stejné lajny a potvrzovat je. Jako kdybych prodejem přebytečné virtuální sušenky zároveň žádal o formátování hardisku. A každá věc se musí prodávat jednotlivě. Prodej deseti věcí je zde bez mála záležitost na deset minut. Stejně tak obnovení party po smrti či uložení hry... Je to i kvůli tomu, že musíte vyhledat specializovaná místa (nemocnice, hotely) a teprve tam spustit dialogy. Díkybohu, že jsem hrál na emulátoru, díky možnosti libovolného ukládání a nahrávání jsem tuto prudu mohl škrtnout. Takže pokud vás netrápí "podvádění", těmhle dialogům se jde vyhnout. Čemu se nevyhnete jsou telefonáty otce, co vám volá, jestli si nechcete od hraní odpočinout nebo otravující fotograf, který vás na různých místech světa fotí.

Určitě není divu, že se Earthbound pravidelně objevuje ve výčtech nejlepších SNES a jrpg her. Nicméně má určitě mechaniky, které byly a jsou otravné. Samotný příběh pro mě nebyl moc hnacím motorem (i když má zajimavé interpretace), více mě bavila atmosféra a humor. Stojí za to si zahrát v roce 2022? Stojí. Nanejvýš vás to bude stát život, ale ten máme stejně zadarmo.