NHL zažívala v první polovině 90. let patrně své nejlepší období. V soutěži nastupovali hokejisti, z nichž 18 patří mezi 25 nejproduktivnějších hráčů nebo nejlepších střelců celé historie NHL - Gretzky, Lemieux, Jágr, Messier, Yzerman, Sakic, Hull, Shanahan, Gartner, Selänne, Sundin, Francis, Oates, Andreychuk, Gilmour, Recchi,... Kromě nich tu byla řada dalších skvělých útočníků - Bure, Fedorov, Lindros, Roenick, LaFontaine, Neely, Modano, Fleury, Turgeon a mnoho dalších. V obraně zářily hvězdy jako Bourque, Chelios, Coffey, Lidstrom, Stevens, Blake, Leetch, Housley, Fetisov nebo MacInnis. A záda jim kryly legendy Hašek, Roy, Belfour, Joseph, Potvin, hvězdnou kariéru začínající Martin Brodeur a můj nejoblíbenější brankář Chris Osgood. Zkrátka NHL byla na vrcholu a bylo zapotřebí toho využít a nabídnout počítačovým hráčům pořádnou hru. A tak vzniklo nejslavnější NHL všech dob - NHL '94 (na PC pod jménem NHL Hockey).
Mnozí počítačoví hráči se domnívají, že se jedná o první díl NHL vůbec, ale to je omyl, protože tento díl je sice prvním, který se objevil na PC, ale před ním už vyšla dvě pokračování na Segu Mega Drive. Nejprve bych ovšem rád jako malou kuriozitu zmínil vůbec první hokej pro Segu, který EA vydaly v roce 1990. Jmenuje se EA Hockey a ačkoliv má stejný engine jako první díl NHL, hrát v něm lze pouze za národní týmy. Všechny soupisky jsou fiktivní a kromě Sovětského svazu, Československa, Švédska, Kanady a jiných zemí, kde se hokej běžně hraje, si můžete zahrát za státy jako Portugalsko, Lucembursko, Island nebo Jugoslávie.
Další díl již získal licenci NHL a vyšel pod názvem NHL Hockey v roce 1991. Reprezentační týmy tu tenti chybí, místo nich si už můžete zahrát za všechny týmy NHL z ročníku 1990-91. Tento díl bohužel nemá licenci NHLPA, takže ve hře zcela chybí jména hráčů. V té době to asi tak nevadilo, protože fanoušci čísla svých oblíbenců znali, ale když jsem si po více než 30 letech zkusil zahrát za Penguins, které jsem jako většina tehdejších českých kluků zbožňoval, měl jsem se soupiskou větší potíže, než jsem očekával. První formaci LW - 25, C - 66, RW - 8, LD - 77, RD - 5 jsem ještě identifikoval snadno (schválně si to pamětníci zkuste - jsou to Kevin Stevens, Mario Lemieux, Mark Recchi, Paul Coffey a Ulf Samuelsson). Ale už u druhé jsem narazil. Šedesát osmička byla jasná, ale vůbec jsem nedokázal identifikovat centra s číslem 9 a levé křídlo s číslem 12. To, že v ročníku 90-91 nosil Ron Francis devítku místo své obvyklé desítky jsem nevěděl a na Boba Erreyho jsem si pro změnu nevzpomněl vůbec. A třetí lajnu už jsem si musel celou najít na internetu. Nakonec mi tedy absence licence NHLPA vadila víc, než jsem čekal.
Tuto licenci se EA podařilo získat o rok později, takže konečně tu máme všechny skutečné hráče, ale jelikož se vedení NHL nelíbilo, že v NHL Hockey byly bitky (které podle mě k hokeji neodmyslitelně patří), nedomluvilo se vedení soutěže s EA na licenci. Proto v NHLPA Hockey '93 nenajdete na ledě jediné logo týmů NHL. Místo New York Islanders si můžete zahrát za Long Island, ale jinak absence licence NHL hře nijak zásadně neubližuje. Detroit je zkrátka červenobílý, Toronto modrobílé, atd. A znaky na dresech stejně nikdy ve hrách pro Segu Mega Drive nebyly.
V roce 1993 se EA domluvili jak s NHL tak s NHLPA a tak tu máme (poprvé pod hlavičkou EA Sports) první plně licencovaný díl NHL - NHL Hockey 94 známější pod zkráceným názvem NHL '94. Daní za oficiální licenci NHL bylo to, že ze hry byly odstraněny bitky, proto je bohužel v tomto ročníku nenajdete. Naopak nejvýraznější novinkou, kterou tento díl přinesl je tzv. one timer, neboli střela z první bezprostředně po přihrávce. Někomu se to možná může zdát z dnešního pohledu jako nedůležité, ale pravdou je, že tento prvek zásadně změnil dynamiku hry a proto je považován za nejvýznamější novinku v celé historii série. Kromě one timeru přibyla možnost ovládat brankáře, což většina hráčů stejně moc nevyužívala a také se o něco málo zvýšilo tempo celé hry. Jinak se NHL '94 nijak zásadně neliší od svého předchůdce.
Oproti PC verzi, kterou zná velká část zdejších uživatelů, tu máme několik rozdílů. Tím bohužel největším je to, že konzolová verze hry vůbec neumožňuje hrát sezónu. K dispozici je pouze samostatný zápas (kde si lze nově zahrát i za výběry hvězd obou konferencí), play off na jeden vítězný zápas, klasické play off a samostatné nájezdy. U každého hráče si lze zobrazit jeho portrét a vlastnosti, ale narozdíl od počítače tu nejsou žádné statistiky. V konzolové verzi rovněž chybí tabulka týmů ze sezóny 92-93, nelze tu dělat přestupy hráčů a po skončení play off se kromě Stanley Cupu nerozdávají žádné individuální trofeje. Před zápasem je porovnání týmů vyjádřeno jediným číslem a ne porovnáním jednotlivých aspektů obou týmů (což ale třeba v NHLPA Hockey '93 bylo) a v zápase pak je možno střídat pouze tři formace, zatímco na PC to byly čtyři. Naopak na konzolích je před zápasem zobrazeno, který hráč je v laufu (hot) a který je z formy (cold). A také tu najdete dva nové týmy - Anaheim Mighty Ducks a Floridu Panthers.
Takhle by se mohlo zdát, že PC verze je jasně lepší a není žádný důvod si NHL '94 pro Segu zahrát. Ale není tomu tak. NHL pro Segu je totiž mnohem dynamičtější. Kluziště je o něco menší než na PC a také hráči jsou nepatrně větší. Celý zápas má větší spád a na všechno je mnohem méně času. Z one timerů sice padá hodně gólů, ale zdaleka ne tolik jako na PC, protože pokud se ve verzi pro Segu váš hráč zaparkuje k protější tyčce máte max. 2-3 vteřiny na to, abyste ho našli přesnou přihrávkou, než ho soupeř sestřelí. To ale neznamená, že by padalo méně gólů než na PC. Jakmile se hráči naučí několik osvědčených triků, jak docílit branky, budou opět zápasy končit dvojciferným skóre.
Po grafické stránce je samozřejmě PC verze mnohem hezčí. Ale už si nevzpomínám, jak je to s hudebním doprovodem. Pro konzolovou verzi si totiž EA Sports najaly klávesistu, který v té době hrál při zápasech San Jose Sharks, a ten pro ně nahrál 72 melodií, které jsou typické pro jednotlivé stadióny. Takže když dáte gól za Vancouver, ozve se jiná melodie, než když branku vsítíte za Hartford. Pro tehdejší fanoušky se tak jednalo o další způsob, jak jim ještě lépe vsugerovat pocit, že hrají na svém domácím stadiónu.
NHL '94 bývá v Americe označována za nejlepší sportovní hru pro šestnáctibitové konzole a často i za nejlepší sportovní hru vůbec. Další díly na Segu sice nejsou špatné, ale většina z nich je zbytečně moc rychlá a na vyšší obtížnost mívají vaši hokejisti úspěšnost přihrávek obvykle pod 40%, takže málokterý hráč preferuje novější ročníky před NHL '94. O tom, že je tato legendární hra nesmrtelná nejlépe svědčí to, že na stránkách nhl94.com se pravidelně aktualizují soupisky (momentálně nejnovější jsou před play off 2022), takže si můžete zahrát třeba i za McDavida a Seattle Kraken. Ale proč bych to dělal, když za ty největší legendy si můžu zahrát v původní hře?
Mnozí počítačoví hráči se domnívají, že se jedná o první díl NHL vůbec, ale to je omyl, protože tento díl je sice prvním, který se objevil na PC, ale před ním už vyšla dvě pokračování na Segu Mega Drive. Nejprve bych ovšem rád jako malou kuriozitu zmínil vůbec první hokej pro Segu, který EA vydaly v roce 1990. Jmenuje se EA Hockey a ačkoliv má stejný engine jako první díl NHL, hrát v něm lze pouze za národní týmy. Všechny soupisky jsou fiktivní a kromě Sovětského svazu, Československa, Švédska, Kanady a jiných zemí, kde se hokej běžně hraje, si můžete zahrát za státy jako Portugalsko, Lucembursko, Island nebo Jugoslávie.
Další díl již získal licenci NHL a vyšel pod názvem NHL Hockey v roce 1991. Reprezentační týmy tu tenti chybí, místo nich si už můžete zahrát za všechny týmy NHL z ročníku 1990-91. Tento díl bohužel nemá licenci NHLPA, takže ve hře zcela chybí jména hráčů. V té době to asi tak nevadilo, protože fanoušci čísla svých oblíbenců znali, ale když jsem si po více než 30 letech zkusil zahrát za Penguins, které jsem jako většina tehdejších českých kluků zbožňoval, měl jsem se soupiskou větší potíže, než jsem očekával. První formaci LW - 25, C - 66, RW - 8, LD - 77, RD - 5 jsem ještě identifikoval snadno (schválně si to pamětníci zkuste - jsou to Kevin Stevens, Mario Lemieux, Mark Recchi, Paul Coffey a Ulf Samuelsson). Ale už u druhé jsem narazil. Šedesát osmička byla jasná, ale vůbec jsem nedokázal identifikovat centra s číslem 9 a levé křídlo s číslem 12. To, že v ročníku 90-91 nosil Ron Francis devítku místo své obvyklé desítky jsem nevěděl a na Boba Erreyho jsem si pro změnu nevzpomněl vůbec. A třetí lajnu už jsem si musel celou najít na internetu. Nakonec mi tedy absence licence NHLPA vadila víc, než jsem čekal.
Tuto licenci se EA podařilo získat o rok později, takže konečně tu máme všechny skutečné hráče, ale jelikož se vedení NHL nelíbilo, že v NHL Hockey byly bitky (které podle mě k hokeji neodmyslitelně patří), nedomluvilo se vedení soutěže s EA na licenci. Proto v NHLPA Hockey '93 nenajdete na ledě jediné logo týmů NHL. Místo New York Islanders si můžete zahrát za Long Island, ale jinak absence licence NHL hře nijak zásadně neubližuje. Detroit je zkrátka červenobílý, Toronto modrobílé, atd. A znaky na dresech stejně nikdy ve hrách pro Segu Mega Drive nebyly.
V roce 1993 se EA domluvili jak s NHL tak s NHLPA a tak tu máme (poprvé pod hlavičkou EA Sports) první plně licencovaný díl NHL - NHL Hockey 94 známější pod zkráceným názvem NHL '94. Daní za oficiální licenci NHL bylo to, že ze hry byly odstraněny bitky, proto je bohužel v tomto ročníku nenajdete. Naopak nejvýraznější novinkou, kterou tento díl přinesl je tzv. one timer, neboli střela z první bezprostředně po přihrávce. Někomu se to možná může zdát z dnešního pohledu jako nedůležité, ale pravdou je, že tento prvek zásadně změnil dynamiku hry a proto je považován za nejvýznamější novinku v celé historii série. Kromě one timeru přibyla možnost ovládat brankáře, což většina hráčů stejně moc nevyužívala a také se o něco málo zvýšilo tempo celé hry. Jinak se NHL '94 nijak zásadně neliší od svého předchůdce.
Oproti PC verzi, kterou zná velká část zdejších uživatelů, tu máme několik rozdílů. Tím bohužel největším je to, že konzolová verze hry vůbec neumožňuje hrát sezónu. K dispozici je pouze samostatný zápas (kde si lze nově zahrát i za výběry hvězd obou konferencí), play off na jeden vítězný zápas, klasické play off a samostatné nájezdy. U každého hráče si lze zobrazit jeho portrét a vlastnosti, ale narozdíl od počítače tu nejsou žádné statistiky. V konzolové verzi rovněž chybí tabulka týmů ze sezóny 92-93, nelze tu dělat přestupy hráčů a po skončení play off se kromě Stanley Cupu nerozdávají žádné individuální trofeje. Před zápasem je porovnání týmů vyjádřeno jediným číslem a ne porovnáním jednotlivých aspektů obou týmů (což ale třeba v NHLPA Hockey '93 bylo) a v zápase pak je možno střídat pouze tři formace, zatímco na PC to byly čtyři. Naopak na konzolích je před zápasem zobrazeno, který hráč je v laufu (hot) a který je z formy (cold). A také tu najdete dva nové týmy - Anaheim Mighty Ducks a Floridu Panthers.
Takhle by se mohlo zdát, že PC verze je jasně lepší a není žádný důvod si NHL '94 pro Segu zahrát. Ale není tomu tak. NHL pro Segu je totiž mnohem dynamičtější. Kluziště je o něco menší než na PC a také hráči jsou nepatrně větší. Celý zápas má větší spád a na všechno je mnohem méně času. Z one timerů sice padá hodně gólů, ale zdaleka ne tolik jako na PC, protože pokud se ve verzi pro Segu váš hráč zaparkuje k protější tyčce máte max. 2-3 vteřiny na to, abyste ho našli přesnou přihrávkou, než ho soupeř sestřelí. To ale neznamená, že by padalo méně gólů než na PC. Jakmile se hráči naučí několik osvědčených triků, jak docílit branky, budou opět zápasy končit dvojciferným skóre.
Po grafické stránce je samozřejmě PC verze mnohem hezčí. Ale už si nevzpomínám, jak je to s hudebním doprovodem. Pro konzolovou verzi si totiž EA Sports najaly klávesistu, který v té době hrál při zápasech San Jose Sharks, a ten pro ně nahrál 72 melodií, které jsou typické pro jednotlivé stadióny. Takže když dáte gól za Vancouver, ozve se jiná melodie, než když branku vsítíte za Hartford. Pro tehdejší fanoušky se tak jednalo o další způsob, jak jim ještě lépe vsugerovat pocit, že hrají na svém domácím stadiónu.
NHL '94 bývá v Americe označována za nejlepší sportovní hru pro šestnáctibitové konzole a často i za nejlepší sportovní hru vůbec. Další díly na Segu sice nejsou špatné, ale většina z nich je zbytečně moc rychlá a na vyšší obtížnost mívají vaši hokejisti úspěšnost přihrávek obvykle pod 40%, takže málokterý hráč preferuje novější ročníky před NHL '94. O tom, že je tato legendární hra nesmrtelná nejlépe svědčí to, že na stránkách nhl94.com se pravidelně aktualizují soupisky (momentálně nejnovější jsou před play off 2022), takže si můžete zahrát třeba i za McDavida a Seattle Kraken. Ale proč bych to dělal, když za ty největší legendy si můžu zahrát v původní hře?
Pro: Nejlepší arkádový hokej, one timery, nájezdy
Proti: Nelze hrát celou sezónu