Rozhodl jsem se zcela přepsat svůj komentář, a také trochu upravit hodnocení. Původních 100% musím přeci jen s odstupem času zredukovat. Není to pro to, že by hra ztratila v mých očích hodnotu, ale přeci jen musím uznat několik věcí.
Prvně uvedu to, že Mafia 2 je moje srdcová záležitost. Vzpomínka na první spuštění, kdy jsem po krátkém slunečném úvodu pádil zasněženým městem je naprosto dokonalá. Ten pocit, ta nálada a to nadšení z nové hry, jsem pravděpodobně už nikdy jinde nezažil. Atmosféra zimního Empire Bay je zcela pohlcující.
A stejně tak pohlcující je příběh, který dělá Mafii tou pravou Mafií (na což u trojky bohužel zcela zapomněli). První kroky od vojáka na zdravotní dovolené s pár dolary v kapse, přes první kšeftíky s kamarádem Joem až po šplhání v mafiánském žebříčku je stále zábavné sledovat, a odehrát si Mafii je jako pustit si dobrý film. Postavy mají své charaktery, a samozřejmě se nejedná o žádné dobráky. Jsme v Mafii, tady jde o prachy a pověst. Takže v rámci hry potkáváme větší parchanty a menší parchanty. Typicky kladných postav je tu zatraceně málo (napadá mne tak Vitova setra, matka…).
K mé radosti jsou velkou součástí hry auta. Vypadají dobře, je jich tu celkem dost, je možno je upravit (barva, kola, výkon, značka) a na simulační mód řízení je to extrémně zábavné, protože hlavně ve vypjatých situacích (honičky) je řízení auta správnou výzvou. Když to člověk dostane do ruky, dokáže utíkat velmi efektně a efektivně. I tak se občas nevyhne fatální chybě, což k tomu ale patří.
Na střelbu nejsem pražádný odborník, takže mohu jen z vlastního pohledu říci, že mne střelba v Mafii baví. Většinou je nutný pomalý postup a střelba z poza krytu, protože při vběhnutí mezi nepřátele během chvíle hráč schytá fatální kulku. Bohužel s několikrát odehranou hrou to tady ztrácí svůj lesk, neboť nepřátelé mají poměrně striktní kód chování. Objevují se na stejných místech a chovají se stejně, takže když to člověk odehrál několikrát, tak ví, kdo odkud vyběhne, kam poběží a co bude dělat.
Grafika mi přijde výborná dodnes, odlesky, detaily, i po těch letech ta hra pořád vypadá k světu. Ke zvukům taky nemám výhrady, ani k českému dabingu. Hraju s ním od prvních chvil a už jsem si na něj tak zvykl, že si to neumím jinak představit. Pár chybek by se tam našlo, a dle ostatních komentujících je EN značně zdařilejší, ale prostě...k Mafii patří český dabing, pardon, ale anglický si nezapnu.
Město je zpracované úžasně, má mnoho detailů a uvěřitelné rozložení. Bohužel je tak nějak prázdné, kromě cílů misí tam hráč nemá moc co na práci. A tady začnu s reálnými výtkami ke hře, které jsem předtím tak trochu poingoroval.
Rozlehlost a zpracování města je super, jenže v Mafii 2 bohužel nějak nemáte důvod zastavit a kochat se kdekoli jinde, než probíhají mise. Není tam skoro nic, můžete si doplnit zdraví u hot-dog stánku či v burgrárně, můžete si převléknout hadry, můžete dotankovat (spíše ze srandy, protože v běžné hře nemáte prakticky šanci vyjet nádrž). Ale to je tak nějak vše. Žádné vedlejší mise, žádné aktivity, prostě nic. Ježdění po městě si hráč užívá jen tím, že ho mise posílají od čerta k ďáblu.
Jak bylo v komentářích několikrát zmíněno, některé vedlejší postavy v rámci potkávání nabízejí různé budoucí aktivity, které ale nikdy nenastanou. Vykrádání s Giuseppem, kradení aut na zakázku pro Bruna...nic z toho se ve hře neobjeví, ale indicie v dialozích jasně napovídají, že to tam být mělo. Taková škoda.
A bohužel značným zkrácením trpí celá hra. V příběhu, ač výborném, jsou prostě vidět ty díry, kde měla být další příběhová náplň, ale v rámci úspor a urychlení vydání to bylo zhuštěno a poškrtáno.
A to je asi největší výtka ke hře, ta hra mohla být legendární, ale prostě ji vlastní kus chybí, a ona to dobře ví.
A o to větší bylo zklamání z tenkrát oznámené definitivní edice, kdy jsem pln naděje doufal, že by mohli oprášit nevydané součásti a hru udělat takovou, jaká měla být. Nestalo se tak, místo toho jsme dostali hru plnou nových chyb, od neoprávněně zvýšené náročnosti na GPU po místo pro HDD. Vizuálně originál vypadal často lépe.
Tedy Mafia 2 zůstává stále stejná – má srdcová záležitost s úžasnými vzpomínkami na atmosféru, ale se smutným stínem někde v pozadí, že to není taková hra, jaká mohla být.
Prvně uvedu to, že Mafia 2 je moje srdcová záležitost. Vzpomínka na první spuštění, kdy jsem po krátkém slunečném úvodu pádil zasněženým městem je naprosto dokonalá. Ten pocit, ta nálada a to nadšení z nové hry, jsem pravděpodobně už nikdy jinde nezažil. Atmosféra zimního Empire Bay je zcela pohlcující.
A stejně tak pohlcující je příběh, který dělá Mafii tou pravou Mafií (na což u trojky bohužel zcela zapomněli). První kroky od vojáka na zdravotní dovolené s pár dolary v kapse, přes první kšeftíky s kamarádem Joem až po šplhání v mafiánském žebříčku je stále zábavné sledovat, a odehrát si Mafii je jako pustit si dobrý film. Postavy mají své charaktery, a samozřejmě se nejedná o žádné dobráky. Jsme v Mafii, tady jde o prachy a pověst. Takže v rámci hry potkáváme větší parchanty a menší parchanty. Typicky kladných postav je tu zatraceně málo (napadá mne tak Vitova setra, matka…).
K mé radosti jsou velkou součástí hry auta. Vypadají dobře, je jich tu celkem dost, je možno je upravit (barva, kola, výkon, značka) a na simulační mód řízení je to extrémně zábavné, protože hlavně ve vypjatých situacích (honičky) je řízení auta správnou výzvou. Když to člověk dostane do ruky, dokáže utíkat velmi efektně a efektivně. I tak se občas nevyhne fatální chybě, což k tomu ale patří.
Na střelbu nejsem pražádný odborník, takže mohu jen z vlastního pohledu říci, že mne střelba v Mafii baví. Většinou je nutný pomalý postup a střelba z poza krytu, protože při vběhnutí mezi nepřátele během chvíle hráč schytá fatální kulku. Bohužel s několikrát odehranou hrou to tady ztrácí svůj lesk, neboť nepřátelé mají poměrně striktní kód chování. Objevují se na stejných místech a chovají se stejně, takže když to člověk odehrál několikrát, tak ví, kdo odkud vyběhne, kam poběží a co bude dělat.
Grafika mi přijde výborná dodnes, odlesky, detaily, i po těch letech ta hra pořád vypadá k světu. Ke zvukům taky nemám výhrady, ani k českému dabingu. Hraju s ním od prvních chvil a už jsem si na něj tak zvykl, že si to neumím jinak představit. Pár chybek by se tam našlo, a dle ostatních komentujících je EN značně zdařilejší, ale prostě...k Mafii patří český dabing, pardon, ale anglický si nezapnu.
Město je zpracované úžasně, má mnoho detailů a uvěřitelné rozložení. Bohužel je tak nějak prázdné, kromě cílů misí tam hráč nemá moc co na práci. A tady začnu s reálnými výtkami ke hře, které jsem předtím tak trochu poingoroval.
Rozlehlost a zpracování města je super, jenže v Mafii 2 bohužel nějak nemáte důvod zastavit a kochat se kdekoli jinde, než probíhají mise. Není tam skoro nic, můžete si doplnit zdraví u hot-dog stánku či v burgrárně, můžete si převléknout hadry, můžete dotankovat (spíše ze srandy, protože v běžné hře nemáte prakticky šanci vyjet nádrž). Ale to je tak nějak vše. Žádné vedlejší mise, žádné aktivity, prostě nic. Ježdění po městě si hráč užívá jen tím, že ho mise posílají od čerta k ďáblu.
Jak bylo v komentářích několikrát zmíněno, některé vedlejší postavy v rámci potkávání nabízejí různé budoucí aktivity, které ale nikdy nenastanou. Vykrádání s Giuseppem, kradení aut na zakázku pro Bruna...nic z toho se ve hře neobjeví, ale indicie v dialozích jasně napovídají, že to tam být mělo. Taková škoda.
A bohužel značným zkrácením trpí celá hra. V příběhu, ač výborném, jsou prostě vidět ty díry, kde měla být další příběhová náplň, ale v rámci úspor a urychlení vydání to bylo zhuštěno a poškrtáno.
A to je asi největší výtka ke hře, ta hra mohla být legendární, ale prostě ji vlastní kus chybí, a ona to dobře ví.
A o to větší bylo zklamání z tenkrát oznámené definitivní edice, kdy jsem pln naděje doufal, že by mohli oprášit nevydané součásti a hru udělat takovou, jaká měla být. Nestalo se tak, místo toho jsme dostali hru plnou nových chyb, od neoprávněně zvýšené náročnosti na GPU po místo pro HDD. Vizuálně originál vypadal často lépe.
Tedy Mafia 2 zůstává stále stejná – má srdcová záležitost s úžasnými vzpomínkami na atmosféru, ale se smutným stínem někde v pozadí, že to není taková hra, jaká mohla být.
