Na třetí díl jsem se v době vydání těšil opravdu hodně. Měl jsem načteny všechny dobové recenze a následné demo s jednou mapou jsem hrál prakticky pořád dokola. Dokonce si vzpomínám, že tam v Castle městě hrála hudba, která v plné verzi podkresluje město Stronghold.
Základní hra obsahuje 7 kampaní, které mají celkem pohodovou obtížnost. Vzpomínám si, že když jsem hrál poprvé, tak jsem měl snad jediný problém v poslední misi v kampani Dungeons and Devils, kdy jsem sice obvykle dokázal porazit obránce brány, ale následně mě finální hrdina soupeře v pohodě dorazil. Naštěstí jsem pak objevil, že se dá brána obejít s pomocí artefaktu křídel. A mám takový pocit, že se mi ho jednou podařilo porazit i probojováním se přes bránu.
Počet frakcí se rozšířil na 8 a zdá se mi, že se některé frakce mohou hodit pro některé scénáře víc, pro jiné méně. Ale jinak jsem s celkovým vyvážením spokojený, ani jsem neměl moc problémů v tom si najít pro každou frakci vhodnou taktiku, jak za ně hrát proti počítači a to i na vyšších obtížnostech. Je mi ale jasné, že bych v multiplayeru dostal od nějakého zkušenějšího hráče slušně napráskáno. A to především proto, že většinou hraju s jedním hrdinou, se kterým jede veškerá moje armáda. Nejvíce jsem si pak oblíbil stranu mágů v Tower, kvůli jejich dalekonosným jednotkám, pak taky Dungeon díky jejich černým drakům a klasiku Castle. Naopak mě moc nebaví hrát za Rampart a Fortress.
Ruku v ruce s frakcemi jsou pak jejich města, jejichž design a hrající hudbu v každém díle velmi rád obdivuji. Zde jsem si oblíbil hlavně zimní Tower a podzemní Dungeon. Líbí se mi i design budovy na základě dovezeného grálu, hlavně zářící satan v Infernu vypadá fakt dobře. A co se týče hudby ve městech, tak do té se vždy velmi rád zaposlouchávám i jen tak při práci. Nejvíce mám rád asi tu ve Fortress, ale i valčík v Toweru se dobře poslouchá.
Ve dvojce jsem si hodně oblíbil zavedení sekundárních skillů, zde došlo k jejich dalšímu rozšíření a já musím opět tleskat. Až na pár výjimek mám vždy dilema, který z nabízených skillů si vybrat, protože oba nabízené kousky jsou obvykle dost zajímavé a těch volných slotů je zatraceně málo. Já obvykle hraji za mága specializovaného na magii země, kvůli jejím užitečným kouzlům. Ale je fajn, že je možné celkem dobře vycvičit i nemagického hrdinu, který má šanci obstát i proti silnějšímu mágovi.
Magie se oproti předchozímu dílu také rozrostla a každý ze čtyř živlů nabízí slušné množství kouzel. Je teda pravdou, že pravidelně aplikuji především jen pár oblíbených, ale věřím, že se i se zbytkem dají dělat slušné divy. Jak už jsem zmínil, oblíbil jsem si především magii země disponující zpomalením, zvýšením obrany, silnou útočnou implozí, ale hlavně Town Portalem. Díky němu je zásobování jednotkami a taky obrana před nečekanými nájezdy nepřátelských hrdinů úplně jiné káva.
Hra celkově vypadá zase o něco lépe, krásná ručně kreslená grafika, která si drží svůj styl a přitom není problém se kdekoliv rychle zorientovat. Vzhled a animace jednotek je taky fajn. Zde bych vytknul maximálně jen vzhled hyder, které mají oproti předchozím dílům nohy, ale co už.
Tradiční výtka u Heroes her směřuje opět k AI počítače, která na vyšších obtížnostech podvádí. Mám tedy opět podezření, že AI hrdinové znají ihned celou mapu a tak jezdí hned na jistotu těmi nejefektivnějšími cestami. Pak jsem si jistý, že počítači stačí pro odhalení přibližného místa umístění grálu pouze jeden obelisk. A v bojích mi jeho kouzlení přijde taky značně podezřelé. Například zemětřesením prakticky vždy rozbije bránu nebo chain lighting letí výhradně na mé jednotky, ale s tím si stopro jistý nejsem.
Suma sumárum, třetí Heroes se mimořádně povedly a jsou vrcholem této série. I při opakovaném hraní se skvěle bavím a naplno se tu projevuje syndrom "ještě jedno kolo a jdu spát".
Základní hra obsahuje 7 kampaní, které mají celkem pohodovou obtížnost. Vzpomínám si, že když jsem hrál poprvé, tak jsem měl snad jediný problém v poslední misi v kampani Dungeons and Devils, kdy jsem sice obvykle dokázal porazit obránce brány, ale následně mě finální hrdina soupeře v pohodě dorazil. Naštěstí jsem pak objevil, že se dá brána obejít s pomocí artefaktu křídel. A mám takový pocit, že se mi ho jednou podařilo porazit i probojováním se přes bránu.
Počet frakcí se rozšířil na 8 a zdá se mi, že se některé frakce mohou hodit pro některé scénáře víc, pro jiné méně. Ale jinak jsem s celkovým vyvážením spokojený, ani jsem neměl moc problémů v tom si najít pro každou frakci vhodnou taktiku, jak za ně hrát proti počítači a to i na vyšších obtížnostech. Je mi ale jasné, že bych v multiplayeru dostal od nějakého zkušenějšího hráče slušně napráskáno. A to především proto, že většinou hraju s jedním hrdinou, se kterým jede veškerá moje armáda. Nejvíce jsem si pak oblíbil stranu mágů v Tower, kvůli jejich dalekonosným jednotkám, pak taky Dungeon díky jejich černým drakům a klasiku Castle. Naopak mě moc nebaví hrát za Rampart a Fortress.
Ruku v ruce s frakcemi jsou pak jejich města, jejichž design a hrající hudbu v každém díle velmi rád obdivuji. Zde jsem si oblíbil hlavně zimní Tower a podzemní Dungeon. Líbí se mi i design budovy na základě dovezeného grálu, hlavně zářící satan v Infernu vypadá fakt dobře. A co se týče hudby ve městech, tak do té se vždy velmi rád zaposlouchávám i jen tak při práci. Nejvíce mám rád asi tu ve Fortress, ale i valčík v Toweru se dobře poslouchá.
Ve dvojce jsem si hodně oblíbil zavedení sekundárních skillů, zde došlo k jejich dalšímu rozšíření a já musím opět tleskat. Až na pár výjimek mám vždy dilema, který z nabízených skillů si vybrat, protože oba nabízené kousky jsou obvykle dost zajímavé a těch volných slotů je zatraceně málo. Já obvykle hraji za mága specializovaného na magii země, kvůli jejím užitečným kouzlům. Ale je fajn, že je možné celkem dobře vycvičit i nemagického hrdinu, který má šanci obstát i proti silnějšímu mágovi.
Magie se oproti předchozímu dílu také rozrostla a každý ze čtyř živlů nabízí slušné množství kouzel. Je teda pravdou, že pravidelně aplikuji především jen pár oblíbených, ale věřím, že se i se zbytkem dají dělat slušné divy. Jak už jsem zmínil, oblíbil jsem si především magii země disponující zpomalením, zvýšením obrany, silnou útočnou implozí, ale hlavně Town Portalem. Díky němu je zásobování jednotkami a taky obrana před nečekanými nájezdy nepřátelských hrdinů úplně jiné káva.
Hra celkově vypadá zase o něco lépe, krásná ručně kreslená grafika, která si drží svůj styl a přitom není problém se kdekoliv rychle zorientovat. Vzhled a animace jednotek je taky fajn. Zde bych vytknul maximálně jen vzhled hyder, které mají oproti předchozím dílům nohy, ale co už.
Tradiční výtka u Heroes her směřuje opět k AI počítače, která na vyšších obtížnostech podvádí. Mám tedy opět podezření, že AI hrdinové znají ihned celou mapu a tak jezdí hned na jistotu těmi nejefektivnějšími cestami. Pak jsem si jistý, že počítači stačí pro odhalení přibližného místa umístění grálu pouze jeden obelisk. A v bojích mi jeho kouzlení přijde taky značně podezřelé. Například zemětřesením prakticky vždy rozbije bránu nebo chain lighting letí výhradně na mé jednotky, ale s tím si stopro jistý nejsem.
Suma sumárum, třetí Heroes se mimořádně povedly a jsou vrcholem této série. I při opakovaném hraní se skvěle bavím a naplno se tu projevuje syndrom "ještě jedno kolo a jdu spát".
