Tak jsem se konečně dokopala k tomuhle mixu picrossu a vizuální novely. Picross nebo u nás taky známý jako malovaná křížovka je vedle sudoku a klasických švédských křížovek jedna z věcí, co mi pomáhala přežívat první roky na vysoké. Všechny tři zmiňované věci ale obecně nemaratonuju: dokončím jeden kus a jdu dělat něco jiného. Tady přichází první problém Murder by Numbers.
Ačkoliv největší rozměr picrossu ve hře je tabulka 15x20, tak hraní opravdu rychle omrzí. Přečtete si pár vět příběhu a pak strávíte okolo 5-10min na jedné křížovce, ha jeden důkaz, no potřebujeme další tři, 5-10 minut křížovka, hmm ten chlap je nějaký podezřelý, co má v baťohu, 5-10min. křížovka... No asi si uděláte obrázek (a ne křížovkový). Naopak se mi líbilo hackování systému pomocí rychlé sekvence 5x5 na čas. Alespoň tohle hraní trochu oživilo.
První dva případy celkem rychle uplynuly, ale pak už zmizela jakákoliv variace velikosti (a tudíž i obtížnosti) křížovek a ačkoli jsem byla schopná první dva případy zvládnout kompletně bez nápovědy, poslední křížovka ve třetím případu mi podtrhla nohy a já třikrát došla ke stejné chybě a bez nápovědy prostě nebyla schopná dokončit. Nálada opadla a poslední případ jsem už skoro celý dělala více méně s nápovědami a pomůckami.
Když přestanu naříkat nad tím, jak mě to ke konci už těžce nebavilo, tak příběh samotný nebyl nic moc. Ať už mluvíme o každém individuálním případu nebo příběhu který se táhl celou hrou. Moc mě to prostě neoslnilo. Naopak musím vypíchnout to, že všechny postavy měly něco do sebe, a kromě padouchů mi všichni přišli opravdoví včetně chyb a výstředností. Ex-manželovi jsem měla chuť zakroutit krkem od okamžiku kdy se objevil na obrazovce. Úvodní 'anime-intro' bylo taky super, ale zkoukla jsem to jen poprvé a pak už přeskakovala.
Nápad to nebyl špatný, ale i když křížovky všeho druhu můžu, jejich množství v narativu bylo až moc. Ke konci jsem se dodrala po 20 hodinách ale hrála jsem pravděpodobně po půl hodinových sekvencích. A to u hry, kterou má táhnout příběh není zrovna dobrá vizitka. Neříkám, že to je hra, které by se měl každý vyhnout, ale ani bych ji nedoporučovala na potkání.
Ačkoliv největší rozměr picrossu ve hře je tabulka 15x20, tak hraní opravdu rychle omrzí. Přečtete si pár vět příběhu a pak strávíte okolo 5-10min na jedné křížovce, ha jeden důkaz, no potřebujeme další tři, 5-10 minut křížovka, hmm ten chlap je nějaký podezřelý, co má v baťohu, 5-10min. křížovka... No asi si uděláte obrázek (a ne křížovkový). Naopak se mi líbilo hackování systému pomocí rychlé sekvence 5x5 na čas. Alespoň tohle hraní trochu oživilo.
První dva případy celkem rychle uplynuly, ale pak už zmizela jakákoliv variace velikosti (a tudíž i obtížnosti) křížovek a ačkoli jsem byla schopná první dva případy zvládnout kompletně bez nápovědy, poslední křížovka ve třetím případu mi podtrhla nohy a já třikrát došla ke stejné chybě a bez nápovědy prostě nebyla schopná dokončit. Nálada opadla a poslední případ jsem už skoro celý dělala více méně s nápovědami a pomůckami.
Když přestanu naříkat nad tím, jak mě to ke konci už těžce nebavilo, tak příběh samotný nebyl nic moc. Ať už mluvíme o každém individuálním případu nebo příběhu který se táhl celou hrou. Moc mě to prostě neoslnilo. Naopak musím vypíchnout to, že všechny postavy měly něco do sebe, a kromě padouchů mi všichni přišli opravdoví včetně chyb a výstředností. Ex-manželovi jsem měla chuť zakroutit krkem od okamžiku kdy se objevil na obrazovce. Úvodní 'anime-intro' bylo taky super, ale zkoukla jsem to jen poprvé a pak už přeskakovala.
Nápad to nebyl špatný, ale i když křížovky všeho druhu můžu, jejich množství v narativu bylo až moc. Ke konci jsem se dodrala po 20 hodinách ale hrála jsem pravděpodobně po půl hodinových sekvencích. A to u hry, kterou má táhnout příběh není zrovna dobrá vizitka. Neříkám, že to je hra, které by se měl každý vyhnout, ale ani bych ji nedoporučovala na potkání.
