„A nyní zaručených 10 minut hudby! Jen co si poslechnete 9 minut reklam od našich sponzorů.“
Můj současný pohled na GTA III bude poněkud schizofrenní. Chcete vědět proč? V době vydání jsem GéTéÁčko vnímal jako určitou modlu. Utratil jsem všechny své tehdejší peníze za upgrade PC, jen abych ho rozjel a pak jsme si spolu užili vskutku krásné léto (dodnes si pamatuju, že to bylo něco přes 9000 Kč, které jsem ve svých 14 letech našetřil de facto bez pomoci). Nevnímal jsem na hře žádné chyby. Jasně, bylo frustrující, že kontakt s vodou byl doslova smrtící, anebo, že ponechané auto za rohem zmizelo dřív, než jste stačili prošmejdit okolní budovu hledaje skrytý balíček, ale bral jsem to jako nutné zlo dané technickým omezením hardwaru tehdejší doby.
„Už vás nudí nejlepší přítel člověka?“ „Promiň, Fido, budeme tě muset utopit.“ „Proč nezkusit nejbližšího příbuzného člověka? Na www.mazlíčci-přes-noc.com máme všechny primáty na skladě od chapánů po gorily. Svého nového nejlepšího přítele budete milovat!“ „Mami, Jim-Jim mě kousl.“ „No jo, tak ho kousni taky, ano zlatíčko?“
Doslova jsem zíral na ten otevřený svět, konkrétně na to, že GTA III je mnohem víc než jen druhý díl převedený do 3D. Bylo mi jasné, že GTA III není první „open world“ hra, ale způsob, jakým vše fungovalo, byl nevídaný… Jen tak se procházet ulicemi, ukrást si auto, které se člověku zlíbí, sledovat reakce kolemjdoucích a poslouchat při tom originální radiostanice. Uhánět nadpozemskou rychlostí přes chodníky, skákat přes rampy, blbnout, dovádět, řádit… Co víc si přát? No jasně, zkusit si zahrát na policajta, záchranáře, nebo fake taxi (pozn. tahle hra po dosažení 18 roku věku nabyla zcela nový rozměr). Je paradoxní, že nejvíc času jsem strávil v prvotním Portlandu a stačilo mi to. Jeho ulice si umím při zavření očí dokonale vizualizovat. Designérsky je ale nejpovedenější příměstský Shoreside Vale, který v sobě skrývá nádech amerického snu.
„Dnes večer televizní událost, která se zapíše do historie – Liberty City Survivor! Tohle povýší reality show na úplně novou úroveň. Vezmeme 20 čerstvě podmínečně propuštěných chlápků, vybavíme je granátomety a plamenomety a necháme je se navzájem lovit. Je to ten typ reality show, kde se i vy můžete stát součástí akce!“ – „Zrovna jsem si kupoval sendvič v Happy Blimpu, když tu najednou oknem vtrhli dovnitř dva týpci a stříleli po sobě. Byl jsem tak nabuzený, že jsem si ani nevšiml, že mě zasáhli. Takhle jsem se stal na Liberty City Survivoru závislý a v nemocnici jej sleduji každý den!“
Zanedlouho po GTA III vyšel český klenot jménem Mafia. Dan Vávra se sice prsil, že programovali reálnou fyziku snad pro každou pneumatiku zvlášť, ale k čemu je to platné, když se do kopce belháte rychlostí 40 km/h a musíte zastavit na červenou? GTA III je proti tomu raketa, ovládat v něm auto je jako namazat si chleba máslem (Ehm, špatný případ, máslem z lednice se mi odjakživa mazalo dost blbě – tenký, nebo křehký krajíc místo mazání tím máslem spíše rozmrdávám po kuchyňské lince). Z mého pohledu vítězí arkádová hratelnost, která byla právě v GTA III dotažena k dokonalosti. Přinášela pocit svobody, ne(s)vázanosti, takřka nekonečných možností, ale zároveň jednoduchosti a přímočarosti, která poskytuje hře jasnou strukturu.
„Cítila jsem strach z budoucnosti a někdy jsem i mívala trému před velkými událostmi jako je například porod nebo rodinný pohřeb, ale hej, člověk přeci občas potřebuje pomoc, když je mu v životě nejhůř. Tehdy jsem objevila Equinox!“ „Po rozvodu a ztrátě malého Tomyho mě život ubíjel, nemohl jsem se v práci na nic soustředit, ale po vyzkoušení Equinoxu jsem se stal zaměstnancem měsíce třikrát po sobě!“ „Kdysi jsem upadával do bezvědomí na celé hodiny, ale nyní s Equinoxem, nepotřebuju nikdy spát!“ „Equinox je nový od Zaibatsu Pharmaceuticals – žádejte od svého lékaře Equinox ještě dnes! (Equinox může způsobovat nevolnost, ztrátu spánku, rozmazané vidění, krvácení, poškození ledvin, nepravidelné dýchaní, neužívejte Equinox, pokud pracujete s těžkými stroji, řídíte auto, jste těhotná, jste plodná, nebo máte v rodině historii psychických poruch) Equinox, zmírňuje životní těžkosti!“
GTA III jsem dopařil několikrát a vůbec mi tehdy nedošlo, jak obyčejný příběh se v hře vlastně odehrává. Asi jsem si sám hodně domýšlel a doplňoval představami, které jsme s kamarády samozřejmě bujaře rozvíjeli. Nyní, po dobrých 15 letech jsem si hru opět nainstaloval a překvapilo mě, jak je dějová linka primitivní a krátká. Vice City, byť město má menší a jednodušší, se zapsalo do historie tučnějším písmem, a to právě proto, že svoji sympatickou atmosféru 80. let doplnilo příběhem s dialogy a více než jednorozměrnými charaktery. Po dějové stránce Mafia prakticky nezestárla, za to v GTA III beze slova zaklepete „panu Salierimu“ na dveře a už z futer se suše ozve příkaz, koho máte zavraždit… A proč se mi před 15 lety hra zdála nekonečná, když nyní jsem ji profrčel snad za 15 hodin? Jedna hodina za každý rok přepsaných vzpomínek…
„Podepisuje se zaměstnání na vašem zdraví? Býváte unavení? Okrádá vás práce o čas, který byste trávili společenskými a rodinnými událostmi jako je sledování wrestlingu? Existuje snadné řešení! Žalujte svého zaměstnavatele! Víte, skvělá věc v tomto státě je, že můžete žalovat v podstatě každého pro cokoli a pravděpodobně vyhrajete, nebo alespoň získáte vyrovnání. V naší firmě Rakin a Ponzer, osobní úrazoví advokáti, vám můžeme ukázat, jak upadnutí a kvičení jako děvka může vyústit ve značné bolestné od vašeho zaměstnavatele. Specializujeme se také na kompenzace za zranění způsobené dopravními nehodami. Můžeme vás dokonce naučit, jak se vrhnout pod autobus a předstírat úraz. Hej, však proto se platí pojištění! Volejte advokátní kancelář Rakin a Ponzer a připravte se na život v luxusu!“
GTA III pro mě představuje velkolepou hru, protože i objevení nového unikátního skoku nebo „kill frenzy“ (nyní „rampage“) a nekonečné pokusy o jejich zdolání se postaralo o zážitek na půl odpoledne. Těžko něco takového napodobit a nemožné něco takového znovu prožít. Uchovám si ty vzpomínky, kdy jsem jako kluk chodil ulicemi svého rodného města, při tom v myšlenkách brouzdal po GTA a porovnával… A těšil se až doma zase sednu za počítač… Zní to šíleně? GTA III byla jako virtuální realita své doby a v nadsázce převratná hra – dobrodružný otevřený svět + zběsilá střílečka + stylové závody + mafiánský příběh – tedy plně funkční herní svět, který sice tvořily ingredience již známé, ale za to jejich spojení ještě nikdy nechutnalo tak skvěle.
Můj současný pohled na GTA III bude poněkud schizofrenní. Chcete vědět proč? V době vydání jsem GéTéÁčko vnímal jako určitou modlu. Utratil jsem všechny své tehdejší peníze za upgrade PC, jen abych ho rozjel a pak jsme si spolu užili vskutku krásné léto (dodnes si pamatuju, že to bylo něco přes 9000 Kč, které jsem ve svých 14 letech našetřil de facto bez pomoci). Nevnímal jsem na hře žádné chyby. Jasně, bylo frustrující, že kontakt s vodou byl doslova smrtící, anebo, že ponechané auto za rohem zmizelo dřív, než jste stačili prošmejdit okolní budovu hledaje skrytý balíček, ale bral jsem to jako nutné zlo dané technickým omezením hardwaru tehdejší doby.
„Už vás nudí nejlepší přítel člověka?“ „Promiň, Fido, budeme tě muset utopit.“ „Proč nezkusit nejbližšího příbuzného člověka? Na www.mazlíčci-přes-noc.com máme všechny primáty na skladě od chapánů po gorily. Svého nového nejlepšího přítele budete milovat!“ „Mami, Jim-Jim mě kousl.“ „No jo, tak ho kousni taky, ano zlatíčko?“
Doslova jsem zíral na ten otevřený svět, konkrétně na to, že GTA III je mnohem víc než jen druhý díl převedený do 3D. Bylo mi jasné, že GTA III není první „open world“ hra, ale způsob, jakým vše fungovalo, byl nevídaný… Jen tak se procházet ulicemi, ukrást si auto, které se člověku zlíbí, sledovat reakce kolemjdoucích a poslouchat při tom originální radiostanice. Uhánět nadpozemskou rychlostí přes chodníky, skákat přes rampy, blbnout, dovádět, řádit… Co víc si přát? No jasně, zkusit si zahrát na policajta, záchranáře, nebo fake taxi (pozn. tahle hra po dosažení 18 roku věku nabyla zcela nový rozměr). Je paradoxní, že nejvíc času jsem strávil v prvotním Portlandu a stačilo mi to. Jeho ulice si umím při zavření očí dokonale vizualizovat. Designérsky je ale nejpovedenější příměstský Shoreside Vale, který v sobě skrývá nádech amerického snu.
„Dnes večer televizní událost, která se zapíše do historie – Liberty City Survivor! Tohle povýší reality show na úplně novou úroveň. Vezmeme 20 čerstvě podmínečně propuštěných chlápků, vybavíme je granátomety a plamenomety a necháme je se navzájem lovit. Je to ten typ reality show, kde se i vy můžete stát součástí akce!“ – „Zrovna jsem si kupoval sendvič v Happy Blimpu, když tu najednou oknem vtrhli dovnitř dva týpci a stříleli po sobě. Byl jsem tak nabuzený, že jsem si ani nevšiml, že mě zasáhli. Takhle jsem se stal na Liberty City Survivoru závislý a v nemocnici jej sleduji každý den!“
Zanedlouho po GTA III vyšel český klenot jménem Mafia. Dan Vávra se sice prsil, že programovali reálnou fyziku snad pro každou pneumatiku zvlášť, ale k čemu je to platné, když se do kopce belháte rychlostí 40 km/h a musíte zastavit na červenou? GTA III je proti tomu raketa, ovládat v něm auto je jako namazat si chleba máslem (Ehm, špatný případ, máslem z lednice se mi odjakživa mazalo dost blbě – tenký, nebo křehký krajíc místo mazání tím máslem spíše rozmrdávám po kuchyňské lince). Z mého pohledu vítězí arkádová hratelnost, která byla právě v GTA III dotažena k dokonalosti. Přinášela pocit svobody, ne(s)vázanosti, takřka nekonečných možností, ale zároveň jednoduchosti a přímočarosti, která poskytuje hře jasnou strukturu.
„Cítila jsem strach z budoucnosti a někdy jsem i mívala trému před velkými událostmi jako je například porod nebo rodinný pohřeb, ale hej, člověk přeci občas potřebuje pomoc, když je mu v životě nejhůř. Tehdy jsem objevila Equinox!“ „Po rozvodu a ztrátě malého Tomyho mě život ubíjel, nemohl jsem se v práci na nic soustředit, ale po vyzkoušení Equinoxu jsem se stal zaměstnancem měsíce třikrát po sobě!“ „Kdysi jsem upadával do bezvědomí na celé hodiny, ale nyní s Equinoxem, nepotřebuju nikdy spát!“ „Equinox je nový od Zaibatsu Pharmaceuticals – žádejte od svého lékaře Equinox ještě dnes! (Equinox může způsobovat nevolnost, ztrátu spánku, rozmazané vidění, krvácení, poškození ledvin, nepravidelné dýchaní, neužívejte Equinox, pokud pracujete s těžkými stroji, řídíte auto, jste těhotná, jste plodná, nebo máte v rodině historii psychických poruch) Equinox, zmírňuje životní těžkosti!“
GTA III jsem dopařil několikrát a vůbec mi tehdy nedošlo, jak obyčejný příběh se v hře vlastně odehrává. Asi jsem si sám hodně domýšlel a doplňoval představami, které jsme s kamarády samozřejmě bujaře rozvíjeli. Nyní, po dobrých 15 letech jsem si hru opět nainstaloval a překvapilo mě, jak je dějová linka primitivní a krátká. Vice City, byť město má menší a jednodušší, se zapsalo do historie tučnějším písmem, a to právě proto, že svoji sympatickou atmosféru 80. let doplnilo příběhem s dialogy a více než jednorozměrnými charaktery. Po dějové stránce Mafia prakticky nezestárla, za to v GTA III beze slova zaklepete „panu Salierimu“ na dveře a už z futer se suše ozve příkaz, koho máte zavraždit… A proč se mi před 15 lety hra zdála nekonečná, když nyní jsem ji profrčel snad za 15 hodin? Jedna hodina za každý rok přepsaných vzpomínek…
„Podepisuje se zaměstnání na vašem zdraví? Býváte unavení? Okrádá vás práce o čas, který byste trávili společenskými a rodinnými událostmi jako je sledování wrestlingu? Existuje snadné řešení! Žalujte svého zaměstnavatele! Víte, skvělá věc v tomto státě je, že můžete žalovat v podstatě každého pro cokoli a pravděpodobně vyhrajete, nebo alespoň získáte vyrovnání. V naší firmě Rakin a Ponzer, osobní úrazoví advokáti, vám můžeme ukázat, jak upadnutí a kvičení jako děvka může vyústit ve značné bolestné od vašeho zaměstnavatele. Specializujeme se také na kompenzace za zranění způsobené dopravními nehodami. Můžeme vás dokonce naučit, jak se vrhnout pod autobus a předstírat úraz. Hej, však proto se platí pojištění! Volejte advokátní kancelář Rakin a Ponzer a připravte se na život v luxusu!“
GTA III pro mě představuje velkolepou hru, protože i objevení nového unikátního skoku nebo „kill frenzy“ (nyní „rampage“) a nekonečné pokusy o jejich zdolání se postaralo o zážitek na půl odpoledne. Těžko něco takového napodobit a nemožné něco takového znovu prožít. Uchovám si ty vzpomínky, kdy jsem jako kluk chodil ulicemi svého rodného města, při tom v myšlenkách brouzdal po GTA a porovnával… A těšil se až doma zase sednu za počítač… Zní to šíleně? GTA III byla jako virtuální realita své doby a v nadsázce převratná hra – dobrodružný otevřený svět + zběsilá střílečka + stylové závody + mafiánský příběh – tedy plně funkční herní svět, který sice tvořily ingredience již známé, ale za to jejich spojení ještě nikdy nechutnalo tak skvěle.
