Swords and Sandals IV: Tavern Quests jsem hrával poměrně hezkou řádku let zpátky s kamarádem na prázdninách, když venku zrovna nebylo hezky. Nedávno jsem do hry opět zavítal a musím říct, že je to pořád poměrně příjemná oddechovka.
Jedná se o druhý experimentálnější díl série. Tentokrát to primární nejsou samotné souboje, ale herní deska, kde se po jednotlivých polích pohybujete pomocí hodu virtuální kostkou. Herních map je tu rovnou několik a odemykají se vám vždy při určité úrovni hráče. Velmi se mi líbí to, že zde není univerzální způsob, jak mapu vyhrát. Za různé akce získáváte totiž ocenění v podobě sandálů a kdo jich má nejvíce, je vítězem. Jistě, pokud dojdete do cíle jako první, také získáte sandál. Můžete jej ale také získat za nejvíce získaných zlaťáků, nejvíce získaných zlaťáků v minihrách nebo třeba nejvíce vyhraných soubojů.
Když už jsme u soubojů, ty tu byly poměrně okleštěny. Chybí tu například možnost pohybu a mnoho dalších funkcí. Ubyly také některé typy zbraní. Vzhledem k tomu, že se ale jedná o v podstatě pouze jednu z opravdu velkého množství miniher, není to zase tak velký problém. Díky možnosti volby mezi štítem a druhou zbraní a výběru ze čtyř tříd postav, se tu dají i tak vymyslet zajímavé kombinace, kterými se odlišíte od ostatních hráčů.
Největším neduhem hry je tak nakonec místy vizuál. Je to totiž vlastně kombinace všech předchozích dílů a hra tak působí tak trochu jako sešitá horkou jehlou. Základ je převzatý z trojky, někteří obchodníci jsou z dílu druhého. V mnoha minihrách zase vidíte jednotky z Crusaderu, zatímco jinde narazíte na úplně nově vytvořené objekty a monstra přímo pro tento díl. V jedné minihře je pak vaše postava dokonce roztažena do šířky, aby to více sedělo mechanikám. Hratelně to ale nijak nebolí a dá se to odpustit. O nejlepší vizitku se ale samozřejmě nejedná.
Na závěr bych ještě rád podotknul, že hra je nejlepší s třemi dalšími kamarády. Soupeřit s náhodně vygenerovanými soupeři, kteří často oproti vám nemají moc úctyhodné vybavení, totiž výrazně rychleji omrzí. Pro mě je Swords and Sandals IV rozhodně příjemným odpočinkem, pokud si chci dát na pár desítek minut pauzu od zrovna rozdělané práce.
Jedná se o druhý experimentálnější díl série. Tentokrát to primární nejsou samotné souboje, ale herní deska, kde se po jednotlivých polích pohybujete pomocí hodu virtuální kostkou. Herních map je tu rovnou několik a odemykají se vám vždy při určité úrovni hráče. Velmi se mi líbí to, že zde není univerzální způsob, jak mapu vyhrát. Za různé akce získáváte totiž ocenění v podobě sandálů a kdo jich má nejvíce, je vítězem. Jistě, pokud dojdete do cíle jako první, také získáte sandál. Můžete jej ale také získat za nejvíce získaných zlaťáků, nejvíce získaných zlaťáků v minihrách nebo třeba nejvíce vyhraných soubojů.
Když už jsme u soubojů, ty tu byly poměrně okleštěny. Chybí tu například možnost pohybu a mnoho dalších funkcí. Ubyly také některé typy zbraní. Vzhledem k tomu, že se ale jedná o v podstatě pouze jednu z opravdu velkého množství miniher, není to zase tak velký problém. Díky možnosti volby mezi štítem a druhou zbraní a výběru ze čtyř tříd postav, se tu dají i tak vymyslet zajímavé kombinace, kterými se odlišíte od ostatních hráčů.
Největším neduhem hry je tak nakonec místy vizuál. Je to totiž vlastně kombinace všech předchozích dílů a hra tak působí tak trochu jako sešitá horkou jehlou. Základ je převzatý z trojky, někteří obchodníci jsou z dílu druhého. V mnoha minihrách zase vidíte jednotky z Crusaderu, zatímco jinde narazíte na úplně nově vytvořené objekty a monstra přímo pro tento díl. V jedné minihře je pak vaše postava dokonce roztažena do šířky, aby to více sedělo mechanikám. Hratelně to ale nijak nebolí a dá se to odpustit. O nejlepší vizitku se ale samozřejmě nejedná.
Na závěr bych ještě rád podotknul, že hra je nejlepší s třemi dalšími kamarády. Soupeřit s náhodně vygenerovanými soupeři, kteří často oproti vám nemají moc úctyhodné vybavení, totiž výrazně rychleji omrzí. Pro mě je Swords and Sandals IV rozhodně příjemným odpočinkem, pokud si chci dát na pár desítek minut pauzu od zrovna rozdělané práce.
Assassin's Creed Origins - The Hidden Ones
Pro: lokální multiplayer, výběr z více map, vítězství podle počtu sandálů, velké množství miniher
Proti: osekané souboje, splácaný vizuál, lepší se spoluhráči