S touhle herní sérií, tedy konkrétně touhle hrou, jsem začala opravdu v ten nejnevhodnější čas, právě před začátkem války mezi Ruskem a Ukrajinou. Vzhledem k tomu, o čem je, o kom je, kde se odehrává a od koho je, jsem uvažovala, jestli to neodložit na jindy (na neurčito) a do kategorie Výzvy 2022 č. 2 – Cesta do středu země si nezvolit něco jiného. Hru jsem nakonec dohrála, ale aktuální situace rozhodně ovlivnila pocity z ní. No, to se může považovat za pozitivní, protože autoři (i autor předlohy) se snaží zobrazit neutěšený svět po jaderné katastrofě, kvůli aktuální situaci byly moje pocity o to výraznější.

Knižní předlohu neznám, tak nevím, jak je v ní popsán svět a zmutovaná zvířata (hlavně kolik typů jich je). V samotné hře bych jich pár přidala. Hlavní je vlastně pouze jeden typ, i když v pozdější části hry se objevují i mutanti se sonickým útokem, mohlo by jich být více. Samozřejmě nezapomínám na ty létající a v knihovně, ale ty jsou vzácnější, což je dobře, protože se jedná o náročné nepřátele, kteří tak získají statut výjimečnosti.

Hra je známá tím, tak jsem dopředu věděla, že je možné mít dobrý konec. Já ráda dobré konce, tak jsem se o tom snažila dopředu něco málo zjistit. Našla jsem informaci, nebo jsem jí tak aspoň pochopila, že nezáleží, kolik lidí cestou zabiji, že jde hlavně o ty, kde je volba, a to se pozná. No, já to nepoznala. Bohužel jsem skončila s negativním koncem a nic se mi s tím nepodařilo udělat. V poslední části hry se s tím už nic neudělá, a pokud nemáte při hraní nasbírané pozitivní body, Temný vás zabije, když ho nezabijete vy. Po tom, co se mi nepodařilo dojít k dobrému konci, snažila jsem se zjistit proč. Jestli to chápu správně, tak se jednalo o nějaké drobnosti, které se mají udělat, které jsem ani nenašla. Třeba někdy, až nebude tak depresivní atmosféra i v reálném životě, si tu hru zkusím zahrát znovu a zopakuji si to s dobrým koncem. 

Hra dobře pracuje s množstvím hráči poskytnutých nábojů a počtem nepřátel. Opravdu to nutí přemýšlet a střelivo šetřit. Naštěstí je možné doplňovat zásoby u prodejců. Také je dobré, že střelivo funguje jako platidlo. Náboje, které se používají k placení, se normálně dají vystřílet. Nejsou ale tak dobré.

Štvalo mě, že nejdou koupit filtry do dýchacího přístroje. Měla jsem nábojů jako platidla dost a chtěla je využít ke koupi několika minut venku, ale filtry je nutné hledat. Nebo aspoň na těch zastávkách, kde jsem je chtěla koupit, je neměli. Pak jsem nemohla pořádně prohledávat prostředí, protože mě opravdu tlačil čas. V prohledávání prostředí venku mi také nepomohlo časté poškozování dýchací masky, přes kterou pak není nic vidět. Po její výměně, když jsem nějakou našla, to byla úleva, ale ne na dlouho.

Střílení mi vůbec nešlo. Zvláště na začátku jsem měla pocit, že ty potvory snad vůbec ani netrefuji. Až později, když jsem si vylepšila zbraň, tak to začalo být lepší. Neříkám, že je to špatně. Jen jsem na začátku hry byla zmatená, jestli je to mnou nebo hrou. Těžké rozhodování nastávalo ve chvílích, kdy jsem měla možnost výměny zbraně. Člověk dostane braň, vylepší si jí, ale pak najde jinou, která by mohla být lepší, ale do té původní už investoval do vylepšení, které chce.

Ve hře dost často nejste sami, ale máte nějakého toho parťáka (i více). Zvláštní byla část, kdy najdete malého Sašu, kterému mutanti zrovna zabili strýčka. Saša se z toho dostane poměrně rychle a nad strýčkem dlouho netruchlí. To si myslím dle tónu jeho hlasu a křepčení okolo. Trochu mi to připomnělo ten meme s Clarksnem (Oh no! Anyway). Protože se také jedná o jediného společníka, který se nemůže bránit mutantům, tak ho raději vývojáři nechají zmizet (pokud to nebyl jen bug :)). Pořád jsem ho slyšela, ale nikde nebyl, prostě zmizel.

Celkově hra splnila očekávání. Asi nebude patřit mezi mé nejoblíbenější tituly, ale hraní jsem si užila.