Při prvním spuštění mě už v hlavním menu zaujal uchulahodící klášterní chór, hudba se úžasně poslouchá a výborně ke hře sedí. Vzhledem k pernamentní akci, jsem si ji ovšem moc neužil. Po nicmoc ingame uvedení do děje přišla první přestřelka. A jaká! Nepřátelé byli aktivní, furt se vrtěli a míhali, ale jen naoko, časem jsem zjistil, že moc rozumu nepobrali. Většinou tento nedostatek doháněli přesilou a zákeřností (vybíhali mi do zad z již vyčištěných lokací). Semtam se ke mně přidali spolubojovníci, bohužel ti nic nevydrží a jak jsem je rychle nabyl, tak rychle jsem je i pozbyl. Ve hře je celkem málo zbraní, ale to nevadí, stejně je možné sebou tahat jen dvě. Co mě ale zamrzelo, že základní samopal je k ničemu. Je rozdíl, vystřílet na jednoho hlístového zomboně celý zásobník ze samopalu nebo vše vyřešit jednou ďahou z brokovnice. Vozidla, lehko ovladatelná a výborně zpestřují monotónní řežbu, hlavně ta překážková dráha. Nejspíš z nich šlo vytěžit víc, plní vlastně roli pojízdné věžičky, zastavíte na nějakém pěkném místě, vlezete si za kulomet a pálíte na vše v dosahu, pak slezete, popojedete a znovu.

Největší prokletí téhle hry je opakování stejných lokací, vše se to jednou dá přežít, ale když se v půlce obrátíte a jdete skoro stejnou cestu zpátky? Nad tím musím kroutit hlavou. Pokud nebudete studovat, kde se zrovna nacházíte a zaměříte se jen na přestřelky (tedy na to, v čem tahle hra vyniká), budete se bavit.